Přeskočit na hlavní obsah

Císař Karel v Norimberku


Podle legendy se Karel Veliký proklel v hluboké studni na zámku v Norimberku a zůstal tam. Vousy mu prorostly kamenným stolem, před kterým sedí. 

Wikipedia: Karel Veliký na malbě Albrechta Dürera 

Karel Veliký, známý francký král (747/8 – 814), syn majordoma a pozdějšího franckého krále Pipina III. Krátkého. Byl z rodu Karlovců. Karel Veliký proslul nejen jako válečník a dobyvatel, ale také jako významný vládce a zákonodárce. 

Francká říše byla říší, která se rozkládala na území dnešní Francie, Německa, Nizozemska, Belgie a Švýcarska. Chlodvík I. z rodu Merovejců je pokládán za zakladatele Francké říše. 

Karel Veliký nebyl Němec, ale Frank, romanizovaný Germán.

Podle mýtu sedí v Norimberku u kamenného, předpokládám, kulatého stolu. Jako kdyby věděl, že tam budou probíhat norimberské procesy.

Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Velik%C3%BD

Překlad: Mirijam

Štítky:

Komentáře

  1. D.n.20. října 2020 v 13:50

    Jeho děd byl Karel Martel (turkobijec) . Tak ještě jedno "l", a na zdraví!

    OdpovědětVymazat
  2. Tlustjoch21. října 2020 v 0:10

    Kdyby více navštěvoval barber shopy, tak se mu to nestalo.

    OdpovědětVymazat
  3. stuprum24. října 2020 v 10:47

    Proč by se proklínal? Něco mu vlezlo na mozek.

    OdpovědětVymazat
  4. Miloš Šeda1. listopadu 2020 v 12:42

    Jak jsem viděl ten obraz v upoutávce na článek, hned mě napadl Dürer.

    V Norimberku také velmi rád řečnil Hitler, prý je tam z těch dob zachována velká tribuna.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace