Přeskočit na hlavní obsah

KOUNICOVY (KAUNICOVY) KOLEJE

Ještě nikdy se mi nepodařilo dostat se do Kounicových kolejí v Brně. Až letos na konci července 2020.

Kounicovy koleje byly postaveny roku 1922. Za 2. světové války a i po poválečném odsunu Němců sloužily jako vězení a také k popravám vězněných osob.

Brněnští a moravští Němci vzniku české vysoké školy v Brně nepřáli a na svém sjezdu, zvaném Volkstag tuto myšlenku zavrhli. Nicméně český vlastenec Václav Robert Kounic v květnu 1908 daroval svůj dům k ubytovávání českých studentů a zřízení nadace pro výstavbu studentských kolejí. První studenti se do kolejí nastěhovali v roce 1923 a koleje sloužily až do roku 1939, kdy zde byla zřízena věznice. Pamětní deska udává, že v letech 1939 – 1945 zde bylo popraveno přes 1350 bojovníků za svobodu.

Roku 1978 byly Kounicovy koleje prohlášeny za národní kulturní památku. Dnes slouží jako koleje pro studenty Veterinární a farmaceutické univerzity.


Komentáře

  1. No tak to se mi opravdu moc líbí. Je to krása a bylo by škoda je nevidět. I já děkuji za to, že jsi nám tuto krásu ukázala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to uvnitř teď opravdu pěkné. Studenti to mají fajn. I lehátka v tomto teplém počasí mají před kolejemi. To se to učí a relaxuje.
      Jsem ráda, že už funguješ.

      Vymazat
  2. Nevím, jestli bych tam chtěl být ubytován. Ta prolitá krev tam pořád musí viset ve vzduchu. Po květnu 1945 tam byli mučeni i Němci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prolitou krev můžeš zapít. Je tam i restaurace s venkovní zahrádkou a vyhlídkou na památník.

      Vymazat
    2. A opodál je lehátko. Ti studenti se mají. Ještě nikdy jsem s pivem neležela na lehátku ...

      Vymazat
    3. Já s kelímkáčem na nafukovacím lehátku.

      Vymazat
    4. To se muselo špatně pít.

      Vymazat
  3. do takových míst by se měl vracet život a ne smutek a truchlení, musí tam být zajímavá atmosféra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že si to studenti i návštěvníci nejen během prázdnin užívají.

      Vymazat
  4. Je hezké vidět, že i místo s tragickou minulostí může sloužit nečemu užitečnému :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jak to vypadá na pokojích, ale areál a okolí je velmi pěkné. Rozhodně lepší než dojíždět. Privát bude dražší a nemá většinou zahradu, park s lavicemi, stolem, posezením, poležením.

      Vymazat
  5. Líbí se mi, že se nezůstává jen u piety, ale místo dál slouží tomu, pro co bylo vybudováno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Je fajn, že místo a okolí je uctíváno a zároveň modernizováno a využíváno k tomu účelu, ke kterému bylo postaveno.

      Vymazat
  6. Další místo na které se mohu podívat při návštěvě Brna.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...