Přeskočit na hlavní obsah

SMRT

22. června 2020 v 22:43 | Mirijam |  Poezie

Nenávidím život
nenávidím sebe
nenávidím lásku
ze strachu mne zebe.


Budoucna se bojím
proti ránu brojím
bojím se lásky
která mne tak trýzní
a přece duše má
po ní žízní.


Nenávidím život
nenávidím smrt.
Lásku, která mě tak mučí
až mi v uších hučí.


Nebojím se havranů
až na vrchol se dostanu.
Na skálu mne zanese
a kosti kolem roznese.


Tak nesmyslné žití
už mě nedojímá
nenávidím všechno
život mě nezajímá.


Necítím žádnou rozkoš.
Smrti! Chci tě
zemřít s konečnou platností
jak umíněné dítě.
Smrt chci a nic jiného
jak se mohu přát
něco tak chlípného.


To ten černý havran
co na okno mi sed.
To ten černý havran
v zobáku má jed.
Navěky mrtva být
a již se nevzbudit.


Ani ve smrti
šťastna nebudu
prázdnota mě dusí
je čas jít
zatoulaná duše
porozumět musí.


Pocit chladu a prázdnota
moji duši bolí
svírá se m žaludek
nové ráno rány zhojí.


Smrti chci se ptát
stojí za to umírat?



Počet komentářů: 10
 

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. června 2020 v 2:48 | Reagovat
Lepší je si užívat sluníčka!
2 Mirjam Mirjam | Web | 23. června 2020 v 6:47 | Reagovat
[1]: Vždyť pořád prší ... :-)
3 TlusŤjoch TlusŤjoch | 25. června 2020 v 17:19 | Reagovat
[2]: Za každým mrakem se vždycky schovává kousek slunce.
4 Mirjam Mirjam | Web | 25. června 2020 v 19:25 | Reagovat
[3]: A že dnes ho bylo. Člověk má jít za sluncem. :-)
5 zahradacihelna zahradacihelna | 28. června 2020 v 10:13 | Reagovat
Drsně krásné, velmi se mi líbí.
6 Mirijam Mirijam | Web | 28. června 2020 v 11:40 | Reagovat
[5]: Díky.
7 ZahradaCihelna ZahradaCihelna | 28. června 2020 v 21:47 | Reagovat
[6]:Hodí se k recitaci po setmění ;
8 pribehynaivniblondyny pribehynaivniblondyny | 29. června 2020 v 18:51 | Reagovat
Tvl, hustý. Temně krásné 👍🏻😉😘
9 Mirjam Mirjam | Web | 1. července 2020 v 9:06 | Reagovat
[7]: To je pravda. :-) Smrt není ale soumrak, smrt je začátek nového života. :-) Začátek nebo konec kruhu. :-)
Mám to štěstí, že vím, že ve smrti dlouho nebudu. Život je věčný. :-)
10 Mirjam Mirjam | Web | 1. července 2020 v 9:07 | Reagovat
[8]: Temná bolestná duše je vždycky krásná. 😉🙂😥
 
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...
22 komentářů
Další informace

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  
18 komentářů
Další informace

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...
8 komentářů
Další informace