SLUŠNÁ ŽENA I.

O autorce Kate Chopinové jsem psala již ve svém překladu povídky Úvaha. 
https://novepsaniozivote.blogspot.com/2020/04/uvaha_16.html  

Kate Chopin, rozená Katherine O'Flaherty žila v letech 1850 – 1904. Byla americkou autorkou povídek a románů. Je považovaná za předchůdkyni feministických autorů 20. století. Byla takový rebel v tehdejší společnosti. Měla neotřelé názory na mateřství, sexualitu, manželskou nevěru, což vyjádřila ve svém díle Awaking (Probuzení), které vzbudilo neoprávněnou kritiku. 

S chodem plantáží, které zdědila po svém zesnulém manželovi a těžkou dřinou na nich, měla své zkušenosti. Z neutěšeného života a z depresí jí pomohlo psaní.

Povídka Slušná žena (A Respectable Women) od Kate Chopinové nás zavede Spojených států amerických, do rodiny bohatého plantážníka, pěstitele třtinového cukru,  pravděpodobně do období, kdy žila Kate Chopinová, to je do 19. a raného začátku 20. století. 

A tady předkládám můj překlad povídky Slušná žena (A Respectable Women).  

Paní Baroda byla trochu provokována, když zjistila, že její manžel očekával, že jeho přítel Gouvernail stráví týden nebo dva na plantáži. Během zimy se hodně bavili; hodně času také uplynulo v New Orleans v různých formách mírného rozptýlení. Teď se těšila na období nepřetržitého odpočinku a nerušeného muchlování s manželem, když ji informoval, že Gouvernail přichází, aby zůstal týden nebo dva. 

Byl to muž, o kterém hodně slyšela, ale nikdy ho neviděla. Byl to její přítel z vysoké školy; byl nyní novinářem a v žádném případě to nebyl společenský muž nebo „muž města“, což byly možná některé z důvodů, proč se s ním nikdy nesetkala. Ve své mysli si však nevědomky vytvořila jeho obraz. Představovala si ho vysokého, štíhlého, cynického; s brýlemi a rukama v kapsách; a nelíbil se jí. Gouvernail byl dost štíhlý, ale nebyl příliš vysoký ani cynický; nenosil ani brýle ani ruce v kapsách. A líbil se jí ještě více, když se poprvé představil.

Ale proč ho měla ráda, si nedokázala uspokojivě vysvětlit sama sobě, i když se to částečně pokusila udělat. Nemohla v něm objevit nic z těch brilantních a slibných rysů, o kterách ji Gaston, její manžel, často ujišťoval, že má. Naopak, seděl poněkud zaraženě a vnímal její hovornou dychtivost, která ho ponoukala, aby se cítil jako doma tváří v tvář Gastonově upřímné a nepříjemné pohostinnosti. Jeho chování bylo vůči ní stejně zdvořilé, jaké i ta nejnáročnější žena mohla vyžadovat; ale nežádal přímo o její souhlas ani úctu. Jakmile se usadil na plantáži, vypadal, že by rád sedával na širokém portiku ve stínu jednoho z velkých korintských sloupů, líně kouřil doutník a pozorně naslouchal Gastonovým zkušenostem, který vlastnil velké plantáže cukru."Tomu říkám živý," řekl s hlubokým uspokojením, protože vzduch, který se přehnal přes cukrové pole, ho pohladil svým teplým a voňavým sametovým nádechem. Také ho potěšilo seznámit se s velkými psy, kteří k němu přišli a společensky se mu otřeli o nohy. Nestaral se o rybaření a nevykazoval žádnou dychtivost jít ven a zabíjet pěnkavy, když to Gaston navrhl. 

Gouvernailova osobnost paní Barodovou zmátla, ale líbila se mu. Byl to opravdu milý, neškodný člověk. Po několika dnech, kdy mu nerozuměla lépe než zpočátku, přestala být zmatená a zůstala popuzená. V této náladě nechávala manžela a jejího hosta z velké části samotné. Poté, co zjistila, že Gouvernail žádným způsobem bez výjimky si jí nevšímá, poskytla mu její společnost, doprovázela ho v jeho nečinných procházkách ke mlýnu a procházeli se jako po minovém poli. Trvale se snažila proniknout do jeho rezervanosti, do které se nevědomky zabalil.

"Kdy odejde tvůj přítel?" zeptala se jednoho dne svého manžela. "Co se mne týče, strašně mě unavuje." "Ještě týden, drahoušku." Nerozumím; nezavdává ti žádný podnět k potížím.“ "Ne. Bylo by lépe, kdyby zavdával; kdyby byl spíše jako ostatní, a já jsem si musel trochu naplánovat jeho pohodlí a postarat se mu o zábavu.
Gaston vzal hezkou tvář své ženy do svých rukou a něžně a se smíchem se podíval do jejích ustaraných očí.
Strávili společně pár chvilek v šatně paní Barody.
"Jsi plná překvapení, ma belle," řekl jí. "Dokonce ani nemohu počítat s tím, jak 
budeš jednat za daných okolností." Políbil ji a otočil se, aby si upevnil kravatu před zrcadlem.
"Tady to máš," pokračoval, "brát chudáka Gouvernaila vážně a znepokojovat se nad ním, je poslední věc, kterou by si přál nebo očekával."
"Znepokojovat!" ostře ze sebe vyrazila. "Nesmysl! Jak můžete říct takovou věc? 
Dělat rozruch kolem něho, opravdu! Ale, víš, řekl jsi, že je chytrý.“
"To také je." Ale chudák je nyní přepracován. Proto jsem ho požádal, aby si tady odpočinul.“
"Říkal jsi, že je to člověk plný nápadů," odtušila nespokojeně. "Čekala jsem, že bude zajímavý. Ráno jedu do města, abych se vybavila jarními šaty. Dej mi vědět až bude pan Gouvernail pryč. Budu u své tety Octavie.“
Tu noc šla a seděla sama na lavičce, která stála pod živým dubem na rohu štěrkové cesty.