Přeskočit na hlavní obsah

ŠÍŘENÍ KORONAVIRU


Do oka mi padl článek od Novinek.cz: Babišovi se vývoj nákazy nelíbí, sejde se s Vojtěchem




Novinky.cz


Máme-li schopnou vládu, nevidím žádný problém zavést lokální restriktivní opatření jako je v prvé řadě znovu zavést roušky ve veřejné dopravě a v uzavřených prostorech, omezit počet shlukovaných lidí, přechodně zakázat lidem v těchto oblastech vycestování a zabránit příjezdu cizinců do těchto lokalit, bez toho aniž by měli provedené testy.

Chápu, že na vládu je vyvíjen tlak od lobbistických skupin, různých podnikatelů a především Cestovních kanceláří, podnikatelů v oblasti gastronomie a kultury. Poslední tři jmenovaní jsou nejvíce dotčeni. A to nemluvím o tom, že opozice bude kritizovat každý krok vlády, ale to bude činit, i když vláda bude dělat cokoliv.

Čísla máme nejvyšší od existence Covidu-19. Zatím není tolik případů s těžkým průběhem, aby naše zdravotnictví nezvládalo léčbu. Ale nevím, na co čekáme.

Nějak se mi nezdá, že by fungovala chytrá karanténa. Ale zásadnější nedostatek vidím v nedostatku testovacích sad v inkriminovaných lokalitách a pomalém vyhodnocování testů ze strany hygienických stanic. V případě nedostatku kapacit snad lze provádět vyhodnocení v méně vytížených hygienických stanicích. A v liknavém rozhodování zavádět restriktivní opatření. Šla by zavést i Kurzarbeit nebo home-office tam, kde to půjde tak, aby nebyla příliš dotčena ekonomika v zasažených lokalitách.
Určitě i zákonně lze prosadit, že bude potrestán každý, kdo se bude záměrně podílet na šíření tohoto viru.

Pokud budeme přešlapovat na místě, mohou být následky pro ekonomiku a lidské životy velmi zlé. A omezení, která jsme dodržovali od března do konce června 2020, přijdou nazmar.

Není to volání po restriktivních opatřeních. Kde je Covid-19 latentní, neprojevuje se, není potřeba žádných omezení a lze žít normálním způsobem života. V opačném případě, kde se rozhořela velká ohniska, bych na místě vlády neváhala a přistoupila k razantním krokům.

Myslím, že prostor byl a zatím pořád je, připravit se na další vlnu nebo prohlubování a rozšiřování nákazy. Vychází mi z toho, že naše vláda se bojí, podléhá tlaku zájmových skupin a rozhodnutí odkládá a přesouvá na kohokoliv - epidemiology, hejtmany, jednotlivce z ministerstev. Snad se nám pochlapí!



 



Komentáře

  1. No jo, jenže lidi už si jen tak roušky nenasadí... Znám to z mého okolí, už je prostě nosit nebudou... A na Fb se taky zbrojí proti rouškám, takže jsem zvědavá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud bude za porušování hygienických a bezpečnostních předpisů postih a v obchodě tě neobslouží, tak si to lidé rozmyslí a na chvíli tu roušku snesou. Přes léto nosit roušku je ale masakr, špatně se v ní dýchá, i když ji mám z nanovlákna.

      Vymazat
  2. "Věřím pouze těm statistikám, které jsem sám zfalšoval." /Winston Churchil/.

    OdpovědětVymazat
  3. Roušky budu klidně nosit do obchodů...ale venku ji nosit nehodlám, ani na koupališti si ji nevezmu..Opět se to šíří a šířit se to ještě bude. Snad nezavřou všechno jako na jaře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je nesmysl nosit roušky na ulici. Nevěřím, že by zavřeli všechno. Spíše v daném objektu, pokud to nepomůže tak ve městě, v případě velkých měst čtvrti. Myslela jsem, že léto bude v pohodě. 😕

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...