Přeskočit na hlavní obsah

NEBE PLNÉ HVĚZD

5. července 2020 v 0:09 | Mirijam

Obloha je plná hvězd. Čekáme, že nám bude padat hvězda. Přináší štěstí. Nejspíš je někdo drží na provázku. Nikdy jsem necítila skutečnou hvězdu na své dlani. Nestojím každý den pod tmavou oblohou a neukazuji na jednotlivé hvězdy, nehledám každý den souhvězdí.

Když jsem byla malá, promítali jsme doma na diaprojektoru film. Nevím přesně, jak se jmenoval. Nějak jako Děvčátko a hvězdy. Chudé děvčátko nemělo nic, bylo absolutně chudé. Jedné zimy vyšla ven jen v zástěrce, bez kabátu. Smutně pozvedlo oči k nebi, které bylo poseto hvězdami. "Kéž bych měla aspoň jednu hvězdičku," pomyslela si. Nebesa se protrhla, hvězdy se rozzářily a začaly padat z nebe. Děvčátko s údivem a úsměvem na tváři pozvedlo svou zástěrku a všechny hvězdičky pochytalo. Bylo šťastné.

Hvězdy, měsíc, slunce, vesmír, voda, oheň, vítr, země, rozkvetlé louky, lesy mě fascinují.

Nejvíce si to uvědomuji, když chodím na ohňostroje. Mám možnost shlédnout ohňostroje za sucha, kdy jsou odpalovány z věže či z hradu nebo z lodi. Ty "vodní" mě přitahují více. V dálce vidíte pár světélek z parníku, před vámi žbluňkání tmavé vody, je slyšet podmanivá hudba. S úderem bubnů začne ohňostrojová paráda. Jako kdyby z nebe padaly barevné ohnivé blesky, hvězdy, zář, která míří přímo k vám. Chvějete se úzkostí, vybavujete si všechny krásné okamžiky vašeho života a zíráte s pusou dokořán. Čekáte, že vás ta nádhera zavalí.

Po půl hodině ohňostroj končí, hudba utichá. Na louce leží vypálené rachejtle, které ještě před okamžikem vykouzlily na obloze nádherné světelné efekty. A hvězdy toho byly svědkem. Kdo ví, třeba mi jednoho dne nějaká hvězdička spadne do klína, tak jako chudému děvčátku. A určitě si budu něco přát. Třeba lásku mezi lidmi, hodně lásky.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. července 2020 v 18:56 | Reagovat
Spadlé hvězdy jsou smutné.
2 Mirijam Mirijam | Web | 5. července 2020 v 20:53 | Reagovat
[1]: Ale proč? Mají to vysoko domů do nebe? Faktem je, že znovu zavěsit je neumíme. Nemáme správné háčky. :-(
3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 6. července 2020 v 8:05 | Reagovat
Taky ráda věřím, že splní přání, ale přála jsem si asi před 13 lety a furt nic...:-D
4 Mirjam Mirjam | Web | 6. července 2020 v 11:09 | Reagovat
[3]: Musíš si přát správně. :-D :D Jednou to přijde ... :-)
5 Yveta Yveta | E-mail | Web | 6. července 2020 v 14:55 | Reagovat
Krásně jsi to Mirijam napsala :-), ano, lásky je mezi lidmi pořád málo.. A doufat, že přijde něco pěkného, se vyplatí, protože už jen tou vírou to dobré k sobě přitáhneme :-).
6 Mirijam Mirijam | Web | 6. července 2020 v 15:10 | Reagovat
[5]: Když myslíme na pěkné věci, myslíme správným způsobem, tak vidíme kolem sebe pěkné věci. Občas přijde nějaký mráček, ale když ho nebudeme moc zkoumat, zase odpluje. 



Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace