AUTOMATY

2. června 2020

"Černá vítězí!" Jako bodnutí nožem ho zasáhla tato slova. Karel právě všechno vsadil na červenou. Ti podvodníci ho chtěli odstranit a zničit. Zvedl se v něm nepopsatelný hněv. Červená, to byla jeho barva! Okradli ho o iluze.

"Nic víc."Krupiérova slova mu již nešla z hlavy, šly na něho závratě. Nájemné, žena a děti; měsíc právě začal. Nezaplacené účty, nemocná tchyně a teď ještě tohle! Blikající světla, celé to pozlátko, všechno jen podvod a podfuk. Byl prostě příliš laskavý, příliš měkký v jednání s gaunery... a sám se sebou.

Když Karel odcházel, byl zmatený. Prostě odtud vypadnout, edno kam, jen pryč od tohohle bezbožného místa. Bylo mu špatně od žaludku a na čerstvém vzduchu se sebral. Pach zlomeného muže se mísil s pachem šeříku. Slunce pálilo a voda, která včera v noci vytvořila před vstupním schodištěm louži, se vypařila. Důvěrně známé vedro se vrátilo, to bylo jasné.

Na lístek už neměl peníze. Možná by mohl jet načerno, kdyby jen věděl, jak na to. Ale nemohl. Takže ušel několik zastávek. Znenadání zaslechl ženský hlas, tiše, ale jasně šeptající: "Příště si všechno vsaď na černou a najdeš vykoupení!" Karel se otočil, ale nikdo tam nebyl. Jen starší pán na protější straně silnice zastavil a udiveně se na něj podíval. "Černá, Karle! Všechno na černou!" Byla to Eva? Žádná odpověď. Ticho.

Karel se podíval na svůj mobil. Tři zmeškané hovory. Měla by ho nechat na pokoji. Karel raději nezavolal zpět. Minul kavárnu a došel na hřiště, kde se usadil na malé dřevěné lavičce. Několik vášnivých matek se věnovalo hovoru s hordou trpaslíků, kteří se pokoušeli vyšplhat na horolezeckou stěnu a sypali na sebe písek. Jedna z těchto krásných dam držela svého chlapce za ruku a křičela na něj. Karel si všiml, že chlapec pláče. Bylo to zvláštní. Ten chlapec mu připomínal sám sebe, když byl malý.

Byla nemilosrdná, studená zima. Tři dny sněžilo, téměř nepřetržitě jsme slyšeli v rádiu Karel a Marta, jeho malá sestra, poslední zprávy o počasí. Škola byla zavřená.

Toho večera přišla jejich matka do kuchyně, byla úplně zničená. Velké oči měla velmi rudé a chovala se jinak než obvykle. Spolkla několik pilulek a pevně je chytla za paži. Pak ze sebe konečně vypravila věty třesoucím se hlasem. "Váš tatínek se nevrátí. Stala se... nehoda."Slovo "nehoda" bylo sotva slyšet. Potom už ze sebe vydávala jen strašlivé výkřiky. Karel v tu chvíli nevěděl, co si má myslet nebo cítit. Byl ochrnutý. "Je mrtvý?" zeptala se"Marta. Matka je zase objala.

Dny a týdny ubíhaly. Ve škole na to nikdo nemyslel. Karel tentokrát nevěděl, jak má tento čas přežít. Ale Karlova matka mu dala od otce malou červenou knížku; byly to jeho osobní skicy. Karel ji střežil jako poklad, a pokud byl smutný, což se stávalo poměrně často, listoval v ní. Poté se mu většinou dařilo lépe.

Karlovi se po otci moc stýskalo. Všichni ho postrádali. Nebyl to přísný otec, nýbrž dobromyslný a laskavý.

Pomalu se probouzel. Už bylo pozdě. Dětské hřiště bylo prázdné a slunce zapadlo. Karel vstal a uvědomil si, že má hlad. Potřeboval něco k jídlu, ale nemohl si nic koupit. Kráčel sklíčeně ulicemi, až se dostal za park přes dálniční most.

Na okamžik se zastavil a podíval se dolů. Pod ním svištěla auta. Karel si maloval, jaké by to bylo, kdyby teď dal všechno na černou. Jednoduše všechno na černou a starosti by skončily. Proč ještě váhal? Ale pak si znovu vzpomněl na knihu svého otce a jeho zármutek postupně zmizel. Měl hlad a chtěl se jen vrátit domů.

Karel utíkal, jak nejrychleji mohl. Už to nebylo daleko. Ještě tři bloky a pak tam byl. Snad ještě přijde včas k večeři.

Eva byla zuřivostí bez sebe. Měla velké obavy. Ale Karel se šťastně a spokojeně usmál a vzal své děti pevně do náruče. Už nikdy nebude hrát. Ani v mysli. Červená, to byla jeho barva!

Závislost na hraní. Člověk si chce prožít vzrušení ze hry. Předpokládá vítězství. Dřív nebo později přijde. Neuvědomuje si, že podlehl hazardu. A z hraní pro zábavu se stane vášeň. Potřebuje stále více finančních prostředků, nezastaví se před ničím a na ničem mu nezáleží.

Vzrůstá potřeba utíkat od reality ke hře, hledá náhradu pro své úzkosti, pocity viny, přestane komunikovat se svým okolím. Není schopen se kontrolovat, projevuje podrážděnost při myšlence, že by měl s hraním skončit. Hraní se stává potřebou, které se nemůže zbavit.

Objevují se problémy v rodině, zaměstnání. Jedinec má problémy i sám se sebou.

Nejlepší je přestat, pokud to ještě lze.

Hned si půjdu vsadit šťastných deset - co kdyby? 😉

Zdroj:

Autor: Martin Rolfes: Eine kurze Geschichte über das Leben

Překlad a doslov: Mirijam