22. února 2020 v 0:42
| Mirijam
|
Povídky
Za dveřmi bylo pořád ještě docela světlo, ale uvnitř
byly zatažené záclony a doutnající oheň vysílající matnou, nejistou
záři. Místnost byla plná hlubokých stínů.
Brantain
seděl v jednom z těchto stínů; pohltily ho a nevadilo mu to. Ta temnota
mu dodala odvahu, aby udržel své oči horlivě upnuté k dívce, která se
mu líbila a která seděla ve světle ohně.
Byla
velmi hezká, s určitým jemným, bohatým zbarvením, které náleží ke
zdravému typu brunety. Byla docela klidná a vyrovnaná, když bezstarostně
hladila saténový kabát kočky, která ležela stočená v jejím klíně, a
občas poslala pomalý pohled do stínu, kde seděl její společník. Mluvili
málo, o lhostejných věcech, které zjevně nebyly věcmi, které
zaměstnávaly jejich myšlenky. Věděla, že ji miluje - upřímný, chmurný
chlapík bez dostatečné lstivosti, aby zakryl své pocity a ani po tom
netoužil. Už dva týdny hledal její společnost dychtivě a vytrvale. S
důvěrou čekala, až se ohlásí, a chtěla ho přijmout. Spíše nevýznamný a
neatraktivní Brantain byl nesmírně bohatý; a jí se líbil a vyžadovala
doprovod, který jí mohl poskytnout bohatství.
Během
jedné z pauzy mezi jejich mluvením o posledním čaji a příští recepcí se
dveře otevřely a vstoupil mladý muž, kterého Brantain docela dobře
znal. Dívka k němu otočila tvář. Jeden nebo dva kroky ho přivedly na
její stranu. Ohýbal se nad její židlí. Než mohla pojmout podezření, co
má v úmyslu, protože si neuvědomila, že nevidí svého návštěvníka,
přitiskl na její rty žhavý a dlouhý polibek.
Brantain
se pomalu vztyčil; dívka také vstala, ale rychle, a nově příchozí mezi
nimi stál, trochu pobavený a bojoval s nějakým vzdorem se zmatkem ve
tváři.
"Věřím," zamumlal Brantain, "vidím, že
jsem zůstal příliš dlouho. Já - neměl jsem tušení - to znamená, že se
musím s tebou rozloučit." Sevřel si klobouk oběma rukama a pravděpodobně
si neuvědomil, že natáhla svou ruku k jeho. Její přítomnost mysli ji
úplně neopustila; ale nemohla se spolehnout na to, že promluví.
"Ať
visím, jestli jsem ho tam viděl sedět, Nattie! Vím, že je to pro tebe
nepříjemné. Ale doufám, že mi to jednou odpustíš - toto první přerušení.
Proč, co se děje?"
"Nedotýkej se mě; nepřibližuj se ke mně," zlostně se na něho obrátila. "Co tím myslíš, když vstoupíš do domu bez vyzvánění?"
"Přišel
jsem s tvým bratrem, tak jak už kolikrát," odpověděl chladně,
ospravedlňujíc se. "Přišli jsme bočním vchodem. Bratr šel nahoru a já
jsem přišel sem, doufajíc, že tě najdu. Toto vysvětlení je dostatečně
jednoduché a mělo by tě přesvědčit, že nehoda byla nevyhnutelná. Ale
řekni, že mi odpustíš, Nathalie," prosil a změkl.
"Odpustit ti! Nevíš, o čem mluvíš. Nech mě projít. Záleží na tom, jestli ti vůbec někdy odpustím?"
Na příští recepci, o které spolu s Brantainem mluvili, přistoupila k mladému muži s laskavou upřímností, když ho tam viděla.
"Mohu
s tebou na chviličku mluvit, Brantaine?" zeptala se s účastným, ale
rozrušeným úsměvem. Vypadal velmi nešťastně; ale když vzala jeho paži a
odešla s ním, aby našla nerušený kout, paprsek naděje se smísil s téměř
komickým utrpením jeho výrazu. Byla zjevně velmi otevřená.
"Možná
bych neměla žádat o tento rozhovor, pane Brantaine; ale - ale, oh, byla
jsem velmi nepříjemná, téměř trapná od toho krátkého setkání toho
odpoledne. Když jsem si myslela, že by sis to mohl špatně vyložit a
věřit věcem," naděje očividně získávala převahu nad bídou v Brantainově
kulaté, bezvýchodné tváři,"samozřejmě vím, že to pro tebe nic neznamená,
ale pro mě samotnou chci, abys pochopil, že pan Harvy je dlouhodobým
intimním přítelem. Proč? Vždycky jsme byli jako bratranci - asi jako
bratr a sestra. Je to nejintimnější spolupracovník mého bratra a má
často představu, že má nárok na stejná privilegia jako rodina. Oh, vím,
že je to absurdní, nezdvořilé, abych ti to říkala; dokonce nedůstojné,"
dodala téměř plačíc,"ale pro mě to mnoho znamená, co si o mně myslíš."
Její hlas zesílil a zněl rozčileně. Zoufalství zmizelo z Brantainovy
tváře.
"Pak ti opravdu záleží na tom, co si
myslím, slečno Nathalie?" Můžu ti říkat slečno Nathalie?" Zatočili do
dlouhé, matné chodby, která byla po obou stranách lemována vysokými
půvabnými rostlinami. Kráčeli pomalu až na samý konec. Když se otočili,
aby sledovali své kroky, Brantainova tvář byla zářící a její
triumfovala.
Harvy byl mezi hosty na svatbě; a hledal ji ve vzácném okamžiku, když stála sama.
"Tvůj manžel," řekl s úsměvem, "mě poslal, abych tě políbil."
Obličej
jí rychle zčervenal. Těžce polkla. "Předpokládám, že je přirozené, aby
člověk při takové příležitosti cítil a jednal velkoryse." Řekl mi, že
nechce, aby jeho manželství úplně přerušilo příjemnou intimitu, která
mezi tebou a mnou existuje. Nevím, co jsi mu říkala," prohlásil s drzým
úsměvem,"ale poslal mě sem, abych tě políbil."
Cítila
se jako šachista, který díky chytré manipulaci vidí hru, která se ubírá
zamýšleným směrem. Její oči byly jasné a něžný úsměv se jí objevil ve
tváři, když se podívala do jeho očí. A její rty vypadaly, že hladoví po
polibku, ke kterému přímo zvaly.
"Ale, víš,"
pokračoval tiše, "neřekl jsem mu to, vypadalo by to nevděčně, ale tobě
to můžu říct. Přestal jsem líbat ženy; je to nebezpečné."
No,
nechala odejít Brantaina a jeho milion. Člověk nemůže mít na tomto
světě všechno; a bylo to od ní trochu nerozumné, že to očekávala.
Žít celý život s mužem, který s vámi
manipuluje a vy si to uvědomujete, bývá problém. Pokud vaším rozchodem
nikomu neublížíte, je lepší najít si partnera, který vás bude ctít a
milovat. Ono to zní jako klišé, když to takhle napíšete, zvláště po
x-letech manželství. Nicméně věřím, že pěkný vztah se dá vybudovat a
udržet.
Pár slov k autorce Kate Chopin. Kate
Chopin, americká autorka povídek a románů žila mezi lety 1850 - 1904. Je
považovaná za předchůdkyni feministických autorů 20. století. Napsala
mnoho povídek pro děti i dospělé, které byly zveřejněny v časopisech.
Byla silně ovlivněna Maupassantem.
Česky vyšlo:
Radost, která zabíjí (2005) a Probuzení (2008). Právě její druhý román
The Awakening (Probuzení) vzbudil velké množství negativní kritiky.
Osobitým způsobem, na tehdejší dobu nevhodným, líčila mateřství, ženskou
sexualitu a nevěru.
Na Gutenbergu.org se mi
podařilo stáhnout některé její povídky, které postupně překládám a
zveřejním je, pokud se mi budou zdát zajímavé.
Zdroje:
Autor: Kate Chopin: Kiss
Překlad : Mirijam
Komentáře
Okomentovat