Přeskočit na hlavní obsah

DESATERO

25. února 2020 v 13:16 | Mirijam
Desatero Božích přikázání je zákon. Zákon deseti pravidel pro život. Nemusíme být věřící, abychom tato morální pravidla ctili. Pro ateisty možná mimo prvního pravidla: V jednoho Boha věřiti budeš.

Lidé je často umí odříkat, aniž by se jich obsahově nějak dotkla. Stejně jako se naučíme ve škole básničku. Ani věřící lidé nebyli schopni se jimi řídit. Nejspíš proto bylo vytvořeno právo. Navíc desatero Božích přikázání se vyskytuje ve Starém zákoně. Ani těchto základních přikázání nebylo schopno nás odvést od hříchu. Na světlo světa přišel tedy Nový zákon - víra v Ježíše Krista. Teprve jeho smrtí jsme oproštěni, vykoupeni ze hříchu - desatero Božích přikázání, i když bychom je dodržovali, nepomáhá.

Já mám svoji vlastní víru. Moje víra je především moje svědomí. Mám nějaké morální zásady. Otázka je, jestli je vždy dodržuji. Co je morální pro mne, nemusí být morální pro druhého. Každý uznáváme a máme své vlastní hodnoty.

Člověk, nad kterým by nevládl zákon, nebo by neuznával nějakou vyšší moc, by byl na úrovni zvířat. Byl by schopen zabíjet i tvory svého druhu bez příčiny, i z jakékoliv příčiny. Dovedete si představit, že by člověk na této planetě měl neomezenou moc?

Na nějaké poskvrnění hříchem od narození nevěřím. Čeho se dopustili Adam a Eva v Ráji a další účastníci vzpoury proti Bohu, tj. Bůh, had, Satan i tak je předmětem polemiky.

Pro mne slovo hřích, spasení, pravda, zachránce, duch svatý nemají jednoznačný význam a jsou předmětem diskuse.

Já znám křesťanství, ale více jsem ovlivněna východním náboženstvím, buddhismem. Uč se milovat sebe sama, pak teprve můžeš mít ráda ostatní lidi, konej dobro, služ dobru, měj soucit, nesuď, nekritizuj, nad nikoho se nepovyšuj, nenech sebou manipulovat, neživ v sobě nenávist, nauč se zacházet s bohatstvím.
V každém je vesmír, nekonečno, jdi za světlem, podřiď rozum srdci, ptej se svého srdce, poslouchej skrz svou lásku.

Věřím v reinkarnaci. Nic na tomto světě se neztratí, jen změní svou formu. Karma je život věčný. Já - vy jste jméno věčnosti. Ve vás je království boží. Opatrujte je (se).

Sloužit dobru se dá i bez desatera. Pravidla pro šťastný život jsou ve vás. Mým (vaším) soudcem je mé (vaše) srdce a svědomí.

Pro Lucii Bílou znamená desatero tato pravidla pro život:

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...