Přeskočit na hlavní obsah

NARCISMUS

Článek o narcismu, který je doprovázen i videem, zveřejnil ve FOCUS-Online Mark T. Hofmann.
Mark T. Hofmann vystudoval Komunikační techniky - vědu o přesvědčování a Hospodářskou psychologii a byl vyškolen jako analytik kriminalistiky a zpravodajských služeb se specializací na profilaci ve Washingtonu, Texasu a na Floridě. Přednáší o profilování pachatelů do hospodářských oblastí a připojuje se mimo jiné jako hostující řečník do jednotlivých pořadů.

Narcisté jsou marniví a sobečtí. Dokud je jejich touha po stálé pozornosti a obdivu uspokojena (prostřednictvím práce, obdivu, poklon, přívrženců, sociálního prostředí), mohou být docela zábavní, výmluvní a velmi okouzlující. Ošklivá stránka narcismu se projeví až tehdy, když je ohrožena sebeúcta.

Typické jsou urážky a překračování hranic. Bohužel mnoho lidí v narcistických partnerstvích si tuto zkušenost bohužel uvědomí po mnoha letech.

Důležité charakteristiky narcismu:

1. autoritářství
2. arogance, samolibost
3. pocit nadřazenosti a jedinečnosti
4. vychloubání
5. sklon k manipulaci, vykořisťování
6. nárokování

Jak lze rozpoznat narcisty ve vztazích?

· Trvalý vše vztahují na sebe: Bez ohledu na to, co říkáte, narcista má pro každé téma "nevrlý příběh".
· Bohatství, zásluhy a postavení jsou pro ně velmi důležité
· Narcisté neukazují žádnou slabost a mají neuvěřitelné problémy, přiznávat chyby a nikdy neříkají "promiň, je mi líto"
· Vykazují zcela přecitlivělou reakci na kritiku
· Jsou marniví a megalomanští
· Narcisté se snadno cítí provinile a v hádce obracejí kopí na toho druhého

Narcistické ublížení

Každý řečník potřebuje posluchače, každý narcista potřebuje obdivovatele. Není neobvyklé, že narcisté ve vedoucích pozicích se obklopují "pochlebovači, kteří jim na vše kývou" a chrání se před kritikou. I ve vztazích narcisté rádi vyhledávají partnery, kterými jsou obdivováni.

Dokud je uspokojena potřeba pozornosti a obdivu (například prací, obdivem, vyjadřováním stoupenectví, slávou, úspěchem, pozorností), mohou být společensky přijatelní, vtipní, hovorní a velmi okouzlující. Pokud se však pozornost od nich odvrátí nebo je ohroženo jejich sebevědomí, nazývá se to "narcistické ublížení". V tomto stavu je labilní sebeúcta bráněna jako hrad. Typické jsou urážky, překračování hranic a úžasný emoční chlad. Ve vzácných, extrémních případech vede narcistické pokoření k prudkým výbuchům násilí.


Za svou osobu mohu říci, že takové lidi znám. Ačkoliv jsem jim neuměla dát ten správný název, teď vím, z čeho mohou pramenit takové povahové rysy jako je neschopnost humoru ke své osobě, arogance, neschopnost přijmout kritiku, byť dobře míněnou, sebevzhlížení, samolibost a potřeba obdivu, podceňování druhých, schopnost při ztrátě sebevědomí vyprovokovat až nesmyslně agresivně hádku a obrátit ji proti vám a mohla bych pokračovat.

Narcismus je z psychologického hlediska porucha osobnosti. V době individualismu není nemocná celá naše společnost?

Překlad a doslov: Mirijam

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...