Přeskočit na hlavní obsah

Z výletů

Na poslední záchvěvy podzimu jsme se vypravili na hrad Cimburk, ležící na kopci asi 5 km od Koryčan. Vybudován byl v letech 1327 - 1333 a opuštěný v roce 1720.

Cimburk je jeden z nejhezčích moravských hradů a z vyhlídky je krásný výhled na Chřiby. Na hradě probíhají záchranné práce místními lidmi a občanským sdružením, kteří se snaží o zachování památky.




Obr. 1 Hrad Cimburk, pohled zespodu



Obr. 2 Cimburk jinak



Obr. 3 Cyklista na Cimburku. Tato značka na stromě mě před závěrečným výstupem ke hradu upoutala.



Obr. 4 Čert na Cimburku. A takhle si bužíroval místní čert, obklopen vypitými lahvemi od vína a plynovou maskou.



Obr. 5 Pranýř hanby na Cimburku. Zato neposlušné ženy a místní zlodějíčci a pobudové byli vystaveni na pranýř hanby.




Obr. 6 Žabička. Žába v dlani na prameni u studánky.



Obr. 7 Muchomůrka. Takhle krásně vybarvenou muchomůrku na konci října jsem ještě neviděla.



Obr. 8 Motýl ze Zoo Lešná. A tento krasavec nám zapózoval v Zoo Lešná. Nevíte, o jaký druh jde?
Štítky:

Komentáře

  1. TlusŤjoch3. listopadu 2019 v 9:37

    Čert s plynovou maskou. To je tedy pěkně změkčilý pekelník...

    OdpovědětVymazat
  2. Mirijam3. listopadu 2019 v 11:44

    [1]: Bojí se teroristického útoku. Je ukrytý ve sklepě a ovíněn...

    OdpovědětVymazat
  3. TlusŤjoch3. listopadu 2019 v 12:06

    K obr.8 - podle mne je to babočka paví oko: https://cs.wikipedia.org/wiki/Babo%C4%8Dka_pav%C3%AD_oko

    OdpovědětVymazat
  4. Mirijam3. listopadu 2019 v 13:30

    [3]: Jj. Díky. Podle obrázku ve Wiki to tak vypadá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...
11 komentářů
Další informace

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...
23 komentářů
Další informace

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
15 komentářů
Další informace