Výbuchy sopek, ničivá zemětřesení, záplavy a další neštěstí se objevují ve světě běžně. Některé katastrofy se však zapsaly do lidské paměti a za následek měnily změnu fungování společnosti od základu.
Zmíním se zde o třech takovýchto katastrofách.
První a největší z nich je ČERNÁ SMRT. Morová epidemie, která vypukla roku 1347 a při níž zahynulo přes 200 miliónů lidí. Následkem byl zásadní pokles populace, změny na pracovním trhu. Ti, kdo přežili, si však náhle uvědomili svou cenu. Rostla i nenávist k Židům, protože jim se přisuzoval největší podíl viny za morové rány. Propukaly vůči nim násilnosti, které se nikdo nepokoušel zastavit.
Dodnes se přesně neví, kde a hlavně kdy mor původně vypukl. Za morovou epidemií mohly bakterie Yersinia pestis, které žijí v zažívacím ústrojí blech parazitujících na hlodavcích.
Pravděpodobně se k nám dostal z Asie, kterou zdevastovala válečná tažení Mongolů a klimatické změny. Hladomor a celkově bídné podmínky oslabily obranyschopnost tamních lidí, hlodavci opustili svá teritoria a začali žít blíž člověku. Zmínky o moru pocházejí z Kyrgyzie, Číny, Sicílie. S dalšími plavidly pronikla do Benátek a mnoha dalších obchodních uzlů ve Středomoří. Odtud se pak nezadržitelně šířila Evropou.
Černá smrt byla nejničivější epidemií, jaká kdy zasáhla Evropu. Zemřelo až 200 milionů lidí.
Foto: převzato ze 100+1, 19/2018
Za druhou událost obrovského rozměru se považuje zemětřesení v Tchang-šanu v roce 1976. Zemřelo při ní až 655 000 lidí, ale údaje o počtu obětí vzhledem k mlžení tehdejší čínské vlády se mohou lišit. Zemětřesení uspíšilo konec kulturní revoluce a přivedlo změny ve vedení země.
Prvotní živel řádil 14 - 16 sekund, přičemž po 16 hodinách následoval ještě dotřes o síle 7,2 stupně.
Mao Ce-tung zemřel, jím zvolný nástupce Chua Kuo-feng projevil nad katastrofou lítost. Gang čtyř členů Ústředního výboru využil katastrofu k politickému boji. Všichni však byli zatčeni, uvězněni a souzeni. Kulturní revoluce skončila a čínský lid se utvrdil v úsloví, že s velkými přírodními katastrofami přicházejí také společenské změny.
Za třetí katastrofu světového formátu se považuje výbuch sopky Tambora roku 1815, při němž přišlo o život přes 100 000 lidí. Soptění Tambory narušilo počasí po celém světě. V létě mrzlo, úroda byla slabá, zavládl hladomor a šířily se nemoci.
Katastrofy takového rozměru - to je jako válka. Tohle jsou jenom striktní údaje, ale co je za tím utrpení a už není vidět, jak to zásadním způsobem ovlivní životy těch, co přežili.
Zdroj:
Autor: Vilém Koubek100+1, 19/2018
Úprava: Mirijam
No a bůh ví, co nás ještě čeká... Pěkný článek 👍🏻
OdpovědětVymazat[1]: Nás jenom ty záplavy. A po nás potopa. 🌞🙊❤️
OdpovědětVymazat[2]: ...a kobylky. /viz deset ran egyptských/
OdpovědětVymazatKdyby to byla sarančata, měli bychom o jídlo postaráno. Takhle další rána - kobylky záplaví svět.
OdpovědětVymazatPěkný článek
OdpovědětVymazat[5]: Mne nejvíc za srdce chytl mor.
OdpovědětVymazat