V LESE III.

"Pille! Kde jsi? ..." a pískám, takže .... zatímco já jdu do louže za hlukem, Battistino bere dýmku levou rukou a vysílá ostrý lovecký sykot, který zaznívá v celé osamělosti. Druhý darebák, který nikdy nemluvil a kterého jsem znal jako Ruda, se usmál a tvářil se při tom jak krétská žába.

Pill .... Necítím nic, jdu dolů do louže a zjistím, že ubohý křesťan se hněte ve džbánu vody jako netvor v bahně a který našel způsob, jak se utopit.

Je to pelagra (červené malomocenství), která přináší do pekla žízeň.

Často se stává, že se nemocní vrhají do studny.

"Budete se bát, Battistino."

"Není to poprvé. Minulý rok, vzpomínáte si na toho šílence z Mombella, který unikl z továrny a který se oběsil mezi dvěma rostlinami? Prvního ledna ráno jsem ho viděl. Lezl přes velmi vysokou borovici, kde připevnil lano; pak šel k jiné vyšší rostlině a zaútočil na druhý konec, a Bůh ví, jak se mohl zavěsit ve vzduchu ve výšce zvonice."

Šílený má velkou sílu.

Dotklo se mě, když jsem to viděl mezi světlem a temnotou. Chlad ztuhl i lano a blázen vypadal jako průhledný.

La Bortola, krejčí, získala padesát šest lir s čísly blázna.

Ruda se znovu zasmál a koulel svýma bledýma očima.

"To byl hrabě, který se zbláznil do alkoholu.

Kdo chce příliš mnoho, nemá nic …"

Je tu maršál.

Přišel také starosta a doktor. Mrtvola byla objevena. Vypadala jako zažloutlá mumie. Hlína stále vyplňovala její ústa a malé dírky v nose.

Zdálo se, že se Pill proměnil v kámen a podíval se na mrtvého muže se slzou v oku.

Chudák Gasparino! Bylo řečeno, že to je fosilie stará tři tisíce let, a jak tam byl sám opuštěn a v chladu nebylo vidět, že na okrajích úst mu hraje jen slabý výraz ironie. Rozhodně to nebyla hlína, která ho rozesmála.

Pill toho dne jedl málo.

Zdroj:

Emilio de Marchi: Nei boschi

Překlad: Mirijam