ONA:
"Chci ti něco říct."
Ticho.
"Chci s tebou mluvit."
Ticho.
ON:
"Tak ano. Promluvme si. Co máme za problém?"
Polkla, ticho. "Teď ne."
Ticho, které by se dalo krájet, ve vzduchu visí bouře, ticho každou chvíli vybuchne.
Ticho ji ubíjí. Bere děti a zavírá za sebou dveře.
ON se nevěřícně dívá. Prázdnota a ticho.
ONA má v hlavě zmatek. Prázdná a zbytečná slova. Všechno je jinak než myslela. Prázdný, tichý, pronajatý byt. I děti jsou ticho. Zaražené.
Čí bude stůl? Čí byt? Čí hypotéka? Čí děti?
ONA:
"Chtěla jsem všechno. A teď nechci nic. Jen ticho a klid."
Z ticha se ozývá řešení.
Ticho zařve: "Rozvod!"
ON v tichu: "Já bych pro tebe udělal všechno, co si budeš přát."
ONA přehluší ticho: "Pozdě. Nechci ti ubližovat, bude to tak lepší."
ON mlčí. V tom tichu by bylo slyšet špendlík, kdyby spadl.
Dva, kteří mlčeli, byli každý jiný, neuměli se sebou v pravý čas komunikovat. Ticho je nesblížilo. Naopak, na stole leží rozvodové papíry. Je po všem.
A každý z nich teď prožívá okamžiky ticha po svém.
Ticho bývá provázeno bezvětřím.
OdpovědětVymazat[1]:
OdpovědětVymazatPalice dubová
buší kladivem
bezvětří rozmázne
úderem a máz pivem.
Tichá, drsná realita...Líbí se mi, jak jsi ji popsala )
OdpovědětVymazat[3]: Já občas nechápu, že dva lidé po dvou dětech zjistí, že se k sobě nehodi. Žel takový je život. Myslím, že děti si to povlečou celý život. 💦😪
OdpovědětVymazatSprávně mlčet není o nic menší umění než správně mluvit. A to ani nemluvím o tom, jak člověk tápe, když se snaží vlastními domněnkami zbytečně zaplnit cizí ticho.
OdpovědětVymazat[5]: Máš pravdu. A vlastní domněnky o druhých k ničemu nevedou. Stejně je to jejich ticho a jejich řešení. Oni sami ví ...
OdpovědětVymazatKapitola ze života - přidávám tvůj článek do Výběru TT a jsem ráda, že tuto stránku života neznám. I když...
OdpovědětVymazat[7]: Děkuji, Kitty. Já tedy upovídaná nejsem, i když děti si myslí něco jiného, ale něco takhle závažného a hlavně když spolu mají děti a jsou trochu odpovědní, se řeší - a určitě ne mlčením.Děkuji za výběr.
OdpovědětVymazat