MEZI NEBEM A ZEMÍ

Mezi nebem a zemí pocit mám,

že něco milého pro lásku udělám.

A přesto zaplaví mě samota, smutek

a nejraději bych ze světa utek'.

Můžeš stát po mém boku

a stejně není mi do skoku.

Kde jsou ty chvíle?

Byli jsme tak blízko cíle.

Proč srdce krvácí,

a ty se nevracíš,

kde je ten ráj,

který jsem kdys znal.

Slzy ukrývám,

už ani nezpívám,

ptám se nebes, hvězd,

proč dala jsem se svést.

Pokorně ke hvězdám dlaně obrátím,

ale tvoji lásku mi nebe nevrátí,

proč stojí vedle mne tvůj stín

a já mám v sobě tolik vin.

Mezi nebem a zemí je tolik nadějí,

vzdálenost je dlouhá, naděje se ztrácejí.

Když došlo na nebesa a země krájení,

přineslo nám to jenom trápení.

Stejně sestoupil jsi k nám,

tak jak já tě znám.

Dostala jsem od Tebe, teď už vím,

víc než si zasloužím.

V srdci ukrývám všechny své rány,

už nepočítám je ani,

tak unavena životem - cítím je,

a přesto ve mně klíčí naděje,

že to, co je mezi nebem a zemí,

se jednou změní.

Zvolím správnou cestu cest

a nedám se splést.

Všechno jde lépe,

když tě mám

a v dobách dobrých i zlých

se o tebe opírám.

Najdeme sebe a kraj,

kde si vybudujem ráj.

Smažeme ze sebe prokletí

a zůstaneme v lásky zajetí.