Přeskočit na hlavní obsah

MEZI NEBEM A ZEMÍ

Mezi nebem a zemí pocit mám,
že něco milého pro lásku udělám.
A přesto zaplaví mě samota, smutek
a nejraději bych ze světa utek'.

Můžeš stát po mém boku
a stejně není mi do skoku.
Kde jsou ty chvíle?
Byli jsme tak blízko cíle.

Proč srdce krvácí,
a ty se nevracíš,
kde je ten ráj,
který jsem kdys znal.

Slzy ukrývám,
už ani nezpívám,
ptám se nebes, hvězd,
proč dala jsem se svést.

Pokorně ke hvězdám dlaně obrátím,
ale tvoji lásku mi nebe nevrátí,
proč stojí vedle mne tvůj stín
a já mám v sobě tolik vin.

Mezi nebem a zemí je tolik nadějí,
vzdálenost je dlouhá, naděje se ztrácejí.
Když došlo na nebesa a země krájení,
přineslo nám to jenom trápení.

Stejně sestoupil jsi k nám,
tak jak já tě znám.
Dostala jsem od Tebe, teď už vím,
víc než si zasloužím.

V srdci ukrývám všechny své rány,
už nepočítám je ani,
tak unavena životem - cítím je,
a přesto ve mně klíčí naděje,

že to, co je mezi nebem a zemí,
se jednou změní.
Zvolím správnou cestu cest
a nedám se splést.

Všechno jde lépe,
když tě mám
a v dobách dobrých i zlých
se o tebe opírám.

Najdeme sebe a kraj,
kde si vybudujem ráj.
Smažeme ze sebe prokletí
a zůstaneme v lásky zajetí.




Komentáře

  1. Páni! Ještě se mám hodně co učit.
    Moc pěkně napsané.

    OdpovědětVymazat
  2. pribehynaivniblondyny10. září 2019 v 1:24

    Miriam, ta je krásná! 👍🏻 Ach..

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Děkuji za ocenění. A co burčák?

    OdpovědětVymazat
  4. nohy na zemi
    hlava v povětří
    básníka nešetří
    sen je co zdá se mi
    a Múzy zavětří
    vyhnat nás z závětří.

    OdpovědětVymazat
  5. [5]:
    Já se vznáším v povětří,
    jsme ve vzduchu všichni tři.
    Múza, poeta a hlava,
    to se stává.V sadu lotr mexický,
    ujíždí na drogách navždycky,
    v pantofličkách kýho výra,
    no to je síla.
    Ale co uzavřený důl,
    drogy je mu zapotřebí,
    jako sůl.
    Pluh táhne a Bětku,
    zítra dostane pětku.

    OdpovědětVymazat
  6. pribehynaivniblondyny11. září 2019 v 1:57

    [4]: Letos zatím jen 2l burčáku, není čas 😀

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Ještě že rozdávají po decích,
    to bych nerozdýchala bránice
    a ostrou bolest na plecích.
    21 - to nevíš, kde je krajnice.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...