Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...
Zas křídla lásky bez bolesti Tě nadnesou... Krásné i smutné...
OdpovědětVymazat[1]: Když ta labuť prazvláštní je tvor ... že bychom měli něco společné?
OdpovědětVymazatBílá labuť je obchoďák v Praze.
OdpovědětVymazatBa i labuť černá.
Tam můžeš nakoupit red bull, který ti dá křídla nová.
[3]: Red Bull - Červený Býk - když ho pozřu, budu mít rudo před očima. Raději bílou labuť s novými křídly. Bílá je nevinnost sama. Jako já.
OdpovědětVymazat