VĚDOMÍ A VÍRA

Pamatuj si jednu věc: neměl bys opustit tuto Zemi, dokud ji neučiníš trochu krásnější, trochu milovanější, trochu láskyplnější.

Pro mne je toto jediná moc, jediná síla - že můžeme transformovat život, že můžeme transformovat vědomí.

Přijímej to mírumilovně, radostně, kdekoli jsi, kdokoli jsi, jakkoli používáš svou energii k nějakému tvoření.

Vědomí není tvé tělo ani tvá mysl ani tvé srdce. Takže když osoba umírá, umírá pro tebe, ne pro sebe. Pro ni platí, že pouze mění dům, asi se stěhuje do lepšího.

Ale protože starý dům zůstal a ty ji tam stále hledáš a nenacházíš, myslíš si: "Ten ubožák zemřel." Ale všechno, co bys měl říci, je: "Ten ubožák utekl! Ale kam, to nevíme."

Osoba ale neumírá pro mne. Já si smrt žádné osoby nepřeji. Umírá pro sebe. Ne proto, že by ji to činilo veliké potěšení, ale proto že její svíce dohořela, nebylo léku, kterým by se mohla uzdravit, byla tragicky zastavena na své životní pouti.

Umře-li vám blízká osoba, truchlíte nejen nad tou osobou, kterou v podstatě již nic netrápí, nebolí, ale především sami nad sebou. Je to jako by odešlo kus vás. Nedovedete si představit život bez opory té osoby, bez jejího potěšení, názorů, pohlazení, přítomnosti. Svým způsobem je to zrada a cítíte se naštvaní. Na toho, kdo si dovolil umřít, když prožíváte a čeká vás ještě více utrpení, na Boha. Na sebe se obracíte s výčitkami, že kdybych udělala to nebo tamhle to, bylo by všechno jinak. Na lékaře. Bůh mlčí, není s vámi, neznám nikoho, komu by dal v daném okamžiku odpověď, když nevíte, co budete bez milované osoby dělat.

Všechny věci v domě vám osobu připomínají. Není to útěk jednotlivce od vás, nehledá jiný dům a tebe nechává opuštěnou. Stává se. Kdykoliv se to může přihodit. A smrt nemůže ovlivnit ani Bůh, ani ty, ani nikdo jiný. Osoba odešla neznámo kam, nevíme, co je po smrti, je na jiné pouti v jiné formě.

Nehledáme nějaký ráj v oblacích. Jestli tam je, najdeme ho, ale nejdříve musíme udělat ráj zde na zemi; to bude naše příprava. Když budeme umět žít v ráji na zemi, ať je potom ráj kdekoli, je náš.

Pamatuj si jednu věc: pokud pravda není tvou zkušeností, pak ať věříš o pravdě cokoli, je to jen víra.

A všechny víry jsou lži a všichni, kdo věří, jsou slepí.

Víra je velmi laciná. Každý věří - někdo je hind, někdo mohamedán, někdo křesťan. Víra přichází ve všech velikostech, tvarech, ve všech barvách - můžeš si vybrat. A nemusíš za ni nic platit. Vlastně ji dostáváš s mateřským mlékem, zdarma.

Pokud pravda není mou zkušeností, je to jen vypůjčená pravda. A chci-li jí věřit, tak ji proklamuji, říkám a řídím se jí. Ne všechno, co říkají druzí, je ale lež. K tomu bych měla používat svůj vlastní rozum. A něčemu bych třeba ráda věřila, ale ono je to úplně jinak.

Na závěr této úvahy malý vtípek:

Víte, jaký je rozdíl mezi vírou a přesvědčením?

Do dvaceti jsem si myslel, že ho mám na čurání a dnes jsem se o tom přesvědčil.

Zdroj:

Osho: Perly v kapse u vesty

Úprava a vlastní úvahy: Mirijam