Přeskočit na hlavní obsah

Až se jednou Slunce promění v krystal…

Pokud v době, o které bude řeč, ještě budou existovat nějací lidé, rozhodně už nebudou moci obývat planetu Zemi. Jednoho dne dosud poklidné Slunce spotřebuje vodík ve svém nitru a poté začne spalovat hélium a další těžší prvky. Promění se v rudého obra, čímž některé ze svých planetárních dětí vymaže z vesmírné mapy. Zároveň se uvnitř hvězdy nastartují procesy, které výrazně změní její tvář.


Vědci z britské univerzity ve Warwicku dospěli k závěru, že všichni bílí trpaslíci postupem času krystalizují. Bílí trpaslíci vznikají v okamžiku, kdy se hvězda velikosti Slunce promění v rudého obra, výrazně se nafoukne a zvětší svůj objem. Vnější vrstvy jsou poté odhozeny do prostoru, a vznikne tak planetární mlhovina. Zůstane jen jádro bez vlastní energie. Astronomové hovoří o bílém trpaslíkovi. V daleké budoucnosti pak zbytek energie vyzáří a stane se černým trpaslíkem, v podstatě jen kusem beztvaré hmoty.

Pier-Emmanuel Tremblay z warwického týmu je toho názoru, že nejdříve zkrystalizuje kyslík a následně poté jej zahalí uhlík. A tak se někdy ve velmi vzdálené budoucnosti začne proměňovat v krystal i naše Slunce.

Až slunce se v krystal promění,
matičce Zemi to tvář pozmění,
nebude nás už zajímat okamžik,
ani bílý, červený či černý trpaslík.

Zářit-li rudě Slunce bude,
z lidského pokolení nic nezbude,
máme zpívat Slunci písně chval?
Zdroji života? - Ano, Slunce pal!

Internetový zdroj: 21stoleti.cz/2019/07/30/az-se-jednou-slunce-promeni-v-krystal
Upravila a o báseň doplnila: Mirijam

Komentáře

  1. Básnička k textu je fakt povedená...:)

    OdpovědětVymazat
  2. zahradacihelna13. srpna 2019 v 5:49

    Zajímavé, navíc jsem ráda, že mě z toho nemusí tzv. bolet hlava )

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Díky, Míšo. Dovolila jsem si dvojsmyslnost. Nezapřu v sobě vojenskou minulost. Slunce bude pálit, ať chceme nebo nechceme. I těch současných 33 stupňů je mazec.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Hlava u žen bolí z něčeho jiného.
    Současná vlna veder je na bolehlav, ale voda to řeší (koupaliště, rybník, přehrada). Čistá voděnka, ta rozum nekalí a hlava po ní nebolí.

    OdpovědětVymazat
  5. Bolí tě hlava při pomyšlení, že se brzy vrátí manžel z práce a bude požadovat plnění povinností!

    OdpovědětVymazat
  6. Až budou z trpaslíků krystaly,
    kdo se postará o Sněhurku?

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: To by mně hlava přestala bolet a házela bych ručník do ringu!

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: Aha. Sněhurka, pokud se nerozpustí a bude slunci odolná, bude muset založit novou kulturu. Ale s kým? S umělohmotným sněhulákem. A bude mít o zábavu postaráno.

    OdpovědětVymazat
  9. pribehynaivniblondyny14. srpna 2019 v 8:09

    Proto co?!... žijme plnými doušky, dokud to jde!

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Jsme jen jednou na světě a nevíme dne, ani okamžiku.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...