Přeskočit na hlavní obsah

LOGIKA

Četla jsem nedávno v německém originálu od Geralda Grassla o logice. Zvláštní slohový útvar, který byl stylizován jako verš. Upravila jsem ho a zní asi takto - logika graduje:

Když nezaplatíš nájem
Vyhodí tě na ulici

Ležíš v parku na lavičce
Policajt tě odvede do vězení

Když děláš ve vězení bengál
Přesunou tě do psychiatrického zařízení

A když tam děláš kravál
Dostaneš injekci na uklidněnou

Pokud se neuklidníš
Dostaneš studenou sprchu
Ležíš klidně, ani se nehneš

Tak nač se vzrušovat?
Stejně budeš uveden do klidu.



Ale již po první sloce se dá zažívat velké štěstí:



A ženská logika?


Foto: Pinterest

Logika je mimo jiné myšlenkový způsob uvažování. Myslíte, že muž a žena uvažují stejně? Nebo opravdu, jak někteří říkají, uvažuje každý jinou hemisférou? Mezi lidem se říká, že levá polovina mozku je racionální, je zaměřena na logiku, vědu, čísla, matematiku, má analytické myšlení, uvažuje mozkem - to jsou prý muži; zatímco pravá polovina mozku je iracionální, má syntetický způsob myšlení. Osoby, uvažující více pravou stranou hemisféry, jsou zaměřeny na hudbu, tvořivost, umění, mají větší fantazii, jsou citovější. Uvažují intuitivně, především srdcem - to jsou prý ženy.

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny24. července 2019 v 2:31

    Nejhorší jsou ty smíšené páry...Muž a žena 😂😂😂

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Dobrý. 😀 Děkuji za comment. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. [3]: A co Aristoteles? 🙂 Pravdu díš. Pavěda. Co je logické, ještě nemusí být správné. 🙂

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkně napsaný článek...
    Bylo by fajn, vidět do myšlenek toho druhého

    OdpovědětVymazat
  5. Logika, vsimněme si, že o logice většinou mluví muži, tzn, známe ji jen z mužského pohledu. Muži nám nikdy skutečně neporozumi, jsou jiní. (Ale i přesto mám muže ráda,kteří mají rádi ženy, proto jaké jsme a neřeší logiku)

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: Muži uvažují více rozumem, ženy přidávají více citů. Myslím ale, že navzájem se doplňují.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: To by se hodilo, vidět do hlavy toho druhého.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...