Přeskočit na hlavní obsah

(NE)HŘÍŠNÍK

Nejsme takoví, jací bychom měli být. Kolikrát jsme to slyšeli? To je důvod, proč pochybujeme, že Bůh je v našem nitru. Jak by mohl být? Všichni nám přeci vždycky tvrdili, že Bůh sedí na zlatém trůnu v sedmém nebi, obklopen anděly hrajícími na harfy a zpívajícími halelujá.

On není tady, je velmi daleko. Je veliký, mohutný, věčný, je tam i jinde. Je všude. Jak by mohl být v našem srdci? Vždyť naše srdce je tak malé. Jak by v něm mohl být? Jsme tak ubozí a špatní a odsouzeníhodní. Jak by tam mohl být? Je-li Bůh v nás, kde by pak byl ďábel? A pochybujeme.

Když někdo řekne, že Bůh je ve vás, nemůžete to přijmout. Ježíš mnohokrát opakoval lidem: "Ve vás je království boží." Ale apoštolové, jeho následovníci, všichni křesťané se pořád dokola ptali na Boha na nebesích, a Ježíš jim říkal stále znova: "On je ve vás," ale oni si dál mleli svou: "Jaký bude život v nebi po smrti? Kdo bude sedět vlevo a kdo vpravo od Boha? Kdo vpředu a kdo vzadu? Kde budeme my? Jaké budeme mít postavení?" A Ježíš znovu zdůrazňuje: "On je ve vás," ale nikdo mu nevěří, protože jsme nebyli naučeni, abychom důvěřovali v sebe. Měli zdravou sebedůvěru.

Od samého narození jsme byli odtrháváni od svého já - od svého autentického skutečného bytí. Všichni nás posuzovali. Všichni říkali - Nejsi takový/á, jaký/á bys měl/a být! Musíš se chovat takhle. Takhle je to správně. Musíš se chovat podle našich představ.

Byly nám stanoveny cíle a podle představ o dokonalosti jiných nás posuzovali a odsuzovali. Jak bychom mohli přijmout skutečnost, že Bůh je v nás, že je vše jak má být?

Bůh ve mně. A zase hlodá pochybnost. Můj otec říkal: "Jsi to nejošklivější dítě ve městě." A matka mi říkala: "Jsi ostudou celé rodiny, jsi její hanbou, černá ovce. Stydím se za tebe." A učitel říkal, že jsem hloupá, tupá, pomatená. A kněz říkal, že jsem zralá pro peklo, že jsem hříšník.

Vyznavač východního náboženství byl pozván do křesťanského kostela. Kněz zahřímal: "Padněte na kolena a skloňte se k modlitbě! Všichni jste hříšníci!" Shromáždění odříkávalo: "Pane, vím, že často hřeším, myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat." A bili se v prsa: "Je to má vina, má veliká vina, proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, všechny anděly a svaté, i vás bratři a sestry, abyste se za mne u Boha přimlouvali."

Kněz vzhlédl a viděl, že pozvaný stále stojí. "Vy se nepřipojíte k naší modlitbě?" otázal se.

A on na to odpověděl: "Chtěl jsem se k vám připojit, ale nejsem hříšník. A nemám pocit, že by kolem mne byli samí hříšníci. Chtěl jsem se připojit k vaší modlitbě, ale teď už to není možné. Nemohu padnout na kolena. Nejsem hříšník. Bůh je ve mně. Nemohu být k němu tak bezohledný. Mohu se modlit jen díky tomu, že Bůh je ve mně. Já se nemodlím za něco. Má modlitba je díkůvzdání, vyjádření vděčnosti za vše, co mi bylo dáno; je to dík za to, že si mne vybral do mého těla jako své ztělesnění. Poctil mě tím, jsem jeho částí, náleží mi, je ve mně. Jsem připraven se modlit i na kolenou, ale nejsem hříšník. To prostě není pravda."

Všichni nám tvrdí, že jsme hříšníci. Dokud nás Ježíš nespasí, budeme směřovat do pekla.

Nikdo není hříšník. I když pácháme mnoho chyb, i když máme mnohdy černou mysl, i když ubližujeme druhým, chtěně nebo nechtěně, i když máme svoji temnou schránku svého života, stále jsme božská bytost. Posuzujme, co je dobré, co špatné, snažme se konat a sloužit dobru, ale NEODSUZUJME! V nás je skutečná božskost. Je to podstata. Naše skutečné bytí. Autentické JÁ.

Má-li nás někdo opravdu rád, bere nás jako božskou bytost. Objeví nás jako božskou podstatu. Pokud někdo tvrdí, může to být naše matka, otec, kdokoliv, že tomu tak není, pak to není ani láska. Jakmile nám někdo vnutí představu o neúctě k sobě samému, vpichuje nám tím jed do žil. Říká-li někdo, že nás nemůže přijmout takové, jací jsme, že nejdříve nás musí transformovat, pak snad … ale pak to nebudeme my. I kdyby nám říkali, že sám Bůh na nebesích nás bude milovat teprve po splnění určitých podmínek, pak nás tím ničí, je to náš nepřítel - dejme si na něho pozor.

Ještě že Bůh (dobro, energie, jsoucno) je naše podstata a nelze se ho vzdát. "Ve vás je království boží," jsou Ježíšova slova. Musím jít hodně do sebe. Věřím, že Boha - to božské - objevím.


Výňatek z knihy Diamantová sútra. Autor: Osho
Úprava: Mirijam

Komentáře

  1. pribehynaivniblondyny2. června 2019 v 2:46

    Krásně jsi to napsala. Jsme to co jsme. Nestíhám, každý den článkem dlouhým přispíváš. Super!

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Uvědomit si sebe a vyznat se v sobě je mnohdy nadlidský úkol. Ale snaha se cení.
    Neboj, já od 10.6. zmlknu, ale vrátím-li se do 10 dnů, přijde se mnou ...

    OdpovědětVymazat
  3. Ovšem to že jsme hříšníci a bůh nás má přesto rád lze pojmout i pozitivneji.....

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Mně více sedí, že děláme chyby, než že jsme hříšníci. Bůh je milosrdný ...

    OdpovědětVymazat
  5. pribehynaivniblondyny5. června 2019 v 1:41

    [2]: Jedeš na vítr ve vlasech? 😀

    OdpovědětVymazat
  6. Na čem jedu? Na vlně, která si teď říká blog.

    OdpovědětVymazat
  7. pribehynaivniblondyny8. června 2019 v 12:16

    [6]: Já myslela jako kam jedeš? Že 10. zmlkneš? 😀😉

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Jedu si vyprázdnit hlavu na Kanárské ostrovy. Mám ráda moře.

    OdpovědětVymazat
  9. pribehynaivniblondyny9. června 2019 v 4:53

    [8]: Jeee, paráda. Tak si pořádně Odpočni!!! Hezky vítr do vlasů a opálit se😎🌞😉💋 Užij si to, plnými doušky.

    OdpovědětVymazat
  10. pribehynaivniblondyny10. června 2019 v 10:06

    [10]: To zmákneš, budu na Tebe myslet😉👍🏻✈️

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: Doletěla jsem. Heureka. Děkuji, žes mi držela palečky. 😄

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...