Přeskočit na hlavní obsah

ZTRACENA NA CESTĚ ŽIVOTA

Kam ztratila se cesta má v černém lese?
Kde se zlo pod zem propadá, každý se hrůzou třese?

Les olizují rudé plameny
a ty tu stojíš jako zmámený.

I když máš všechno zlacené,
pro mne je to bezcenné.

Nechci se ztratit, být v tvém zajetí,
To není cesta, život - to je prokletí.

Komentáře

  1. Spomienka a Kaliforniu? Zazil podobne "live" v Cannes, pre rokmi. To je des!Dobre verse...

    OdpovědětVymazat
  2. Really? Bojím se ohně a zároveň mne přitahuje. Na obrázku mne fascinoval člověk, stojící vpravo a pařez, který jako by ruce vzpínal. K básni snad vhodný výběr obrázku. Díky za komentář.

    OdpovědětVymazat
  3. pribehynaivniblondyny2. května 2019 v 2:26

    Krása 👍🏻😉 Až srdce mé jásá

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Děkuji vřele,
    vyjádřila jsem to neuměle.
    Co chtěla bych vím
    a ze svých požadavků neslevím.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, koukala jsem že je tady
    https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/155603-saga-lartena-hroozleyho-zrozeni-zabijaka.html?search_pos=1

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: jj. Mají knihu v nabídkách, ale nemají ji skladem. Ale díky za ochotu. Pátrám dál a uvidíme.

    OdpovědětVymazat
  7. Tydlecty poutnice jsou nevypočitatelné. Na jednu stranu chtějí, na druhou naříkají!

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Chtějí, ale nevědí co. Ach, ty ženy.

    OdpovědětVymazat
  9. Mirijam tleskám! Pěkné verše, povedly se ti.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc. A to mně hlavou vrtá ještě nějaký Plzeňák Patočka !!!

    OdpovědětVymazat
  11. Opravdu působivé verše.. Ten oheň v lese brr, ani raději nedomyslet, žel blízké realitě..

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za komentář. U některých vztahů chtějí lidé ven, jiní zase dovnitř, neví kudy kam a tak to někdy končívá katastrofou.

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: Moc děkuji za komentář.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...