Přeskočit na hlavní obsah

VÝKŘIKY DO TMY

Výkřiky do tmy
lámou ticho,
poslední výkřik
pohltila tma.

Výkřiky do tmy
nad rozeklannou propastí
zatíží kámen
bolesti.

Hrdlo se vzpíná,
výkřik vázne.
Žalost chci vykřičet,
říkám, blázne.

V tichu chci vykřičet
a tma mne opřádá,
že by poslední zvuk?
Mozek mi selhává.

A nastalo temné ticho.

Komentáře

  1. Máš krásné verše, opravdu umíš. Nevydáš to knižně?

    OdpovědětVymazat
  2. pribehynaivniblondyny8. května 2019 v 5:48

    Souhlasím, krása 👍🏻😉 Mě baví ta lehkost, s jakou je to napsáno...

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Děkuji. Myslíš, že na to mám, když svoji duši peru zaprodám?

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Život je pírko ptačí, ptáci kolem skotačí, tma pohltí lehká sousta, dobrých básníků je na blogu spousta. Díky za komentář.

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Dobrých možná, výborných jen hrst... Je třeba ten dar rozsvítit, jak ohňostroj, ať září. Jen do toho...

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Díky moc. Budu volat všechny můzy na pomoc.

    OdpovědětVymazat
  7. Překrásné mám podobnou báseň na téma Týdne

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Děkuji za comment. Ráda se podívám na vykřičenou duši. Také se bojí ve tmě?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...