Přeskočit na hlavní obsah

Návštěva divadla

V pátek 29. 3. 2019 jsme byly s dcerou na muzikálovém představení v Kulturním domě Rubín v Brně. Naše drahé polovičky by tolik romantiky najednou neustály.


Divadelní muzikálové představení vzniklo na základě skutečného příběhu a bylo již i knižně zpracováno. Zajímavým způsobem líčí ve formě vyprávění a zpěvu tragickou automobilovou nehodu dvou mladých, milujících se lidí, jejich rozloučení se s tímto světem a odebráním se na druhý břeh. Neotřelým způsobem nám oba hlavní hrdinové Gabriela Filippi a Patrik Kee představují život po životě. Zavádí nás na myšlenku, zda je možné, že stav našeho srdce odráží svět kolem nás a na stěžejní otázku CO CELÝ ŽIVOT HLEDÁME?

Milující pár nás přesvědčuje, že láska je silnější než smrt a na Nové zemi, druhém břehu si můžeme splnit vše, o čem jsme snili, zbavit se strachu a být sami sebou - láskou, která trvá věčně.



https://www.youtube.com/watch?time_continue=200&v=L63DLPx16CU

Ve videu je jedna z nádherných písní. Uvádím odkaz, v případě, že by nefungovalo video.

Ve druhé části se nám představila tanečnice tai-či, která předvedla tanec pro klid, radost, rovnováhu. V současnosti tai-či cvičení provádí mnoho lidí od kolébky do pozdního věku pro zdraví a zlepšení kvality života. Původně tai-či bylo pojmenováním pro čínské bojové umění.

Hlavní host druhé části divadelního představení byl ruský léčitel Boris Tichanovský. Boris Tichanovský ovládá bioenergetiku, akupresuru, akupunkturu a hypnózu. Léčí všechny druhy nemocí. Při léčení používá masáže, také tibetské tajné jantry a transové rytmy. Je učitelem a mistrem reiki a čínské starodávné léčebné sestavy. Mimo Ruska i v České republice pořádá léčebné ozdravné kurzy zaměřené na celé tělo: páteř, klouby, vnitřní orgány, oči, ženská onemocnění, omlazení a ozdravení celého organismu. (https://www.cviceninapater.com/epam/boris-tichanovsky/)

Jste-li alespoň trochu duchovně založeni, hlavní představení se vám bude líbit. Jsou citovány pasáže z bible nenásilnou formou, hra má spád, filozofická přemítání se přímo nabízejí a je nám přiblížen život v rajské zahradě a setkání s dávno zemřelými a drahými.

Ruský léčitel Boris Tichanovský přišel se svou dlouholetou tlumočnicí v České republice. Předvedl základní 7 minutovou masáž celého těla, kterou si diváci mohli sami vyzkoušet. Já osobně jsem ctitelka východního učení - bráním se říkat náboženství, dcera, co se týče duchovní nauky, je poněkud skeptičtější, ale obě dvě cvičíme různé druhy jógy a dcera navíc provádí všelijaké jiné doplňující cvičení pilates, aerobic a další podle videí; obě jsme se zdráhaly uvěřit v mocnou léčebnou sílu těchto prvků, včetně transových hudebních rytmů. Nicméně cestou jsme měly o čem diskutovat a následně doma s partnery, kteří měli na věc jiný názor. Nemám zakliklý erotický obsah, tak bych to raději nekomentovala. Nevím, kde ti chlapi mají duši. Pro mne zajímavá zkušenost.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...