Přeskočit na hlavní obsah

Úsměv - citáty

"Úsměv je světlo, které se rozzáří v okně obličeje a ohlásí, že srdce je doma." E. Schmidt

"Úsměv stojí méně než elektřina a dává více světla." I. Cronin

"Smích a úsměv jsou brána a dveře, jimiž se může dostat do člověka mnoho dobrého." Ch. Morgenstern

"Úsměv navazuje kontakt mezi lidmi. Úsměvem je svržen stav nepřátelství a nastolen stav vzájemné úcty. Na tom základě stojí naše civilizace a žádná tyranie to nedokáže zvrátit." P. Chevrier

"Do boje se vrhej s úsměvem na rtech, neboť mrtví, kteří se neusmívají, jsou hnusní." J. London

"Jsme tu pro druhé lidi, především pro ty, na jejichž úsměvu a blahu závisí naše vlastní štěstí." Albert Einstein

"Všechny zuby měl sice pravé, ale jeho úsměv byl přesto zcela falešný." Lech Przeczek

"Úsměv a dobrá nálada jsou známkou vítězství nad osudem." Stefan Garzyňski

"Jsem přesvědčen, že si člověk každým úsměvem prodlužuje život." Laurence Sterne

"Je možno mít všechny zuby pravé a úsměv přesto falešný." Gabriel Laub

"S úsměvem můžete dojít daleko. Ještě dále můžete dojít s úsměvem a zbraní." Al Capone

"Smích a úsměv jsou brány, jimiž se dá do člověka propašovat mnoho dobrého." Christian Morgenstern

"Jsem přesvědčen, že si člověk každým úsměvem prodlužuje život." Laurence Sterne

"Úsměv je světlo, které při pohledu do očí naznačí, že srdce je doma." Louis Schmidt

"Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život." N.N.

"Ze všech živočichů se jen člověk umí smát, ač k tomu vlastně má nejmíň důvodů." Ernest Hemingway

"Úsměv je odpočinkem unavenému, nadějí malomyslnému, slunečním světlem smutnému a nejlepším přirozeným prostředkem proti trápení." N.N.

"Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat úsměv." N.N.

"Je-li snad v největším ruchu některý z nás tak unaven, že se na vás neusměje, nechtěli byste se usmát vy na něj? Neboť nikdo nepotřebuje úsměv tolik jako ten, kdo už nemůže." N.N.

"Úsměv nestojí nic, ale udělá mnoho." N.N.

Zdroj:
Vybráno z nejlepších citátů o úsměvu z internetu a z Velké encyklopedie citátů a přísloví od Jiřího Plachetky. Zpracovala: Mirijam

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...