Typy nadřízených

Typy nadřízených - vedení lidí

V minulém článku nazvaném Psychopat jsem se rozepsala o psychopatech ve vedoucích funkcích. V tomto příspěvku bych chtěla představit různé další typy managerů, se kterými je možno se setkat v praxi. Každý ze stylu řízení má své přednosti a nedostatky. A každý má svůj styl řízení a sleduje zájmy organizace a v ní pracujících lidí a v neposlední řadě svoje zájmy.

Vedení lidí představuje navzájem propojené aktivity za účelem naplňování vize, cílů a poslání organizace. Je třeba lidi motivovat, vytvářet podmínky pro jejich práci, zvyšovat výkon, produktivitu práce, pracovat efektivně tak, aby bylo dosaženo maximálních zisků.

Vůdce, manager, nadřízený je ten, který je schopen sebe a druhé lidi "nenásilně" přesvědčit o nutnosti vytvářet perspektivní budoucnost organizace.

Vedení lze rozdělit na tradiční a moderní pojetí.

Tradiční vůdce, managery, nadřízené lze rozdělit do následujících kategorií:

• Oportunista. Vyznačuje se egocentrismem a sklonem k manipulaci s ostatními. Vnímá okolní prostředí a ostatní lidi výhradně jako příležitost k vlastnímu užitku. Chce "mít věci pod kontrolou". Jedná s jinými lidmi jako s objekty nebo jako s konkurenty, kteří se podle něj také starají jen sami o sebe. Aplikuje tedy především přístup "výhra - prohra", resp. "výhra". Nahlíží na své myšlení, jednání a chování jako na legitimní ve světě, kde platí "oko za oko, zub za zub". Odmítá zpětnou vazbu, vinu za chyby a nedostatky, hledání mimo sebe a tvrdě vrací každý "úder".

• Diplomat. Považuje za prioritní, aby byl akceptován zejména výše postavenými vůdci a aby nedocházelo ke konfliktům. Jeho logika jednání se zakládá na získání kontroly nad svým vlastním jednáním - proto bývá až přehnaně zdvořilý, drží se zavedeného "protokolu" a snaží se "hrát" dobře svou každodenní roli. Pro sklon ignorovat konflikty brání např. svým lidem vyjadřovat se kriticky téměř k čemukoliv. Změny představují pro "diplomata" vážnou hrozbu. Proto se jim snaží za každou cenu vyhnout, dokonce i za cenu sebedestrukce.

• Expert. Zaměřuje se na rozvoj vlastních znalostí, a to jak v prof., tak i soukromém životě. Dává s potěšením na odiv své bezchybné myšlení a jednání. Zatímco bývá přínosem pro zájmovou skupinu, respektive organizaci pro snahu o neustálé zvyšování výkonnosti a kvality výkonu poslání, jako vůdce může být velmi problematický. Je si totiž až příliš jist, že má pravdu. Obvykle považuje týmovou spolupráci za plýtvání časem a často projevuje aroganci k lidem s odlišnou profesní orientací, resp. s nižší mírou způsobilostí.

Podle Bendera patří mezi tradiční vůdce "povrchní vůdce". Sebemotivace povrchního vůdce je determinována obavami, tlaky a touhami:

• Obavami z nedostatku čehokoliv (například peněz, úcty, moci, potravy, sexu)

• Každodenními tlaky nutící ho k pro něj nepříjemné činnosti (například k péči o náročné klienty, k řešení krizových situací a naléhavých úkolů ve stanovených termínech)

• Negativními touhami, kterým nedokáže odolat (např. získat zakázku pomocí korupce, využít pomluvy jako prostředku získat lepší pozice v organizaci)

Povrchní vůdce může být na vrcholu organizační pyramidy, ve skutečnosti však "nemá věci pod kontrolou", neboť je motivován negativními vnitřními a vnějšími "silami". Dříve či později si přestává vážit sám sebe, i když to lidé v jeho okolním prostředí mohou poznat snad jen podle jeho vzrůstajícího cynismu. Touží být akceptován, ale bojí se udělat nějakou chybu. Místo aby dělal to, co sám považuje za správné, obvykle se řídí tím, co mu vnuknou druzí. Své jednání přizpůsobuje vlivům okolního prostředí (např. veřejnému mínění, názorům médií, módním trendům v managementu, pokynům výše postavených vůdců, nezřídka také názorům životních partnerů).

Moderní pojetí řízení vychází z předpokladu, že schopnost a způsobilost vést, řídit je dosažitelná každému člověku.

Moderního managera lze charakterizovat následujícími parametry:

• Je schopný "krotit" a ovládat své ego

• Upřímně si cení lidí ve společenství a respektuje je i v případě, že s nimi názorově nesouhlasí

• Je způsobilý stanovovat vize, strategické cíle

• Dokáže aktivovat potenciál druhých lidí

• Umí efektivně motivovat a komunikovat

• Má strategické myšlení

• Používá zdravý rozum

• K řízení má vnitřní dispozice

• Má odborné znalosti a schopnost vést lidi

• Umí analyzovat situace, nabízet řešení, rozhodovat.

Za moderního vůdce lze považovat:

• Tahouna. Vůdce s dominantní předností v energetizaci lidí, má však omezenou vizionářskou schopnost. Dovede lidi povzbuzovat a nadchnout pro "věc". Vytváří pozitivní prostředí tím, že dbá o dobré mezilidské vztahy a věnuje pozornost efektivní stimulaci. Je otevřený vůči zpětné vazbě a uvědomuje si, že mnohé problémy a konflikty jsou zapříčiněny odlišnostmi v interpretaci. Proto také přistupuje k řešení problémů a konfliktů citlivě vůči vztahům a ovlivňuje ostatní pozitivním způsobem. Vůdce "tahoun" se nejlépe uplatní při realizaci strategických změn.

• Individualistu. Logika jednání tohoto vůdce se zakládá na poznání, že žádná logika není "přirozená", všechny jsou pouze konstrukcí. Právě toto osobní paradigma determinuje jeho převažující úspěch, coby vůdce společenství, neboť vidí "věci" z nadhledu a komunikuje dobře s lidmi, kteří mají jinou logiku jednání. I vůdce "individualista" má své slabiny. Tou nejvýraznější je sklon ignorovat pravidla, která považuje za nepodstatná, čímž vnáší nervozitu do svého okolí.

• Stratéga. Zaměřuje se na organizační problémy a postoje, které nepovažuje za neměnné. Zvládá dobře organizační změny a dopad různých jednání a dohod. Je také schopen tvořit společné vize v různých logikách jednání. Podle logiky jednání tohoto vůdce jsou organizační a sociální změny opakovaným vývojovým procesem, který vyžaduje uvědomění a soustavnou pozornost. "Stratég" snad nejlépe ze všech typů moderních vůdců řeší konflikty a zvládá instinktivní odpor lidí vůči změnám. Proto je velmi dobrým iniciátorem i prosazovatelem strategických změn.

• Alchymistu. Je obvykle charismatickou osobností. Vždy je to však sociálně zralý jedinec, který ctí přírodní zákony a jedná v souladu s mentálními principy. Je schopen postřehnout klíčové příležitosti a hrozby a také vytvářet symboly a metafory, které "mluví k srdci a mysli" lidí. Má výjimečnou schopnost zacházet současně s mnoha situacemi na různých úrovních. Když se zabývá řešením operativních úloh, nikdy neztrácí ze zřetele dlouhodobé cíle.

Podle Bendera je moderní vůdce jedině tzv. "niterný vůdce". Niterný vůdce je motivován ke své působnosti vnitřní orientací a smyslem vlastní existence. Je prodchnut touhou pomáhat, o někoho pečovat a něco pěstovat, rozvíjet. Jeho zaujetí pro "věc" se však nevymyká jeho kontrole, neboť je soustředěné na skutečné priority. Zároveň se jeho zaujetí neustále obnovuje díky energii, již získává produktivním přístupem ke všem jeho životním rolím a rovněž psychickým uspokojením z dosažených výsledků. Tyto výsledky jsou vesměs pozitivní a snáze uskutečnitelné, neboť niterný vůdce je přirozeně sebevědomější, uvolněnější a soustředěnější. Dokáže i pod tlakem jasněji uvažovat a počínat si efektivně. Navenek působí optimisticky, často se usmívá a je na něm vidět, že ho činnost doopravdy baví.

Moderním vůdcem se tedy stává manažer, který je více, než je běžné, orientován na budoucnost, přičemž dokáže vytyčovat záměry formující budoucnost objektu managementu a prosazovat výhradně vlastním příkladem a účinnou motivací a komunikací jejich sdílení jím vedenými lidmi. Umí sestavovat a vést komplementární týmy a zároveň objevovat a potažmo zdůrazňovat přednosti druhých lidí a dodávat jim odvahu tyto jejich silné stránky přijmout, využívat a rozvíjet. Od moderního vůdce se také očekává, že bude vychovávat své nástupce.

Manažeři, kteří řídí organizaci moderním způsobem, jsou stále velice vzácní a přitom jsou tolik potřební. Tradiční pojetí řízenímá hluboké kořeny a stále je považováno většinově za opodstatněné a dokonce jedině možné.

Tradiční řízení staví na moci, známosti, charismatu, intelektu, loajalitě. Pro pocity v něm není místo. To samozřejmě vedlo a vede ke konkurenčnímu boji, k politikaření a k většímu stresu těch, kdo jsou tzv. "úspěšní".

Moderní řízení je efektivnější, protože je komplexní. Je totiž založeno na kombinaci "hlavy a srdce". Opírá se o rovnováhu uplatnění moci a soucitného porozumění, důsledné odpovědnosti a sociální ohleduplnosti, angažovanosti pro úspěch a promíjení neúspěchů.

Zdroje:

VÁGNER, Ivan: Systém managementu

BENDER, Peter Urs: Niterný leadership. Leadership from within.

Na rozdíl od psychopatů, kteří se rovněž vyskytují ve vedoucích pozicích, jsem chtěla představit tradiční a moderní managery. Každý ze stylů řízení má svá pozitiva a negativa. Základními funkcemi managerů jsou plánování, organizování, přijímání a rozmisťování lidí, jejich vedení a kontrola.

Dle mého názoru ne každý je schopen vést a řídit lidi, ne každému práce s lidmi vyhovuje. Existují vskutku odborníci, dříči, ale práce s lidmi jim nejde.

Je-li něco nebo nějaký jiný typ, který jsem nezmínila ve svém příspěvku, podělte se o názor.