Můj svět v říši ptáků

MŮJ SVĚT V ŘÍŠI PTÁKŮ

Kam kačere, kam,

ani nemluv, jsem tak sám.

Kačenka se k němu přidá,

nožka nožku lehce střídá.

A máš-li chuť na hubičku,

zastavíme na chviličku.

Zobáčky jim klapají,

když se prudce líbají.

Kačer s kačenkou v erotickém objetí,

tohle zrovna není vhodné pro děti.

K sobě se tulí láskyplně,

jsou naladěni na stejné vlně.

Když se z meze sbírají,

křidélky hned máchají.

Kačer smutně klopí zrak,

bohužel, už je to tak.

Jaká můra tě zas tlačí?

Nemám peněz, jsem švorc, Kači.

A kačenka ze svých pokladů

mu nastřádá hromadu.

Kačer penízky pod sebe schová,

hlavu vztyčí a vykřikne hola.

Na kačenku nedívá se,

už směřuje k jiné kráse.

K večeři, kači, maminka zavelí

a Kačenka už se vidí v posteli.

Slza střídá slzičku,

sedla mu na vějičku.

Nevěrníku, hele,

nevezmu tě do postele.

Ráno káča vstává,

na cestu se dává.

Vidí hocha jako květ,

teď už nesmím naletět.

Kam, kačere, kam,

ani nemluv, jsem tak sám ….

Tuhle pohádku už známe,

zda dobře skončí, nepoznáme,

byť Kačence to nedá

a pravou lásku stále hledá.

Cestička plná bolu a kamení,

přináší jen hlavy bolení.

Ve světě plném nelásky,

jak má žíti bez lásky?