Přeskočit na hlavní obsah

Upír Dave a Bůh - 1. pokračování


"To ne!!! Nikoho nezabiju. Stačila smrt mé mámy. Nenávidím tě! Nemůžu jít ven a k tomu musím vyvraždit školu. Hele, hele! Na! Ne, ne …" a po těch slovech rychle utíkal. Táta ho ale dohnal, dal mu to a řekl: "Vyvraždíš všechny! Jsi příšernej!" Šel a práskl dveřmi.

Ve škole se podíval smutně na žáky. Ale spíše než na ně, na Barboru. Jiní žáci byli hloupější v chování. Propadl v páté třídě a ona taky. Navíc ji miluje. Tak zakřičel tohle zaklínadlo: "Barbora všich!" Divné zaklínadlo. "Chybí písmena u jednoho slova," řekl si. Poté utíkal
za tátou, vyndal rychle tu magii, dal mu ji a řekl: "Ožij všechny ve škole a zabij se," táta začal zářit a proměnil se v člověka. Říkal: "Hele, Lukáši. Každý je hrdinou a nevadí, že jsi zabil mne," pokračoval ve své řeči. "Za to nemůžeš ty. Na. Tady máš lahvičku. Musíš se zabít. Napij se a tím se zabiješ. Budeš vypadat a chovat se jako dospělý a budeš upírem. Tvoje jméno bude Dave. A budeš nejcitlivější upír ze všech. Jasně." odpověděl si sám sobě.
A Lukáš rychle dodal: "Nejsou živí, tati, že jo?" Odvětil: "Jsou živí kvůli magii ze zářícího světla. Ale ještě ti musím říct tohle. Tvoje matka byla dobrá žena. Měla zajímavou práci. Byla spisovatelkou. A víš co psala? Nevíš, co? Tak ti to řeknu. Román, který se jmenoval "Láska duše". Byl výborný a pravdivý. A ty ho musíš znát Dave. Řeknu ti děj, který je důležitý a začíná takhle." pokračování příště


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...