Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna.

Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou.

Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsali se do knihy hostů a zaplatili regionální poplatky. Naštěstí náš pokoj se vylidnil a byl připraven pro další hosty dříve, tak po obědě jsme se už mohli vybalit. S delegátkou jsme si domluvili výlety do San Marina a Rimini. Chtěla jsem ještě týž den na pláž, ale přítel odpadl.

Na recepci příjemná blondýna, ale bohužel ani slovo anglicky nebo německy nevypravila. Zaměstnávají ale studentku, která došla později a s tou se dá dohovořit jiným jazykem než italštinou. 

Plážový servis je skvělá věc. Nemusíte posedávat na kamenech nebo paletách, vyhlížet místečko, kde by se dalo natáhnout a člověk se mohl aspoň občas schovat před sluncem. Nevýhodou písečných pláží je, že moře nebývá tak průzračné, jako když je jiné podloží. Bylo klidné, jen sem tam si vlnka s vlnkou hrála, hlavně při přílivu. Cesenatico je vhodné pro děti, protože do moře je pozvolný přístup a až ke kamenům, za kterými je pak širé moře, dosáhnete na dno. Po moři se nám brouzdal salvátor, plavčík s červenou lodí, žlutými trenýrkami a červeným tričkem. Pak že Ježíš je zachránce. Pro mne to byl jednoznačně „náš“ plavčík. Pokud by mne měl někdo zachraňovat, tak jedině on. Když si sundal triko, byla vidět vypracovaná postava a jak mu hraje každý sval, když pomalu zabíral pádlem a plul po moři.

 Pláž ve dne a nostalgický večerní snímek při západu slunce na břehu moře

 Naše lehátka se slunečníkem s označením Birimbao. Stabilně jsme měli rezervováno místo 79, asi v polovině cesty od vstupu do moře. K moři přes uličku to bylo 150 metrů. 

Hotel Mediterraneo večer při slavnostním vyzdobení. 15. srpna v  Itálii se slaví Nanebevzetí Panny Marie. Svátek, který je známý jako Ferragosto. Je to jeden z nejoblíbenějších a nejvíce slavených svátků v zemi. Mnoho Italů si bere dovolenou a tráví čas u moře nebo v horách. Kromě náboženského významu je tento den spojován s oslavami léta, grilováním, tancem a zpěvy, radostí ze života. I náš hotel praskal ve švech a obsluha se měla co ohánět.

 

 

Hotel Mediterraneo ve dne a večer pohled z balkonu 

 Večerní opuštěná pláž 

Výměna stráže v San Marínu, kde jsme byli na jednodenním výletu. 

 

Auto regenta. V samostatném státu San Marínu, který čítá necelých 29 000 obyvatel a je třetím nejmenším státem v Evropě, měří jen 61 km², se volí každého půl roku dva regenti, kteří stojí v čele státu. Funkce je čestná, neplacená. Některé zlé jazyky v Itálii tvrdí, že se střídají tak často proto, aby se každý sanmarinský občan dostal alespoň jednou za život do čela republiky. Regent se prohání ve vyobrazeném autě, stejně jako většina sanmarinských občanů je zatížena na čtyři kroužky, tedy Audi.

Podle legendy uprchl kameník Marino počátkem 4. století z rodného dalmatského ostrova, aby se vyhnul pronásledování křesťanů.  

Přeplul moře a za úkryt si vybral nejspíš první skalní útes, který uviděl, když vystoupil na břeh. Spolu se svými druhy se uchýlil do tehdy neprostupných končin na hoře Monte Titano, vzdálené jen asi deset kilometrů vzdušnou čarou od pobřeží. 3. září roku 301 tam založil křesťanskou komunitu.

Jedná se o legendu nebo skutečnost? V každém případě silná tradice a staletími prověřený ideál sanmarinského státu. Kameník Marino byl prohlášen za svatého, což byla ve středověku také mocná politická zbraň pro udržení nezávislosti ministátečku. Ten dnes představuje stejně živou realitu jako před staletími.

 Na hřebenu hory San Marina Monte Titana jsou tzv. "Tři sanmarinské pevnosti", nazývané také brány.

V San Marinu dbají též na genderovou vyváženost, místní policajtka.

Další výlet se konal o den později. Jeli jsme do Rimini. Poprvé jsem jela v zahraničí místním vlakem. Italové mají nádherné vlaky, vypadají jak mezinárodní Pendolino.

 

Z památek v Rimini jsou nejznámější most Ponte di Augusto, Augustova brána, socha Julia Caesara, hrad – Castel Sismondo, gotický kostel Tempio Malatestiano, kašna s piniovou šiškou. Některé se mi podařilo zachytit.