Přeskočit na hlavní obsah

ISLAND

 V polovině února jsem byla na diashow "Island - ostrov sopek a vodopádů," které uváděl cestovatel Martin Loew. Jednalo se o multimediální projekci s živým vyprávěním, nádhernou islandskou hudbou a úžasnými fotografiemi. Martin Loew, vystudovaný biofyzik, raději než vědecké práci se věnuje cestování po celém světě s fotoaparátem v ruce a o své nevšední zážitky se dělí prostřednictvím promítání.

Island je země ohně a ledu. Nacházejí se zde aktivní sopky, mohutné gejzíry, temná lávová pole i pláže s černým pískem harmonicky vyvažují nádherné vodopády, ledovcová jezera a tiché zasněžené vrcholy. V září je možné pozorovat polární záři.

Specifické je islandské vnitrozemí. Na fotografiích vás uchvátí síla a drsnost přírody. Hned se automobil prodírá lávovými poli, poté náhle se brodí metr hlubokou ledovcovou řekou, pak je vidět desítky kilometrů sopečný písek černý jako noc. Počasí tam bývá drsné, často prší a teploty se pohybují kolem 0 – 6o C, vskutku severské počasí. Potkáte tam málo lidí, výjimkou jsou turisté, kteří se přijdou podívat na aktivní sopku. Je zajímavé, že přístup je povolen. Do telefonu dostanete hlášení, že se nacházíte v oblasti sopečných činností. Máte se vhodně obléci a vzít si pořádnou horskou obuv, jídlo, pití a telefon s nabíječkou. Ve vnitrozemí si budete připadat jako na Měsíci, vždyť kosmonauti programu Apollo trénovali v tamních podmínkách.


Videoprojekce začínala zobrazením papuchalka, mořského ptáka z čeledi alkovitých, který je na Islandu rozšířen. Fotka není zvlášť kvalitní. Fotit se nesmělo, tak jenom momentka do mobilu z úvodu promítání.

Island je uhrančivým ostrovem. Vládnou tam živly: oheň, který dřímá v sopkách pod zemí a čas od času se v podobě lávových erupcí vynoří na povrch. Voda, která zhusta dešti zkrápí Island a pak se formuje do monumentálních velkolepých vodopádů. Vítr Island bičuje téměř trvale a žene k ostrovu nekonečné zástupy mořských vln, které bez přestání doráží na jeho břehy a modelují divoké útesy se skalními oblouky, hroty a kolmými srázy…

Sopka Fagradalsfjall na poloostrově Reykjanes už několik let střídá období lávových erupcí s obdobími relativního klidu. Dosud erupce probíhaly velmi poklidně a při troše štěstí bylo možné shlédnout lávovou show. Shodou okolností, kdy cestovatel Martin Loew pobýval na Islandu, se sopka aktivovala a stala se pastvou pro oči turistů.

Použila jsem fotografii s vlastnoručním podpisem.

Sopka Fagradalsfjall je tu často aktivní. Sami Islanďané hodnotí její činnost jako mírnou a neškodnou. I proto si lze sopku zblízka prohlédnout v akci.

K sopce se přichází do kopce a terén byl samý kámen. Navíc k tomu fučel ledový vítr (v srpnu asi 4°C) a silně pršelo. Ale když stanete před krvavou lávovou řekou, která sálá do okolí horko o několika stech stupních, pořádně se zahřejete a uschnete. Takováto podívaná je natolik silným zážitkem, že na veškeré nepohodlí okamžitě zapomenete.

Jakmile sopečná činnost ustane, vytvoří se černá krusta. Mohli byste nabýt dojmu, že se po ní můžete projít. Ale opak je pravdou. Pod černou vrstvou je horká láva, která by vám nedovolila na povrch ani stoupnout.

Obrázek žhavé lávy mne natolik uchvátil, že jsem použila fotografii ze stránek cestovatele a spisovatele Martina Loewa.

K vidění byl i majestátný vodopád Háifoss, čtvrtý nejvyšší vodopád Islandu, který má 122 m. Na konci kaňonu se nachází o něco nižší vodopád Granni (101 m).

Narazíte i na pláně plné bublajících bahenních jezírek, čmoudících fumarol, sirných nánosů a vřících gejzírů. Jedním z termálních jezírek je i Fosslaug, ležící v blízkosti řeky Fossá v zeleném údolí Fossárdalur.

Island, coby sopečný ostrov vytápěný vulkanickým teplem, je posetý termálními koupališti. Když si tak sedíte v horké vodě a posloucháte hučení obřího vodopádu vzdáleného jen pár desítek metrů od vás, je to velmi impozantní islandský zážitek, na který se hned tak nezapomene.

Pro dobrodruhy, kteří chtějí trávit dovolenou nebo volný čas v drsných podmínkách, je pobyt na Islandu jako stvořený. Setkají se s nevšedními zážitky, drsnou přírodou. Ubytování bývá v kempech nebo penzionech. Je tam na naše poměry draho, všechno se musí dovážet. Zájezdy bývají včetně polopenze, kterou připravují průvodce a řidič. A v neposlední řadě vás okouzlí panenská, nedotčená příroda. Promítání se mi velmi líbilo.

 

Zdroj:

Upravené prospekty od M. Loewa a vlastní povídání


 



Komentáře

  1. Setkání s cestovatelem musel být také zážitek. Pokud umí někdo vyprávět a doprovodí diaprojektor i hudbou popisované země, umocní tím zážitek a člověk je do přednášky přímo vtažen.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky bych se tam někdy rád vypravil s foťákem. Do té doby, než se to někdy podaří, jsem aspoň poskytl svému švagrovi a fotografovi Karlu Zvonečkovi prostor ukázat pár jeho vybraných fotografií z Islandu na mém fotowebu: https://www.petrvapenik.cz/e-xposition-03

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Může to být parádní dovolená. Příroda, sopky, vodopády, termální koupaliště jsou fascinující podle výkladu, fotografií. Podívám se na Tvůj fotoweb a připomenu si kouzelné snímky z Islandu.

      Vymazat
    2. Má drahá sestra Island navštívila. Zážitek pro ni byl natolik intenzivní, že to v ní probudilo výtvarné sklony a namalovala si obraz s polární září.
      Island je skutečně” neskutečně” krásný.

      Vymazat
    3. Ta země musí být neskutečně nádherná. Mne by fascinovala návštěva aktivní sopky a termální otevřené koupaliště. Sopku ovšem z povzdálí. Co mne odrazuje, že tam neustále pršelo. Drsná příroda, kterou si ale místní chrání.

      Vymazat
  3. Na Island bych se take někdy rád dostal.
    Rád bych si prohřál kosti v těch termálních koupalištích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyhřívací termální koupaliště jsou i na Slovensku. Ale ta otevřená termální koupaliště na Islandu, v dáli hory, v okolí sopky. To musí být neskutečný zážitek.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...