O katech je známo, že to byli lidé vyvrženi ze společnosti, v krčmách i kostele sedávali bokem od lidí, své obydlí měli za branami města, povolání vykonávali ve středověké tunice a s kapucí. Už pouhá jejich přítomnost vyvolávala v lidech strach. Někdy je však lidé za temné noci zvali coby lékaře a ranhojiče.
Nejinak tomu bylo s katem Mydlářem. Narodil se ve vážené měšťanské rodině v Chrudimi koncem 16. století. Datum narození není přesně známo. Studoval i na Karlově univerzitě fyziku, latinu, medicínu a další obory. Znal se i s Janem Jeseniem, slovenským lékařem, politikem a filozofem, kterého později za účast na stavovském povstání popravil. Stavovské povstání r. 1620, kdy stavovské armády v bitvě na Bílé hoře byly poraženy, vyústilo v popravu 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze. Vykonavatelem popravy vzbouřenců r. 1621 byl právě Jan Mydlář. Po popravě stoupla Janovi popularita a už se na něj nenahlíželo jako na spodinu. Stal se váženým občanem, kterého si oblíbil také král Rudolf II.
Obr. : Poprava na Staroměstském náměstí v Praze 21.6.1621
Jan Mydlář své povolání nezdědil. Odešel ze studií kvůli nešťastné lásce k Dorotce. Dorota otrávila svého starého manžela, kterého byla donucena si vzít kvůli věnu. Trestem měla být zaživa zahrabána pod šibenicí. Jan nelenil. Zanechal studií, vydal se na cestu. Chtěl Dorotku zachránit a uprchnout s ní. Nemohl se s ní ale setkat, tak se starému katovi Matěchovi navrhl do služby jako učeň. Chtěl být přítomen popravě. Zachránit Dorotku se mu však nepodařilo, ale katovské povolání mu již zůstalo. Jednou kat, provždy kat.
Jana si jako svého zástupce vyhlédl staroměstský mistr popravčí Václav Jaroš. Jan tedy bydlel ve staroměstské katovně nedaleko Starého židovského hřbitova a pracoval pod mistrem Jarošem. Byl velmi pilný, pracovitý a svědomitý. Moc dobře věděl, kam tnout mečem nebo jak pustit žilou. Byl výjimečný i tím, že na rozdíl od ostatních katů svou tvář neskrýval. Vzhledem k tomu, že za svoji práci dostával velké odměny, později si pořídil dům na kraji Nového Města, poblíž Slepé (Svinské) brány. Nedlouho po smrti mistra Jaroše se Jan Mydlář stal staroměstským mistrem popravčím. Být spatřen bez své kápě znamenalo pro kata zostuzení. O jedno takové se postaral Jan Jesenius, když předváděl svou veřejnou pitvu. Jan Mydlář byl při pitvě mylně považován za šlechtice a následně byl vykázán. Od té doby usilovně pracoval na tom, aby prestiž tohoto povolání pozdvihl výše a přesvědčil lid, že kati nejsou žádná spodina společnosti.
I v lásce se na něho nakonec usmálo štěstí. Dvakrát se oženil. S první ženou Alžbětou měl dvě děti, syna Jana Václava a dceru Magdalénu. Po smrti Alžběty si vzal za ženu mladičkou Kateřinu, která ho přežila a později se i znovu vdala.
Dožil se velmi vysokého věku 92 let, což bylo tehdy výjimečné. Svým dětem zanechal úctyhodné dědictví, jelikož za katovskou práci se velmi dobře platilo.
Jan Mydlář rozhodně nebyl chladným a bestiálním mužem. Byl to vzdělaný a slušný člověk, který byl schopen také hluboké lásky. Dokázal pozdvihnout katovskou profesi až na takovou úroveň, že nebyli vnímáni společností tak negativně a byli naopak velmi uznáváni. Popravy vykonával rychle a snažil se, aby nikdo dlouho netrpěl.Zdroje:
https://www.naprahuprahy.cz/po-stopach-tajemneho-kata-mydlare/i678/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Starom%C4%9Bstsk%C3%A1_exekuce
V každé profesi se najdou vyjímeční lidè. V dnešní době by byl určitě vynikající patolog.
OdpovědětVymazatI tuhle práci musel někdo dělat. To ještě neznali elektrické křeslo a zrušení trestu smrti. Ale anatomii člověka znali.
VymazatSkvělé vyprávění. To jsem o katovi Mydlářovi nevěděla.
OdpovědětVymazatMne fascinoval, že z takové nepopulární profese dokázal udělat úctyhodné povolání. 🙂
VymazatKdysi jsem četl od Svátku "Paměti kata Mydláře" (vizhttps://www.databazeknih.cz/knihy/pameti-kata-mydlare-5718)
OdpovědětVymazatJe to zajímavé, právě proto, že to bylo opovrhované řemeslo. Mirijam
VymazatVýznamná historická postava. Už jen to, že se o něm dodnes ví a mluví, je vzhledem k Mydlářovu řemeslu pozoruhodné.
OdpovědětVymazatTaké mne informace o katu Mydlářovi fascinovaly. Mirijam
OdpovědětVymazatPaměti kata Mydláře mám doma ze staré knihovny od dědečka, bylo několik dílů jako děvče jsem je četla, ale pak je naši někomu půjčili a už se v rodině dochovaly jen dva až tři díly. Kdfyž jsem vedla kroužek děvčat, byli jsme na výletě s ostatními kroužky (modeláři a pod.) v Brně a po prohlídce kostnice a vězení jsme jeli domů autobusem a já jsem děckám popisovala, jaké byly mučící nástroje . Při zájezdu do Kolína s Liduškou LŠU jsm,e píchli kolo, autobus stál a nevím co mě napadlo, začala jsem dětem vyprávět právě příběh Jak se stal katem Jan Mydlář. Zaujalo je to tak, že je mrzelo, že už jedeme... Jo a víte, že Jeseniovi měl být před popravou vyříznut jazyk za to, že prováděl pitvy? Kat Mydlář mu pošeptal ať hned poklekne, aby mu mohl rychle stít hlavu, aby netrpěl. Ostrým nožem pak úkon provedl. Ty popravy nechtěl původně dělat, ale právě hrozilo, že povolají kata odjinud a ten prý byl docela břídil. I při mučení některých podle něj ne moc spravedlivých procesech se snažil mučeným ulevovat. Studium na lékaře mu pomáhalo ve znalostech těla.
OdpovědětVymazatKat Mydlář přitahoval. Už jenom to povolání. Jesenius byl také významná osobnost. Že mu měl být vyříznut jazyk za to, že prováděl pitvy, jsem nevěděla. Ale znalost anatomie katovi prospěla. Aspoň odsouzení netrpěli.
VymazatFredy Kruger
OdpovědětVymazatŘíkali, že to byl ,,lump swinský !!"
... co na to Wáclav Babinský ?
" Já loupil, krad´, utek´ jsem po každé,
však jednou , když uklouz´ jsem na dlažbě
( po psinci uklouzne snad každý )
... byv souzen, kat mečem mě zavraždil !
Jááá... uprchnul s hlavou v podpaždí !
Marně mne honili idioté !!
Uprch´ jsem do lesa,
tam čekal až poté, -
přijde den ,,Svatého Augusta,,
A hleďme ! pak hlava mi přirostla !"
Muž v lese teď ostává, bydlí tam, chrně ....
a loupí už velice opatrně !
Loupežník a kat, mají k sobě blízko. Pěkné verše.
OdpovědětVymazatJan Jesenius kata Mydláře navštěvoval "tajně" v katovně, chodilo tam tak ro různé rady víc lidí. Jan "dodával" Jeseniovi "materiál" popravené lidi, které by jinak nikdo nepochoval ani za hřbitovní zeď, kam se obvykle odsouzení pochovávali. Samozřejmě hlavně ti, kteří byli plebejci a na nějakou úplatu do rodinné hrobky neměli peníze. Někdy pak probíhaly pohřby tajné.
OdpovědětVymazatLékaři ve středověku neměli mnoho jiných příležitostí, jak získávat mrtvé, na kterých by se mohli učit. Popravení neměli žádná práva.
Vymazat