VÝLET NA HOSPITAL KUKS

První prázdninový den jsme měly s kamarádkou sjednaný zájezd na Hospital Kuks, Braunův Betlém, krátkou prohlídku Dvora Králové nad Labem a procházku po hrázi nedaleké přehrady Lesa Království.
Autobus nebyl plně obsazen, tak byl doplněn druhou skupinou, která měla namířeno přímo do Zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Zoo bylo přejmenováno na Safari Park Dvůr Králové. Je jednou z nejznámějších zoologických zahrad v Česku. Najdete tu největší kolekci afrických zvířat v Evropě a jedinečné Africké a Lví safari. Dvorský safari park je také světovou jedničkou v odchovu kriticky ohrožených zvířat a jejich navracení zpět do přírody. Na Safari cestovaly převážně rodiny s dětmi. Výlet pojaly jako odměnu za vysvědčení.
Po prohlídce Hospitalu Kuks, 24 ženských soch, znázorňující Ctnosti a Neřesti od Matyáše Bernarda Brauna, jsme se rozhodly s kamarádkou, že si ještě prohlédneme špitálskou zahradu a k Betlému po červené značce dojdeme sólo. Jenomže co čert nechtěl, na jednom značení místo abychom šly lesem, jsme šlapaly po silnici. Už se nám to zdálo dlouhé, značení žádné, slunce nesvítilo, ale pražilo, podle vzdálenosti, k Betlému to bylo asi 3 km, už bychom tam měly být. Zastavily jsme cyklistku, která nám řekla, že jsme na tom inkriminovaném značení špatně odbočily. Přehlédly jsme červenou šipku, vedoucí přes les. Teď jsme tak v půli cesty, je jedno, jestli se vrátíme nebo budeme dál šlapat po silnici. Abychom se v lese neztratily, rozhodly jsme se pro silniční výheň. Na posledním kilometru už jsme věděly, že sjednaný čas setkání v 14,30 h nestihneme. Kamarádka oslovila cyklistu, zda viděl na parkovišti za Betlémem stříbrný autobus. Cyklista byl už doma, cestu tam neměl, viděl ten autobus. Kamarádka ho umluvila, aby na kole zajel za řidičem, sdělil, že jsme zbloudily, ale jsme na cestě. Se zpožděním, že dorazíme. Váhal, ale nakonec šlápl do pedálů a vyrazil předat zprávu. Místo 3 km jsme urazily 10 km a závěrečné 3 km bylo prudké stoupání. Ozvala se nám delegátka, bohužel jsme totiž na ni neměly telefon, který diktovala, ale neuložily jsme si ho v domnění, že ho nebudeme potřebovat.
Sochy v Betlémě jsme bohužel nestihly. Braunův Betlém je monumentální sochařské umělecké dílo z období baroka z 18tého století. Jedná se o skupinu soch a reliéfů vytvořených proslulým barokním umělcem Matyášem Bernardem Braunem, které byly vytvořeny a ponechány ve volné přírodě v Novém lese mezi městem Dvorem Králové a obcí Kuks. Počátek historie Braunova Betléma se datuje rokem 1717. Hrabě Špork zde současně založil dvě poustevny, sv. Antonína a poustevnu sv. Pavla, které byly dokončeny roku 1720. Záměrem hraběte Šporka bylo vytvořit zde jakési meditační a výletní místo procházek lázeňských hostů z Kuksu. Za stovky let se nejen matka příroda, vandalismus, ideologická netolerance náboženské tématiky, ale především lámaní kamene pro stavbu blízké císařské pevnosti Josefov kolem roku 1780 a přechod válečných bojů v prusko-rakouských válkách v letech 1778 – 1779 a 1866 podepsaly na vzhledu tohoto uměleckého díla. Česká Republika plánuje zapsat Braunův Betlém na Seznam světového dědictví Unesco. S půlhodinovým zpožděním nám jel autobus naproti, protože odtud jsme měli namířeno k přehradě Les království blízko Dvora Králové, kde jsme vyzvedávali druhou skupinu, převážně rodiny s dětmi, které ukončily prohlídku Safari parku ve Dvoře Králové. Vracejícímu se cyklistovi jsme nabídli peníze za záchrannou službu. Odmítl. Prý stejně má prázdniny, tak proč se neprojet. Jo, ale ten terén.
Sežehnuty, ošlehány sluncem jak dřevorubci, splaveny až na kost, já kšiltovku naraženou hluboko do týla, s bolavým kolenem, které se mi začínalo ozývat, totálně vyčerpány, jsme s provinilým výrazem nastupovaly do autobusu. Řidič nás vítal s úsměvem od ucha až k uchu, i delegátka to přešla, přestože v ní musela být malá dušička. Omlouvaly jsme se. Vše prominuto.
Ve Dvoře Králové jsme prošly akorát náměstí a sedly do cukrárny, kde jsem si dala dva kopečky zmrzliny a studenou malinovku. Zbývalo nám ještě trochu času. U přehrady Les království jsem na WC použila na koleno koňskou mast, myslela jsem, že mi noha odpadne. Byla jsem dehydratovaná jak vyschlá studna, takže jsem neodolala a dala si malého místního tekutého 11° Beránka s pěnou. Vypila jsem ho téměř na ex. V autobuse jsem neusnula. Noha bolela jako čert a nemohla jsem si ji pořádně natáhnout.
Zato doma jsem odpadla jak voják po bitvě na Moravském poli.
Pro ilustraci použiji v tomto příspěvku pouze obrázky z Hospitalu Kuks.
Fota z kuksovských zahrad, snímky soch Matyáše Bernarda Brauna a snímky z nádherné přehrady Les Království použiji v dalším článku, aby v jednom příspěvku nebylo příliš mnoho fotografické dokumentace. 

Hospital Kuks s kostelem Nejsvětější Trojice a špitální zahradou v údolí řeky Labe býval zaopatřovací ústav pro vojenské veterány a pro starce. Nechal ho postavit František Antonín Špork v letech 1692 - 1724.

 Dochoval se hostinec s původním názvem U zlatého slunce, který roku 2003 částečně obnovil svoji činnost. 

 Jedna ze soch Tritonů, která dodnes pouští po mohutném kaskádovém schodišti vodu z kukských pramenů.

 

Barokní lékárna U Granátového jablka je druhá nejstarší dochovaná lékárna v Česku. Za povšimnutí stojí strom s výstupky, na který si lékárník zavěšoval ingredience a pomůcky.

Zazpívali a zahráli nám zpěváci na středověké nástroje. 

Kuks jsem viděla před lety. Natolik mne okouzlil, že jsem se rozhodla, že ho opětovně navštívím a nebyla jsem zklamaná.