Přeskočit na hlavní obsah

MACOCHA

Z prázdninového výletu na Macochu.

Propast Macocha se nachází v Jihomoravském kraji v blízkosti Blanska. Je součástí Moravského krasu, který patří k nejvýznamnějším krasovým oblastem ve střední Evropě. V této oblasti pět jeskyň je přístupných veřejnosti. Právě Punkevní jeskyně umožňuje prohlídku dna Macochy a je dovoleno se projet loďkou jeskyní na řece Punkvě. Další z pěti jeskyň je Kateřinská jeskyně, jeskyně Balcarka, Sloupsko-šošůvské jeskyně a jeskyně Výpustek.

Propast Macocha je hluboká necelých 140 metrů a dostala své jméno podle pověsti ze 17. století. V nedaleké vesničce Vilémovice žil mladý sedlák Hálek. Jeho žena zemřela a zanechala po sobě chlapce, sirotka Martina. Hospodář se časem znovu oženil a narodil se mu další chlapeček. Maceše přišlo nespravedlivé, že Martínek dostane celé hospodářství a její vlastní syn vyjde s prázdnou. Sedlák si všiml, že s ním macecha špatně zachází, ale na druhou stranu žena byla pracovitá, pořádná. Tajně mu přilepšoval. 

Jednoho dne, když hospodář s mladším synkem odjel do města na trh, vzala Martina na jahody. Zavedla ho k propasti. Dole se zelenalo jezero a tradovalo se, že nemá dno. Na srázu propasti rostly jahody a macecha nařídila Martinovi, aby je sesbíral. Chlapec se bál, ale maceše odmlouvat si netroufl. Naklonil se nad okraj propasti a macecha do něho strčila.

Dnem protéká říčka Punkva, která napájí dvě jezírka. Horní je hluboké 13 metrů, dolní je ukryto mezi skalami. Jeho hloubka přesahuje 49 metrů a dosud nebylo dosaženo dna.

Vláček, který vás zaveze od Skalního Mlýna ke vchodu do Punkevní jeskyně

Lodě, kterými se plaví turisté po řece Punkvě





Stalagmity, stalagtity a stalagnáty v Punkevní jeskyni. Stalagmit je druh krápníku, který vyrůstá ze dna jeskyně, zatímco stalagtity jsou krasové jevy, které vyrůstají od stropu jeskyně. Stalagnáty vznikají spojením stalagmitů a stalagtitů. Jeskynní útvary vznikají srážením rozpuštěného vápníku, dolomitu, mramoru nebo sádrovce vlivem změny teploty a tlaku. 



 Okolí Punkevní jeskyně

Naposledy jsem byla na Macoše před mnoha lety. V parném létě byl pobyt v podzemí, spojený s plavbou po chladné a hluboké řece Punkvě příjemným zážitkem a vzpomínkou na dětská léta.

     

Komentáře

  1. Tam by se mi tuze líbilo. A ještě více, kdybych tam mohl býti s Tebou!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by sis dal! A přímým pádem bychom letěli přímo dolů. 😁🤣😂

      Vymazat
  2. Mirijam, v Macoše jsem nikdy nebyla, je to od nás daleko. Ráda bych se tam podívala, tak snad jedině na dovolenou spojit to s nějakým okolím. Výšky a hloubky nemám ráda, přesto je navštěvuji, jsou to pro mne výzvy. Měj se příjemně. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ze severu Čech, i západu je to skutečně daleko. Nicméně okolí Blanska je krásné. Je zde několik jeskyň k vidění. Dobrý nápad spojit to s dovolenou, bude-li to cestou. Měj se fajn. 🙂😀
      Pořád se chci hodit od doby covidu trochu psychicky do gala, ale nějak se mi nedaří. 🤔

      Vymazat
  3. Mirijam, zavzpomínala jsem si s tebou. Máš hezké fotografie podzemí. Vláčkem jsme tehdy nejeli, ale lodičkami ano.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Osvětlení v podzemí nic moc. A z lodiček se kvůli bezpečnosti nesmělo fotit. Ale byla to paráda.

      Vymazat
  4. Fredy Kruger

    " Mládenče, pokud jdeš na Macochu,
    pouze se nahoře rozhlídni trochu,
    vem triedr, koukni s ním, co je na dně,
    dolů však neslézej ! Každopádně ! "

    " Dědo !!" ( řve OT ) : " Výlet nekaz mu !"

    řve dědek : " Tam spousta je marasmu !!"

    OT : " Zato pohled dech beroucí !"

    děd : " Nahoře lidé jsou seroucí !"

    Ot nedbá na dědka blábolení
    řka : " Všecko se rozprskne o kamení
    a dolů už vůbec nic nedopadne !
    Pojď synku ! slezem tam neodkladně !"

    .... jeskyně byla ohromná !
    Krápníky !
    na zemi ? ni howna !

    . . . když vylezli, ( Patrick Šukk a jeho tati )
    řve dědek : " Celí jste pihovatí !
    podám vám zrcátko !" hovoří vstřícně ...

    "Fuj !!" řve otec Šukk nevěřícně
    " Táké jsem zaswiněn ?"
    Ot : "To si myslím !!"

    ..... jeden před druhým odplivli si !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to děláš, že na vše máš vtipné básně? 😮😀😊💖

      Vymazat
    2. Macochu jsem navštívila se školou...kdysi. :)

      Vymazat
    3. To jsme na tom byly podobně. Já ji také navštívila kdysi na školním výletě. 😊

      Vymazat
  5. Vesky kras znam dobre, ale Moravsky jsem dosud nenavstivil...Jedna z mych mezer...Ve verzi pivesti, kterou jsem slysel, se kluk zachytil pri padu, spadl do krovi na svahu...Byl nalezen a vytazen a macecha špatně dopadla...mozna nejaka zlehcena verze

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, podle pověsti se zachytil, byl nalezen a vytažen a macecha byla tvrdě potrestána.

      Vymazat
  6. Hrozné, Macochu jsem ještě nenavštívil. Ani nahoře ani dole... Děkuji za provedení zajímavým místem.

    OdpovědětVymazat
  7. Místo, které budí respekt nejen vzhledem, ale i onou pověstí. Díky za krásný virtuální výlet :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď už tam dali záchrannou síť, takže tady snad sebevrahům odzvonilo.

      Vymazat
  8. Macochááááááááááááááááááá!
    Žbluňk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi připomíná nejkratší báseň, co znám od Vrchlického. Utonulá. Žbluňk. 🙂

      Vymazat
    2. To byla taková série zvukových vtípků (co jsme si říkali na základce), např.:
      Letí dva balónky pouští a najednou jeden povídá:
      "Bacha kaktusssssssssssssssssssssssss..."
      Druhý:
      "Kecášššššššššššššššššššššššššššššššš.."

      Vymazat
  9. Tak tenhle tvůj výlet mi vrátil do školních let, v Moravském krasu jsme kdysi byli na školním výletě. Je to tam opravdu hezké, ale krajina se mění a krápníky asi také, tak jsem se s gustem pokochala na tvých fotkách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem poprvé tam byla také na školním výletě. Dokonce mám i fotku. To mi bylo 9 let.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn