Tomáš Garrigue Masaryk

10 věcí, které jste nevěděli o TGM – MILOVANÝ I NENÁVIDĚNÝ

Víte, že: 

Jako výraz úcty ke své manželce přijal její příjmení za součást svého vlastního jména a od svatby se začal podepisovat jako Tomáš Garrigue Masaryk. 

Víte, že:

V roce 1879 se manželům Masarykovým narodila dcera Alice, v roce 1880 syn Herbert. Poté, roku 1886, syn Jan, který se později stal ministrem zahraničí. Ten zemřel v březnu roku 1948 za dosud nevyjasněných okolností. Další dcera Eleanor zemřel v roce 1890, jen čtyři měsíce po narození, nejmladší Olga pak spatřila světlo světa v roce 1891.

Víte, že:

Mezi nejoblíbenější Masarykova jídla patřily škubánky, makovec, bramborová polévka či topinky s česnekem. Na prvním místě ale vždy stály švestkové knedlíky. 

A těch 10 věcí o Tomáši Garrigueovi Masarykovi, o kterých jsem se dočetla ve Světě na dlani 6/2022? 

1. Tomáš Garrigue Masaryk se v průběhu svého života stal profesorem filozofie, politikem, spisovatelem, a nakonec i prezidentem, ale jeho otec byl dlouho negramotný. Vedl řadu vědeckých rozprav, promlouval k lidu, studentům, i vědcům. Pocházel z velmi chudých poměrů. Narodil se jako Tomáš Jan dne 7. března 1850 na Slovácku v Hodoníně. Jeho maminka Terezie, rozená Kropáčková, byla kuchařkou a uměla lépe německy než česky. Jeho otec Jozef Maszárik, kočí ze Slovenska, byl dlouhou dobu negramotný, psát a číst ho naučil až syn Tomáš. 

Po absolvování obecné školy pokračoval Tomáš na reálném gymnáziu v Hustopečích a následně na klasickém gymnáziu v Brně s vyučovacím jazykem němčina. Příjmení po otci s v kvintě gymnázia nechal změnit na česky znějící Masaryk. Brněnské gymnázium nedokončil poté, co řediteli gymnázia hrozil pohrabáčem. Protože doučoval syna brněnského policejního ředitele Le Monniera, mohl díky jeho přímluvě ve studiu pokračovat na Akademickém gymnáziu ve Vídni. 

2. Spekuluje se, že byl synem císaře. Vzhledem k úspěchům, kterých TGM dosáhl, se nechce věřit, že byl synem negramotného kočího a kuchařky, zvláště když otec byl o deset let starší než matka. Proto se vyrojilo několik teorií, které připisují Masarykovo otcovství jinému muži. Podle jedné byl jeho otcem bohatý statkář Nathan Redlich, pro kterého oba Tomášovi rodiče pracovali. Podle jiné jím byl dokonce samotný rakouský císař František Josef I.

Odkud pramenilo toto odvážné tvrzení? Kromě podobných rysů a vystupování to byla ještě poznámka v osobním deníku císaře. Ten si do něj na konci roku 1849 poznačil „Kropaczek erl.“ (česky Kropáček/Kropáčková vyřízeno“). Na přelomu let 2019 a 2017 měla proběhnout analýza DNA Masarykových příbuzných, která měla tuto domněnku potvrdit, nebo vyvrátit. Nakonec však byla na žádost pravnučky TGM Charlotty Kotíkové pozastavena.

3. Skoro se utopil. V roce 1876, po získání doktorátu za disertační práci o Platonovi, odjel Masaryk na cestu po Itálii a následně na roční pobyt na univerzitě v Lipsku. Ubytoval se v rodině Göringových, kde se seznámil s o deset let starší klavíristkou Charlottou Garrigueovou, dcerou newyorského podnikatele. Minimálně z Masarykovy strany šlo o lásku na první pohled. Na Charlotte mu imponovalo, že byla soběstačnou, emancipovanou ženou s dobrým vzděláním a osobitými názory. Neodvažoval se jí však vyznat lásku.

Jednou si Charlotta a Masaryk vyjeli s rodinou Göringových lodí po řece. Paní Göringová vystupovala z lodi tak nešťastně, že spadla do vody a začala se topit. Masaryk pro ni skočil, aby svoji bytnou zachránil. Paní Göringová byl poněkud silnější, takže její záchrana nebyla nijak snadná a Masaryk se při ní málem sám utopil. Po této události sebral odvahu a vyznal se Charlotte ze své lásky k ní a požádal ji o ruku.

4. Psal o sebevraždě. Jedno z jeho děl Sebevražda jako masový sociální jev současné doby analyzuje stoupající tendence k sebevraždám v moderní společnosti. Vyšlo německy, později česky. Šlo o tabuizované téma. Většina populace byla silně věřící a pro katolickou církev znamenalo ukončení života vlastní rukou smrtelný hřích a zločin. Dílo o sebevraždě vzbudilo ohlas i v zahraničí. 

Ke svatbě se Charlottou došlo až 15. března 1878 v New Yorku za poněkud dramatických okolností. Charlotta měla být těžce zraněná, Masaryk byl požádán, aby rychle přijel. Nasedl v Hamburku na loď Herder a plavil se do USA, kde jeho nastávající pobývala. Loď byla ve velmi špatném technickém stavu. Masaryk však do Spojených států šťastně dojel. Loď se potopila až cestou zpátky do Evropy.

5. Masaryk si velmi uškodil v roce 1886, když v časopise Atheneum, který založil, zveřejnil příspěvek filozofa Jana Gebauera, který zpochybňoval pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Oba rukopisy obsahovaly české básně, písně a zpěvy, tematicky spadající do raného středověku, a snažily se dokázat, že česká literární tvorba má mnohem starší historii, než bylo dosud známo.

Masaryk a Gebauer požadovali vědecké prozkoumání pravosti rukopisů. Proti jejich názoru se zvedla vlna odporu, a to včetně významných autorů národního obrození, jakými byli Jan Neruda či Eliška Krásnohorská, kteří ho označili za „vlastizrádce“. Šel totiž proti názoru „Otce národa“ Františka Palackého. Vznikaly proti němu hanlivé básničky a spor měl negativní vliv i na jeho kariéru. Dodnes se o tom polemizuje a údajně se prokázalo, že rukopisy byly skutečně zfalšovány. 

6. Zastal se žida Hilsnera. 29. Března 1899 nedaleko od Polné došlo k vraždě devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové. Při cestě z práce ji někdo zezadu uhodil do hlavy holí a kameny, potom ji přiškrtil provazem a podřízl jí hrdlo. Příčinou smrti bylo vykrvácení. Z hrůzného činu byl obviněn žid Leopold Hilsner a to na základě středověké pověry, že Židé vraždí děti či panny a jejich krev přidávají do chleba k oslavě svátku Pesach. 

Masaryk se zasloužil o znovuobnovení procesu s Hilsnerem, který byl nakonec omilostněn. Byl proto vystaven ostrým útokům, dokonce kvůli tomu zvažoval i odchod ze země. Náklonnost k Židům byla Masarykovi vlastní celoživotně. Podporoval i vznik židovského státu.

7. Velkou část svého života prožil Masaryk v zahraničí. Během svého pobytu v Ženevě koncem roku 1914 například zjistil, že se domů vrátit nemůže, protože byl na něj v celém Rakousko-Uhersku vydán zatykač za jeho protistátní postoje. Zůstal proto několik let v exilu.

Kromě Švýcarska pobýval i ve Francii, Británii, Rusku a v USA, odkud se vrátil už do svobodného Československa. K ničemu takovému ale vůbec nemuselo dojít. Dne 6. prosince 1916 byl totiž ve Vídni v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za velezradu. Trest ale naštěstí nikdy nebyl vykonán, protože mezitím došlo k rozpadu Rakousko-Uherska. 

8. Z exilu se do osvobozené Československé republiky vrátil po čtyřech letech dne 20. prosince 1918 již jako prezident, o den později byl slavnostně uvítán v Praze. Už za pět let od svého vzniku bylo Československo prosperujícím demokratickým státem se silnou měnou a fungujícím hospodářstvím. Díky tomu si Masaryk vybudoval vysoké renomé u čelních představitelů mnoha zahraničních států. 

Dne 27. května 1920 byl prezidentem zvolen podruhé. Na všesokolský slet na Letnou přijel, jako správný sokol, na svém koni Hektorovi. Roku 1923 zemřela jeho milovaná manželka Charlotte. Role první dámy se ujala starší dcera Alice. V květnu 1927 byl zvolen prezidentem potřetí. Počtvrté pak v květnu 1934, a to i přes svůj špatný zdravotní stav, který mu nedovoloval jezdit na koni, „sokolovat“ ani úřadovat, jak byl zvyklý. Proto se v prosinci 1935 rozhodl abdikovat.

9. Jako prezidentské letní sídlo byl vybrán zámek v Lánech, který si Masaryk velmi oblíbil. Trávil zde více času než na Pražském hradě, kde pobýval jen dva až tři dny v týdnu, zbytek agendy vyřizoval právě z Lán. Tam si zval hosty a třikrát týdně večer se zde promítal film. 

Na druhou stranu byl Masaryk mužem pevného denního řádu. Jeho úřední den v Lánech začínal v devět hodin. Tou dobou už měl přečtené noviny a prostudované informace o dění doma i ve světě. Poté se zabýval zprávami z prezidentské kanceláře a přijímal návštěvy. Obědval v jednu hodinu, poté se nad černou kávou věnoval debatě s hosty. Ve tři opět usedal k práci. Mezi pátou a šestou odpoledne vyrážel pravidelně na vyjížďku na konci. Pak se vracel na další dvě hodiny k práci. 

10. Na začátku září 1937 Masaryk vážně onemocněl. V pondělí 13. září se už lékaři, v čele s osobním lékařem prezidenta Adolfem Maixnerem, vzdali naděje i boje o prezidentův život. Tomáš Garrigue Masaryk zemřel na zápal plic dne 14. září 1937 ve tři hodiny a 29 minut ráno za přítomnosti nejbližší rodiny a Edvarda Beneše s manželkou. Prezidentovo mrtvé tělo bylo nabalzamováno a vystaveno 15. září na zámku v Lánech. 

Odhadem se na něj během 24 hodin stihlo přijít podívat na 60 000 lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. Večer 17. září byla jeho rakev uzavřena a ostatky převezeny na Pražský hrad, odkud byl vypraven oficiální státní pohřeb. Ten se konal v úterý 21. září 1937 za zvuku Svatováclavského chorálu z Plečnikovy sloupové síně Pražského hradu a trval více než devět hodin. Ukončen byl za modlitby Otčenáš uložením do hrobu na Lánském hřbitově. Masarykovi se dostalo státního pohřbu se všemi poctami.

Za mne jedna z nejvýznamnějších a nejváženějších osobností českého národa, byť i tento nezapomenutelný státník, zakladatel Československa, prezident, filozof a pedagog nebyl dokonalý. 

Babička mi vždycky říkávala, že byl hrozně milý, sečtělý, vzdělaný, vznešený, rád jezdil na koni a tancoval na hodech. Měl hodně takových těch lidských vlastností, to, co dělá člověka člověkem, prostě humanista.

Masaryk na koni, autor: Petr Kadlík, Bejvávalo.cz