Přeskočit na hlavní obsah

PAŠTIKY Z ÚHOŘE


V anglickém království se odehrálo a skončilo mnoho náročných dobrodružství, na které člověk může být pyšný; převyprávění většiny z nich by nespadalo do rozsahu této sbírky, ale tento příběh zde má pokračovat v plánu a zvýšit počet těchto příběhů a zavzpomínat, jak velký pán anglického království, urozený, bohatý, mocný a pyšný byl plný důvěry, náklonnosti a lásky k mladému, přátelskému, pohlednému muži, který patřil k jednomu ze služebníků jeho domu, z mnoha důvodů, jako je jeho loajalita, horlivost, bystrost a chytrost. A kvůli těmto dobrým vlastnostem, které v něm našel, před ním neskrýval nic o svých milostných poměrech, a výsledkem bylo, že pohledný muž, aby se ještě lépe zasadil o přízeň svého pána, hrál prostředníka ve většině milostných obchodů tak dlouho, dokud jeho pán nebyl ještě ženatý.

Po určité době se stalo, že na radu mnoha svých příbuzných, přátel a příznivců se laskavý pán oženil s velmi krásnou, dobrou a bohatou dámou, což mnoho lidí velmi potěšilo; a mimo jiné náš pohledný muž, který se mohl nazývat jeho miláčkem, nebyl ani trochu potěšen; říkal si, že to bylo výhodou a ke cti jeho pána, a nyní ho drží dál od mnoha malých, pošetilých žertíků, do kterých vkládal příliš velké naděje.

Jednoho dne tedy vysvětlil pánovi, že je velmi šťastný, že se oženil s tak krásnou a dobrou paní, protože teď už pro něj nebude muset hrát prostředníka jako obvykle, jednou tady, jednou tam. Pán odpověděl, že se stále nehodlá vzdát svých milostných afér, a i když je ženatý, nebude osvobozen od přátelské role prostředníka ve svých milostných záležitostech; naopak, chtěl lépe využívat jeho služeb.

Jeho oblíbenec, který nebyl spokojen s tímto přáním, odpověděl, že jeho služby v milostných záležitostech musí skončit, protože jeho milostné vztahy ho odvádí od nesrovnatelné, nejkrásnější, nejchytřejší, nejvěrnější a nejlepší ženy. „Udělejte, vážený pane,“ prohlásil, „co vám libo, protože já z mé strany nikdy nepřinesu žádnou zprávu od jiné ženy, která by ublížila mé paní!“

"Nevím, jaké ublížení máš na mysli," odpověděl pán, "ale musíš se vydat na cestu a jít k té a k té a k oné, o které jsem se příliš dlouho nestaral." A nemysli si, že mi na nich záleží méně, než když jsem ti o tom řekl poprvé!“

"Ach, k čertu, můj pane," řekl oblíbenec, "nemohu se Vašemu ​​plánu dostatečně vynadivit; je třeba říci, že máte radost z podvádění žen, což není dobré pro mou duši, protože víte lépe než kdokoli jiný, že všechny, které jste mi vyjmenoval, nelze srovnat z hlediska krásy nebo čehokoli jiného s madam, které by to způsobilo smrtelný žal, kdyby slyšela o vaší nespoutané touze. A kromě toho musíte vědět, že si tím poškodíte Vaši duši.“

„Přestaň s kázáním!" zvolal laskavý pán, „a udělej, co ti přikazuji!"

"Odpusťte mi, můj pane," odpověděl oblíbenec, "zkrátka raději zemřu, než abych způsobil zármutek nebo hádku mezi Vámi a madam a skončil by to tragicky." Žádám vás tedy, abyste mě nechal v klidu, protože už nic podobného neudělám!“  

Když laskavý pán viděl, jak jeho oblíbenec tvrdohlavě trvá na svém názoru, pro tentokrát na něj znovu netlačil. Ale po třech nebo čtyřech dnech, aniž by se zmínil o předchozích slovech, se mimo jiné zeptal svého oblíbence, které jídlo mu chutnalo nejlépe. A on odpověděl, že nejraději jí paštiky z úhoře.

„Pro svatého Jána, to je dobré jídlo," řekl milostivý pán, „nevybral sis špatně!"

Potom se laskavý pán stáhl, nechal své správce domu přijít k sobě a důrazně jim nařídil, aby nepodávali před jeho oblíbence nic jiného než paštiky z úhoře, jak říká. A oni odpověděli slibem, že poslechnou beze zbytku jeho rozkaz, což se jim také velmi dařilo; protože když se oblíbenec posadil ke stolu, aby pojedl ve svém pokoji, ve stejný den, kdy to pán přikázal, přinesli mu jeho lidé velkou porci krásných a velkých paštik z úhořů, které jim byly dány v kuchyni. Velmi ho to potěšilo a jedl, kolik chtěl, dokud mu to působilo radost. Následujícího dne to bylo stejné a dalších pět nebo šest dní se tyto paštiky stále objevovaly. Byl z toho už opravdu naštvaný, a tak se zeptal svých lidí, jestli uvnitř jedí také jen paštiky.

„Můj věrný, laskavý pane,“ odpověděli, „nic jiného vám nedáme, vidíme v hale servírovat i jiné pokrmy, ale pro vás jsou jen paštiky.“ Chytrý, opatrný oblíbenec, který nikdy nevypustí z úst jedinou stížnost bez velmi vážného důvodu, nechal uplynout několik dní a jedl ty hrozné paštiky, s čímž nebyl příliš spokojen.

Jednoho dne ho napadlo jít na večeři se správci domu, ale oni podávali paštiky z úhořů jako předtím. A když to uviděl, nemohl se ubránit otázce, proč mu bylo podáváno více úhořích paštik než ostatním a zda chtějí, aby byl hubený jako nudle. "Proboha," zvolal, "už jsem jich úplně přesycen." Myslím, že vidím jen paštiky. Chci vám jen říct, že to není správné, dáváte mi je příliš dlouho. Žertujete se mnou tímto způsobem déle než měsíc a já jsem již tak hubený, že mi nezbývá ani síla, ani energie, a opravdu nemohu být s tímto zacházením spokojen!“

Správci mu vysvětlili, že skutečně dělají jen to, co milostivý pán přikázal, a že za to nemohou.

Náš oblíbenec, přecpaný paštikami, už si dlouho neponechal myšlenky jen pro sebe a přednesl je váženému pánu a zeptal se ho, proč pro něj nechal tak dlouho připravovat paštiky z úhořů a zakázal, jak říkali správci domu, aby mu podávali cokoli jiného.

A vážený pán odpověděl: „Nevysvětlil jsi mi, že jídlo, které miluješ na tomto světě nejvíc, je paštika z úhoře?“

„U svatého Jána, ano, můj pane!“ odpověděl oblíbenec.

„Na co si tedy stěžuješ?“ zeptal se vážený pán: „Dal jsem ti, co máš rád.“

„Ach, tak to tedy je,“ řekl oblíbenec. "Mám velmi rád paštiky z úhořů, jednou, dvakrát, třikrát, nebo čas od času, a žádné jiné jídlo je nepředčí." Ale říci, že jsem je vždy chtěl mít, aniž bych jedl něco jiného, ​​u Matky Boží, to bych neudělal. Neexistuje žádný člověk, kterému by to nebylo odporné. Můj žaludek je jich už tak přesycený, že jakmile si jich všimne, už toho má dost. Proboha, můj pane, rozkažte, ať mi přinesou i jiné pokrmy, aby se mi vrátila chuť k jídlu, jinak budu ztracený muž!“

„Ach, k čertu!“ řekl vážený pán, „a neměl bych to být já, nemyslíš; chceš, abych měl pouze moji ženu, přece si nemůžeš myslet, že mé duši stačí, protože ty máš dost paštik a já bych se rád osvěžil někým jiným, i když ji miluji jako nikoho jiného. Jako ty toužíš po jiném jídle, i když tak rád jíš paštiky. Stručně řečeno, neměl bys dostat k jídlu něco jiného, dokud mi nebudeš sloužit jako obvykle a neobstaráš mi jednu nebo druhou, aby mě osvěžily tak, jako ty chceš změnit jídlo!“

Když dobrý oblíbenec uviděl odhalené tajemství a uslyšel bystré srovnání svého pána, byl naprosto zmatený, vzdal se a slíbil svému pánovi, že udělá vše, co chce, jen aby byl paštik oproštěn. A tak vážený pán střídal ženy, aby madam šetřil.  

Pán trávil čas jako obvykle s krásnými, dobrými dívkami, oblíbenec mu je zprostředkovával a byl osvobozen od paštik a zase byl uveden do svého prvního úřadu.

Zdroj:

Autor neznámý: Die Aalpasteten

Překlad: Mirijam    

       

      

Komentáře

  1. Inu, i paštika z úhoře se dá připravit na mnoho způsobů. Například použitím různých koření.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Paštikáři vědí (viz dovolená v Chorvatsku u moře).

      Smazat
    2. Rybí paštiky, makrelové, tuňákové, lososové, kaviárové - sliny se mi sbíhají.

      Smazat
  2. Souhlasím s D.n. :)
    Navíc povídky s nádechem vtipu, chytrosti či mazanosti pobaví.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Prý pravá domácí paštika má být šedá ... 🤨

      Smazat
  3. "Být osvobozen od paštik" je moc pěkné vyjádření. Někteří jsou zase pro změnu osvobozeni od tělocviku, což ovšem - jak se zdá - se zmíněného anglického urozeného pána netýká :-).

    OdpovědětSmazat
  4. Mezi mnou a madam je to zpravidla tak, že já ubližuju JÍ!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Třeba je to ubližování příjemné, pokud ji nekrmíš paštikami. 😀

      Smazat
  5. Bez okuliarov čítal: PLASTIKA z úhoře! Zaujíavé ale, že som vnímal "plastika z lososa"!
    Útok namoje chuťové buňky...hladný mlsný King

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Obojí je dobré maso. V plastikových nádobách se neprodává, myslím. 😉

      Smazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Der Untersberg

Untersberg nebo Wunderberg leží na jednu malou německou míli od města Salcburk na nepodloženém mechu, kde kdysi stálo hlavní město Helfenburg. Hora je uvnitř úplně vyhloubená a vybavená paláci, kostely, kláštery, zahradami a zlatými a stříbrnými prameny. Malí mužíci si tam schovávají poklady a často o půlnoci putují do Salcburku, aby tam konali bohoslužby. Kromě dalších knížecích a vážených pánů sedí ve Wunderbergu císař Karel se zlatou korunou na hlavě a žezlem v ruce. Byl zakouzlen na velkém Walserfeldu [1] , ale zachoval si zcela své vzezření, jaké měl na tomto světě. Jeho vousy zšedly a byly dlouhé a zcela zakrývaly zlatý pás na hrudi jeho oděvu. O svátcích a zvláštních dnech jsou vousy rozděleny na dvě části, jedna leží napravo, druhá nalevo a jsou omotány vzácnou perleťovou stuhou. Císař má ostrou a hlubokou tvář a projevuje se přátelsky a společensky ke všem podřízeným, kteří s ním chodí sem a tam po krásné louce. Proč se tam zdržuje a co tam dělá, nikdo neví a je to přikryto Bo

Až zemřu

  Až zemřu, Láska, pokud je to tento krutý odchod,   nemůže pod tíhou takové bolesti ukončit můj život?   Jakkoli si představuji, co říct tímto posledním pohledem, vidím pomalý a pozdní odchod, tak zanícené povzdechy, jak ve mně může zůstat duše a smysly?   Pokud nenávidím říkat ta poslední slova v takovém zapálení, neztratila jsem srdce a nemohla jsem zemřít, kdy někdy znovu vystoupím ze života?   Opustím ho, krutého mučedníka, nevydržím ta muka, vidím se zbavena života, tak daleko od něj a přece žiji, žije! Foto google: Veronica Gambara Báseň Až zemřu od italské básnířky, státnice a významné političky Veronicy Gambary (1485 – 1550) volně přeložila z italštiny do češtiny Mirijam          

ROZLOUČENÍ S BLOGEM

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka Švejkovi, který když před léty opustil vojenskou službu, byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba. „Tak nám odstřelili blog,“ ozval se znovu Švejk. „To máme pěkné léto,“ navázala Mirijam na vážný rozhovor. „Stojí to všechno za hovno,“ odvětil posté prý um, který si říkal Stuprum. „To nám to na blogu pěkně vyvedli,“ se slabou nadějí v hlase se ozvala Pade. „Na jakém? Kde? Na blogu.cz? Tam se perou už dlouho každý den s technickými problémy,“ doplnil kulaťoučký Pablo. „To ví celá Praha.“ „Zařízli ho jako kuře, pane hostinský. Odstřelili ho. Co tomu říkáte?“ pokračoval v rozhovoru Pablo a nalil si novou sklenku vína. „Já vím, proč mám raději kocůry,“ pomyslel si smutně. „Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mi každý políbí pr…l,“ odpověděl ještě slušně Stuprum, zapaluje si dýmku. „Dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. A nějaká blogerská politika, to pro nás nic není,