Přeskočit na hlavní obsah

ZÁMEK BŘEZNICE

Zámek Březnice se nachází ve městě Březnice v okrese Příbram. Je obklopen zámeckou zahradou s parkem. 

Gotická tvrz, kterou založili příslušníci rodu Buziců byla přestavěna do renesanční podoby rodinou Lokšanů, když předtím od roku 1415 patřila Březnice Zmrzlíkům ze Svojšína, kteří po husitských válkách tvrz přestavěli. V roce 1506 koupili Březnici Malovcové, kteří se zapojili do stavovského odboje proti Ferdinandovi I. a v roce 1547 propadla Březnice do majetku královské komory. Jako konfiskát po Malovcích získal Březnici říšský místokancléř  Jiří z Lokšan, který zahájil renesanční přestavbu zámku. Další majitelé Jeníškové z Újezda, Kolovratové a Pálffyové prováděli již jen dílčí úpravy.  

Jeníškové z Újezda byla česká vladycká rodina. V 17. století povýšili do panského stavu. Pocházeli z Újezda na Litoměřicku. Přibík Jeníšek nechal v letech 1625 – 1632 vystavět zámeckou kapli Neposkvrněnoho početí Panny Marie. Rod Jeníšků z Újezda vymřel v roce 1728 Janem Josefem, který ve své závěti stanovil podmínku rodové aliance v českém prostředí ojedinělou, a sice že každý další majitel Březnice musí přijmout erb a jméno Jeníšků z Újezda. Toto pravidlo pak dodrželi následující dědicové z rodů Kolovratů a Pálffyů, kteří až do roku 1945 užívali titul svobodných pánů z Újezda. Vzhledem k tomu, že poslední majitelé symaptizovali během 2. světové války s Němci, je zámek nyní ve vlastnictví státu a majitelé si ho v restituci ani nenárokovali. 

V polovině září jsme se ocitli na tomto malebném zámku. Měli jsme nadšenou průvodkyni, která velmi zasvěceně podávala výklad o místní kulturní památce. Moc se nám to líbilo. Přikládám pár fotografií zámku, spolu se zámeckým parkem, rybníkem, nádvořím, studnou a orlojem.  


 

Komentáře

  1. Na zámcích mě zamykání do kasemat a chtějí po mě zázraky svatých. 👼

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zázrak je z kasemat se dostat. Ale nevím, jestli by si to přála zámecká paní ... 😀

      Vymazat
  2. Nejraději mám zámecké zahrady a bílé paní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zahrady, zahradníky, rytíře a dvorní šašky. 😉

      Vymazat
  3. Krásný zámek a zámecký park, ten je vždy nádherný všude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se líbí udržovaný park, smuteční vrby, altánek. To se to v něm muselo procházet. A přitom to není tak dávno. Palffyové odešli v r. 1945. Fascinuje mě, že to není tak dávno.

      Vymazat
  4. Tyto končiny vůbec neznám, zámek je moc pěkný, na třetím snímku zespodu mně svým vzorem připomíná zámek v Litomyšli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Viděla jsem také hodně zámků, ale tady jsme nikdy nebyli. Mají s Litomyšlí podobné sgrafity.

      Vymazat
  5. To s tou povinností s erbem je opravdu zajímavé :) Krásný zámek s opravdu zajímavou historií, nikdy jsem jej ještě nenavštívila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tím, že požadoval zachování erbu, udržel tradici svého rodu. Je to hezký zámek.

      Vymazat
  6. Já se rád projdu i v podzámčí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V zámku a podzámčí - i s babičkou a Barunkou. ☺🙂😊

      Vymazat
    2. Musím uznat, že tento zámek neznám a musím i uznat, že na to, že je zámek ve vlastnictví státu, vypadá on i okolí velmi malebně. :)

      Vymazat
    3. Mně se líbí že mají rodovou galerii, původní originální nábytek, původní knihovnu a i z vnějšku vypadá zámek velmi pěkně, včetně zámecké zahrady. 🙂

      Vymazat
    4. Asi si začnu dělat seznam, kam příští rok, máš zajímavé typy👍

      Vymazat
  7. Nadšenou a zanícenou průvodkyni celkem závidím, celé léto se mi nepovedlo někoho tak skvělého potkat, kecám, v Třeboni.
    Moc pěkné včetně přilehlého parku, je vidět, že je o baráček postaráno :-)
    Okna bych tam nechtěla umývat.
    Děkuji za příjemný výlet za historií.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. Živě a neotřele jsme měli popsánu pražskou defenestraci. 🙂

      Vymazat
  8. Docela se divím, že Pálffyové zámek nechali státu a ani to nezkusili, podle toho, co jsem četla, by si pro korunu nechali vrtat koleno :).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...