Přestaňte křičet,
budíte mrtvé ve spánku,
přestaňte křičet,
věřit na pohádku,
přestaňte křičet.
Doufáte,
že vás hrob mine,
chcete je slyšet,
není to jiné,
přestaňte křičet.
Poslouchají
šepot trávy
a její růst
šepot zaniklé slávy
přestaňte křičet.
Přestaňte křičet,
toť mrtvých věk,
už žádné výkřiky.
Žádný člověk
štěstí nezíská,
spíš se ustýská.
budíte mrtvé ve spánku,
přestaňte křičet,
věřit na pohádku,
přestaňte křičet.
Doufáte,
že vás hrob mine,
chcete je slyšet,
není to jiné,
přestaňte křičet.
Poslouchají
šepot trávy
a její růst
šepot zaniklé slávy
přestaňte křičet.
Přestaňte křičet,
toť mrtvých věk,
už žádné výkřiky.
Žádný člověk
štěstí nezíská,
spíš se ustýská.
V osmnácti letech, tedy před patnácti lety, když jsem znal nazpaměť Carducciho Od pramenů Clitumna, narazil jsem čirou náhodou na procítěné výkřiky krásného básníka Ungarettiho!
OdpovědětVymazatUngaretti má hloubku. A ještě k tomu voják - dobrovolník. O válce má i verše.
VymazatVe světě postaveném na hlavu se mrtví budí hrůzou z živých ;-).
OdpovědětVymazatMrtví nechtějí být buzeni. Živí chtějí povídat a mrtví chtějí svůj klid.
VymazatI já jsem nevrlý, jsem-li křikem buzen.
OdpovědětVymazatMne rozparádí i budík. 😁😀
VymazatNejsem expert na poezii, ale ta fotka... tak ta je nádherná, plná energie, možná jsou mrtví opravdu naštvaní z toho, co se děje ve světě živých.😎
OdpovědětVymazatSvět je, jaký je. Živí řvou, obviňují, někam se derou, jsou agresivní a mrtví chtějí ticho. K rozumnému dialogu nedojde.
Vymazat