Přeskočit na hlavní obsah

HRAČKA OBRŮ

V Alsasku, na zámku Nideck, který se nachází na vysoké hoře u vodopádu, byli rytíři starými velkými obry. Jednou obří panna sestoupila do údolí, chtěla zjistit, jaké to tam dole je, a přišla téměř až k Haslachu na pole před lesem, které právě obdělávali farmáři. Zastavila se v úžasu a pohlédla na pluh, koně a lidi. Bylo to pro ni všechno něco nového. „Ach,“ řekla a přešla k tomu, „vezmu si to s sebou.“ Potom si poklekla na zem, rozložila zástěru, přejela rukou po poli, shromáždila vše a vložila do zástěry. Spokojeně běžela domů a vyskočila na skálu; kde je hora tak strmá, že člověk musí pracně stoupat, udělala krok a byla nahoře. 

Když vstoupila, rytíř seděl přímo u stolu. „Ach, mé dítě,“ řekl, „co to přinášíš, radost ti kouká z očí.“ Rychle otevřela zástěru a nechala ho nahlédnout dovnitř. „Co se to tam vrtí sem a tam?“ „No, otče, moc dobrá hračka! Nikdy v životě jsem neměla nic tak krásného.“ Potom jednoho po druhém vyndala a položila je na stůl: pluh, rolníci se svými koňmi; pobíhala kolem, dívala se na ně, smála se a radostně tleskala rukama, když se to malé stvoření pohybovalo tam a zpět. Ale otec řekl: „Dítě, to není hračka, udělala jsi něco bláznivého! Jdi hned a odnes to zpátky do údolí.“ Mladá dáma plakala, ale nepomohlo to. „Rolník pro mě není hračka,“ říká rytíř vážně, „není mi líto, že reptáš, jemně vše prohrabuješ a odneseš na stejné místo, kde jsi to vzala. Pokud farmář neobdělá svá pole, my obři nemáme z čeho žít na našem skalním hnízdě.“  


Trochu mi to připomíná jiné dvě pohádky. 

Jednu středověkou. „Vy, poddaní, dřete na cizích polích, ať církev a šlechta může luxusně žít!“

A druhou, novodobou: „Vy, tam dole, hejbněte kostrou a neremcejte. Ať velikáni na skalním Čapím hnízdě mohou žít jako v pohádce!“ 

Nevěřte na pohádky. Ne vždy dobro zvítězí nad zlem. Ne vždy velcí, obrovští manipulátoři to s vámi myslí dobře! 

Zdroj:

Brüder Grimm: Deutsche Sagen

Překlad: Mirijam

 

Komentáře

  1. Začala prezidentská debata mezi dvěma obry.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak. Akorát nevidím, kdo se směje. 🙂😉

      Vymazat
    2. Obři nejsou důležití. Důležité je, kdo zorá.

      Vymazat
    3. A také kdo tahá za otěže.

      Vymazat
  2. Mám pocit, že dnes někdo spíše něco zvorá než zorá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že už se stalo a jsem zvědava, jestli bycha dohoníme.

      Vymazat
  3. Nejen v hnízdě, ale na Hradě a hejtmanství se dá z cizího pohádkově žít. Je to hnus, velebnosti.😡

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A prostý poddaný lid jen zírá s vykulenýma očima a nevěřícně kroutí hlavou. 🙈🙉🙊

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...