Přeskočit na hlavní obsah

NEŠTĚSTÍ

6. července 2020 v 15:13 | Mirijam |  Osobnostní rozvoj 
 
Žije-li člověk stále v negativních myšlenkách, neštěstí přivolává.

O pocitu neštěstí a jak se s ním vypořádat píše ve své básni velmi pěkně Erich Fried:

Moci vydýchat
své neštěstí

zhluboka vydechnout
abychom se zase
mohli nadechnout

a snad své neštěstí
i moci říci
vyslovit je
skutečnými slovy

které mají souvislost a smysl
a jimž i sami
můžeme porozumět
a jímž porozumí
nebo může porozumět
snad i někdo jiný

a moci plakat

to už by skoro
bylo zase
štěstí

Erich Fried, rakouský básník židovského původu, se narodil v roce 1921 ve Vídni. Proslavil se politickou i milostnou lyrikou. V roce 1938 německá invaze změnila život rakouského studenta na střední škole v pronásledovaného Žida. Podařilo se mu před nacisty uprchnout do Londýna, kde žil až do své smrti v roce 1988.

Vyléčení - neprožívání utrpení, zármutku, spočívá v tom, že se obrátíme ke svému vnitřnímu světu.

Trápení nám vždy poskytuje šanci navázat dialog s duší. Za prvé si díky nim můžeme uvědomit, že náš osud se nevymyká osudu všeho živého v přírodě. Za druhé nám ukazuje cestu a naznačuje omyly, které nám brání žít hodnotný život.

Celkem srozumitelně napsal ve Čtyřech dohodách Ruiz Miguel o lidském utrpení. Tvrdí, že začíná domestikací. Narodili jsme se s nevinnou myslí. Všechna dramata v našich životech jsou živou představou, systémem hodnot, které jsme si vytvořili v naší mysli. Ale my nejsme představou, ale ona je živá, protože žije v naší mysli. Falešný hlas vědomostí řídí naši mysl, Toltékové mu říkají Parazit. Smutné je, že se člověk ztotožňuje se svými vědomostmi, Parazitem. Člověk jako batole nemůže vidět sám sebe. Může se vidět v zrcadle, které mu nastavují ostatní lidé - otec, matka, učitel, kamarád, bratr, sestra. Vytvoříte si zkreslený obraz o sobě samých a ztotožňujete se s ním. Ať jste v očích druhých dobrý nebo špatný, vraťte se ke svému pravému, pravdivému Já. Přijímejte sami sebe, takové, jací jsme, pak přijmete i druhé lidi, takové, jací jsou.

Lidé hromadí spoustu vědomostí a převážná většina z nich je falešná. Místo abychom používali vědomosti jako nástroje komunikace, stáváme se jejich loutkami. Dáváme jim život a ony pak způsobují spoustu utrpení, protože nejsou založeny na pravdě.

V lidských myslích existuje Parazit ve všech lidech. Vkládá do vás emoční jed. Parazita lze také nazývat Zákoník. V naší hlavě žije podle Toltéků ještě Soudce a Oběť. Soudce soudí podle Zákoníku, který je falešný. Každáakce a reakce žije pod krutovládou Soudce. Ona část vašeho já, která přijímá rozsudek, občas odměnu, je Oběť. Zda bude Oběť potrestána nebo odměněna, to záleží na tom, zda dodržuje či nedodržuje zákony.

Veškeré utrpení lidstva je v Zákoníku, v této knize vědomostí, protože vědomosti nejsou založeny na pravdě. Znovu opakuji, tyto vědomosti nejsou pravdivé, ale pro Soudce i Oběť jsou absolutní pravdou.

Naše štěstí či neštěstí závisí na tom, jak reagujeme, nikoli na tom, co se děje v okolním světě. Když se naučíme změnit své reakce, můžeme změnit svůj život. Jsme naprogramováni na štěstí.

O štěstí i neštěstí jsem již psala na svém blogu v článcích:

Tato témata jsou nevyčerpatelná. Stejně jako když si budete z akátové větvičky otrhávat lístky a říkat: štěstí, neštěstí, láska, svatba, dítě, smrt. Co člověk, to jiná představa.
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. července 2020 v 15:40 | Reagovat
Moje Já mi kope jámu a samo do ní padá.
Lépe je jít se džbánem pro pivo.
---------------------------------------
Jaké rodu je JÁ?
2 Mirijam Mirijam | Web | 6. července 2020 v 16:27 | Reagovat
[1]:
Id, ego, superego, libido,
kdo mi dojde se džbánem pro pivo?
Jen muž vypije tři škopky piva,
ale jen žena po pivu pěkně zpívá.
Jsem dítě, žena, či muž
a teď se s tím, člověče, tuž.
Jsem již po letech vyhraněná,
tak JÁ budu nejspíš žena. :-)
3 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 6. července 2020 v 21:01 | Reagovat
Problem je, že to někdy a někomu může fungovat budiž mu to přáno...Ale bohužel to často je jinak a jednoduchý univerzálně platný recept neexistuje..
4 Mirijam Mirijam | Web | 6. července 2020 v 22:14 | Reagovat
[3]: Souhlasím. Jsou události, po kterých se hodně těžko vzpamatováváme - přes všechnu naši snahu. :-|
5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. července 2020 v 11:23 | Reagovat
[2]: Pěkně zpíváš.
6 Mirijam Mirijam | Web | 7. července 2020 v 14:58 | Reagovat
[5]: Teď jsi mě zmát. ???


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...