Přeskočit na hlavní obsah

NEŠTĚSTÍ

6. července 2020 v 15:13 | Mirijam |  Osobnostní rozvoj 
 
Žije-li člověk stále v negativních myšlenkách, neštěstí přivolává.

O pocitu neštěstí a jak se s ním vypořádat píše ve své básni velmi pěkně Erich Fried:

Moci vydýchat
své neštěstí

zhluboka vydechnout
abychom se zase
mohli nadechnout

a snad své neštěstí
i moci říci
vyslovit je
skutečnými slovy

které mají souvislost a smysl
a jimž i sami
můžeme porozumět
a jímž porozumí
nebo může porozumět
snad i někdo jiný

a moci plakat

to už by skoro
bylo zase
štěstí

Erich Fried, rakouský básník židovského původu, se narodil v roce 1921 ve Vídni. Proslavil se politickou i milostnou lyrikou. V roce 1938 německá invaze změnila život rakouského studenta na střední škole v pronásledovaného Žida. Podařilo se mu před nacisty uprchnout do Londýna, kde žil až do své smrti v roce 1988.

Vyléčení - neprožívání utrpení, zármutku, spočívá v tom, že se obrátíme ke svému vnitřnímu světu.

Trápení nám vždy poskytuje šanci navázat dialog s duší. Za prvé si díky nim můžeme uvědomit, že náš osud se nevymyká osudu všeho živého v přírodě. Za druhé nám ukazuje cestu a naznačuje omyly, které nám brání žít hodnotný život.

Celkem srozumitelně napsal ve Čtyřech dohodách Ruiz Miguel o lidském utrpení. Tvrdí, že začíná domestikací. Narodili jsme se s nevinnou myslí. Všechna dramata v našich životech jsou živou představou, systémem hodnot, které jsme si vytvořili v naší mysli. Ale my nejsme představou, ale ona je živá, protože žije v naší mysli. Falešný hlas vědomostí řídí naši mysl, Toltékové mu říkají Parazit. Smutné je, že se člověk ztotožňuje se svými vědomostmi, Parazitem. Člověk jako batole nemůže vidět sám sebe. Může se vidět v zrcadle, které mu nastavují ostatní lidé - otec, matka, učitel, kamarád, bratr, sestra. Vytvoříte si zkreslený obraz o sobě samých a ztotožňujete se s ním. Ať jste v očích druhých dobrý nebo špatný, vraťte se ke svému pravému, pravdivému Já. Přijímejte sami sebe, takové, jací jsme, pak přijmete i druhé lidi, takové, jací jsou.

Lidé hromadí spoustu vědomostí a převážná většina z nich je falešná. Místo abychom používali vědomosti jako nástroje komunikace, stáváme se jejich loutkami. Dáváme jim život a ony pak způsobují spoustu utrpení, protože nejsou založeny na pravdě.

V lidských myslích existuje Parazit ve všech lidech. Vkládá do vás emoční jed. Parazita lze také nazývat Zákoník. V naší hlavě žije podle Toltéků ještě Soudce a Oběť. Soudce soudí podle Zákoníku, který je falešný. Každáakce a reakce žije pod krutovládou Soudce. Ona část vašeho já, která přijímá rozsudek, občas odměnu, je Oběť. Zda bude Oběť potrestána nebo odměněna, to záleží na tom, zda dodržuje či nedodržuje zákony.

Veškeré utrpení lidstva je v Zákoníku, v této knize vědomostí, protože vědomosti nejsou založeny na pravdě. Znovu opakuji, tyto vědomosti nejsou pravdivé, ale pro Soudce i Oběť jsou absolutní pravdou.

Naše štěstí či neštěstí závisí na tom, jak reagujeme, nikoli na tom, co se děje v okolním světě. Když se naučíme změnit své reakce, můžeme změnit svůj život. Jsme naprogramováni na štěstí.

O štěstí i neštěstí jsem již psala na svém blogu v článcích:

Tato témata jsou nevyčerpatelná. Stejně jako když si budete z akátové větvičky otrhávat lístky a říkat: štěstí, neštěstí, láska, svatba, dítě, smrt. Co člověk, to jiná představa.
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. července 2020 v 15:40 | Reagovat
Moje Já mi kope jámu a samo do ní padá.
Lépe je jít se džbánem pro pivo.
---------------------------------------
Jaké rodu je JÁ?
2 Mirijam Mirijam | Web | 6. července 2020 v 16:27 | Reagovat
[1]:
Id, ego, superego, libido,
kdo mi dojde se džbánem pro pivo?
Jen muž vypije tři škopky piva,
ale jen žena po pivu pěkně zpívá.
Jsem dítě, žena, či muž
a teď se s tím, člověče, tuž.
Jsem již po letech vyhraněná,
tak JÁ budu nejspíš žena. :-)
3 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 6. července 2020 v 21:01 | Reagovat
Problem je, že to někdy a někomu může fungovat budiž mu to přáno...Ale bohužel to často je jinak a jednoduchý univerzálně platný recept neexistuje..
4 Mirijam Mirijam | Web | 6. července 2020 v 22:14 | Reagovat
[3]: Souhlasím. Jsou události, po kterých se hodně těžko vzpamatováváme - přes všechnu naši snahu. :-|
5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. července 2020 v 11:23 | Reagovat
[2]: Pěkně zpíváš.
6 Mirijam Mirijam | Web | 7. července 2020 v 14:58 | Reagovat
[5]: Teď jsi mě zmát. ???


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...