Přeskočit na hlavní obsah

NEŠTĚSTÍ

6. července 2020 v 15:13 | Mirijam |  Osobnostní rozvoj 
 
Žije-li člověk stále v negativních myšlenkách, neštěstí přivolává.

O pocitu neštěstí a jak se s ním vypořádat píše ve své básni velmi pěkně Erich Fried:

Moci vydýchat
své neštěstí

zhluboka vydechnout
abychom se zase
mohli nadechnout

a snad své neštěstí
i moci říci
vyslovit je
skutečnými slovy

které mají souvislost a smysl
a jimž i sami
můžeme porozumět
a jímž porozumí
nebo může porozumět
snad i někdo jiný

a moci plakat

to už by skoro
bylo zase
štěstí

Erich Fried, rakouský básník židovského původu, se narodil v roce 1921 ve Vídni. Proslavil se politickou i milostnou lyrikou. V roce 1938 německá invaze změnila život rakouského studenta na střední škole v pronásledovaného Žida. Podařilo se mu před nacisty uprchnout do Londýna, kde žil až do své smrti v roce 1988.

Vyléčení - neprožívání utrpení, zármutku, spočívá v tom, že se obrátíme ke svému vnitřnímu světu.

Trápení nám vždy poskytuje šanci navázat dialog s duší. Za prvé si díky nim můžeme uvědomit, že náš osud se nevymyká osudu všeho živého v přírodě. Za druhé nám ukazuje cestu a naznačuje omyly, které nám brání žít hodnotný život.

Celkem srozumitelně napsal ve Čtyřech dohodách Ruiz Miguel o lidském utrpení. Tvrdí, že začíná domestikací. Narodili jsme se s nevinnou myslí. Všechna dramata v našich životech jsou živou představou, systémem hodnot, které jsme si vytvořili v naší mysli. Ale my nejsme představou, ale ona je živá, protože žije v naší mysli. Falešný hlas vědomostí řídí naši mysl, Toltékové mu říkají Parazit. Smutné je, že se člověk ztotožňuje se svými vědomostmi, Parazitem. Člověk jako batole nemůže vidět sám sebe. Může se vidět v zrcadle, které mu nastavují ostatní lidé - otec, matka, učitel, kamarád, bratr, sestra. Vytvoříte si zkreslený obraz o sobě samých a ztotožňujete se s ním. Ať jste v očích druhých dobrý nebo špatný, vraťte se ke svému pravému, pravdivému Já. Přijímejte sami sebe, takové, jací jsme, pak přijmete i druhé lidi, takové, jací jsou.

Lidé hromadí spoustu vědomostí a převážná většina z nich je falešná. Místo abychom používali vědomosti jako nástroje komunikace, stáváme se jejich loutkami. Dáváme jim život a ony pak způsobují spoustu utrpení, protože nejsou založeny na pravdě.

V lidských myslích existuje Parazit ve všech lidech. Vkládá do vás emoční jed. Parazita lze také nazývat Zákoník. V naší hlavě žije podle Toltéků ještě Soudce a Oběť. Soudce soudí podle Zákoníku, který je falešný. Každáakce a reakce žije pod krutovládou Soudce. Ona část vašeho já, která přijímá rozsudek, občas odměnu, je Oběť. Zda bude Oběť potrestána nebo odměněna, to záleží na tom, zda dodržuje či nedodržuje zákony.

Veškeré utrpení lidstva je v Zákoníku, v této knize vědomostí, protože vědomosti nejsou založeny na pravdě. Znovu opakuji, tyto vědomosti nejsou pravdivé, ale pro Soudce i Oběť jsou absolutní pravdou.

Naše štěstí či neštěstí závisí na tom, jak reagujeme, nikoli na tom, co se děje v okolním světě. Když se naučíme změnit své reakce, můžeme změnit svůj život. Jsme naprogramováni na štěstí.

O štěstí i neštěstí jsem již psala na svém blogu v článcích:

Tato témata jsou nevyčerpatelná. Stejně jako když si budete z akátové větvičky otrhávat lístky a říkat: štěstí, neštěstí, láska, svatba, dítě, smrt. Co člověk, to jiná představa.
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. července 2020 v 15:40 | Reagovat
Moje Já mi kope jámu a samo do ní padá.
Lépe je jít se džbánem pro pivo.
---------------------------------------
Jaké rodu je JÁ?
2 Mirijam Mirijam | Web | 6. července 2020 v 16:27 | Reagovat
[1]:
Id, ego, superego, libido,
kdo mi dojde se džbánem pro pivo?
Jen muž vypije tři škopky piva,
ale jen žena po pivu pěkně zpívá.
Jsem dítě, žena, či muž
a teď se s tím, člověče, tuž.
Jsem již po letech vyhraněná,
tak JÁ budu nejspíš žena. :-)
3 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 6. července 2020 v 21:01 | Reagovat
Problem je, že to někdy a někomu může fungovat budiž mu to přáno...Ale bohužel to často je jinak a jednoduchý univerzálně platný recept neexistuje..
4 Mirijam Mirijam | Web | 6. července 2020 v 22:14 | Reagovat
[3]: Souhlasím. Jsou události, po kterých se hodně těžko vzpamatováváme - přes všechnu naši snahu. :-|
5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. července 2020 v 11:23 | Reagovat
[2]: Pěkně zpíváš.
6 Mirijam Mirijam | Web | 7. července 2020 v 14:58 | Reagovat
[5]: Teď jsi mě zmát. ???


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...