Přeskočit na hlavní obsah

John G. I.

V prosinci, té divoké noci, bylo devět hodin. Čtyřicet osm hodin pršelo a pršelo a pršelo. Dešti předcházela velká chumelenice. Dravé proudy vody stále sestupovaly, svázané ječícím větrem a píseň tekoucí vody se mísila s pláčem vichřice. Každá strmá ulice kopcovitého města Greensburg ležela několik palců hluboko pod vodopádem slz. Zima byla stejně tak velká, jako když padal déšť. V noci člověk vzdával díky za střechu nad hlavou a s vděčností se choulil u krbu.

První seržant Price, u svého stolu v kasárnách, byl čestným drsným mužem zákona. Nejčestnějším, protože když odešel vzít knihu z police v denní místnosti, "Balady v kasárnách" se na něj usmály se srdečnou ozvěnou měkkého, známého východu; takže najednou docela pocítil sladkou, podivnou, pohanskou vůni chrámů v Tien Tsin - viděl záblesk papouščího křídla ve filipínské džungli. A pohled a vůně, v noci jako je tato, stačily k tomu, aby se každý člověk cítil osamělý.

Proto bylo vskutku poctou, že místo snění v zářivé minulosti podlehnutím kouzlu magie v nejméně palcové knize. Měl dilema mezi knihou a klíčem od státního baru, který byl schován v matné ovčí kůži.

Ke klíči od baru se jeho vůle upínala.

Nyní, muž, který jako člen státní policie v Pensylvánii usiluje o získání nároku na vstup do baru, musí práci přerušit. Volání jeho pravidelné povinnosti, nekonečné co do počtu a druhu, mu neposkytuje žádný volný čas, a zůstává mu málo nebo jen zlomky hodin ke čtení.

"Matoucí latina!" zabručel seržant a popadl hlavu do svých obou rukou. "No - stejně, to je moje noc tady. Dokonce i podvodníci budou v takovém počasí pohodlně ležet." Svoje postavení nelibě nesl.

Najednou zazvonil vedle něj zvonek. Než jeho hlas ustal, stál a salutoval ve dveřích kapitánovy kanceláře.
Seržante," řekl kapitán Adams a napůl se otočil se svým křeslem, "jak brzy můžete vyrazit do pole?"

"Do pěti minut, pane."

"Ve slévárenském městě je problém. Místní úřady uvěznily některé povstalce IWW.[1] Říká se, že dodávka do vězení je v ohrožení, že to šerif nemá pod kontrolou a že věří, že dav poběží jako v amoku a prostřílí se městem. Vezměte několik mužů; jděte a věnujte se tomu."

"Provedu, pane."

V době, kdy se osedlávali koně, vyjel do centra vzpoury první seržant Price s Johnem G. jako první.

John G. patřil k Silám přesně tak dlouho, jako samotný první seržant, který byl u založení Síly. A John G. je gentleman a voják každým coulem. Jezdecký oddíl A byl na výstavách koní vyznamenán modrou stužkou s pečetí, ale nejlepší důkaz o výjimečnosti a udatnosti spočívá v osobní znalosti oddílu A, postaveném na dvanáctiletém bratrství. John G., v tu diluviánskou[2] noc, měl dvacet dva let, a přesto byl nepolíbený, nevinný a čistý jako bílé vápno, bdělý a odvážný. Tak ho viděli všichni, když nastoupil jako zelenáč k oddílu A.

Muži a koně se ponořili do vichřice, jako když se plavci ponoří do příboje. Vítr a hnaná voda jim bila do zavřených očí, a když sklouzli po vodě do ulic města, povodeň dosahovala až ke každému zvednutému kopytu a končila v ohbí kolene koní.

Dole na zemi, kde bahno, bláto a voda s namrzlými kousky hlíny tvořily terén, se podmínky k projetí zhoršovaly a zhoršovaly. A tak se těžkopádně prodírali nejčernějším marastem a vřavou směrem k silnici u řeky, která měla být jejich dálnicí na Logan's Ferry.

Nakonec dorazili na tuto cestu. Našli ji tak ztracenou jako Atlantidu, dvacet stop pod vodou! Allegheny přetékala břehy a teď už nezůstala žádná cesta, která by je dovedla až do Pittsburghu a jeho okolí. Žádná cesta po mnoho kilometrů, všude jen samá voda. Dlouhé proudy vody. Bylo to zlé.

"A to," řekla první seržant Price, "znamená dostat se na párty asi o čtyři hodiny později. Dětské řeči a nesmysly! Do té doby by mohli spálit místo a zabít všechny lidi v něm. Podívejte se: někde tady poblíž je železniční most."

Hledali, dokud nenašli most. Ale ejhle, jeho podlaha byla pouze z příčných vazeb - pražců, které nesly kolejnice, rozloženy širokými mezerami mezi nimi, zírajícími do hlubokého temného prostoru, jehož postelí byla řvoucí řeka.



Obr.: Google.com

"Nicméně," řekl první seržant Price, jehož nálady stále stoupaly nad pošetilými nápory problémů - "nicméně nejedeme dvacet kilometrů pro nic za nic. Na druhé straně je železniční dvůr. Tento most, tady, vede přímo do něho. Vy dva muži jděte přes most, získejte pár dobrých prken a zjistěte, kdy má přijet další vlak."

Dva mužové z oddílu, které seržant označil, dali své koně kamarádovi a vyrazili přes pražce mostu.

Ti, kteří zůstali vzadu, mohli na okamžik rozeznat paprsky jejich kapesních baterek, které vytáhli jako oporu na své cestě mezi pražci. Pak je vířivá noc pohltila, světla a všechno.

Seržant vedl zbytek oddílu do závětří, aby se vyhnul plnému náporu bouře. Chvíli čekali a schoulili se k sobě. Nečekali však dlouho. Brzy, stejně jako kódový signál vycházející z černé tmy nad hlavou, přicházela série neustále se prodlužujících záblesků - kapesní světlo probleskovalo mezi pražci, když se vracející poslové přibližovali.

Seržant se vyšplhal na úroveň železnice a viděl, že jeho vyslanci nesou na svých bedrech mezi sebou dvě nové borovice "jednu po druhé".

"Do pěti hodin ráno nepojede žádný vlak," hlásil první.

"Dobře! Teď položte prkna. Doprostřed trati. Od jednoho konce ke druhému. Takto."

Seržant, který sesednul z koně, stál u moudré staré hlavy Johna G., hladil ho po čenichu a zašeptal mu do ucha.

"Pojď, Johne, je to v pořádku, staříku!" skončil s posledním pohlazením.

Pak vedl Johna G. k prvnímu prknu.

"Někdo z vás, pánové, půjde po jeho bocích. Teď, Johne!"

Jemně, nervózně, John G. kladl nohy krok za krokem, dokud nedosáhl středu druhé desky.

Pak s ním seržant znovu tiše mluvil, zatímco dva vojáci zvedli prkno, které právě opustil, aby ho položili před něho.

P.S.: Ví někdo, z jakých záplav to je?


[1] Industrial Workers of the World (IWW, Průmysloví dělníci světa) je mezinárodní anarchosyndikalistická odborová organizace, založená 27. června 1905 v Chicagu, aktivní zejména v USA a dalších anglicky mluvících zemích. Jejím členům se také říká Wobblies (původ výrazu není znám). Programem organizace je zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a námezdní práce, kterou má nahradit samospráva pracujících. IWW vznikla za účelem odstranění roztříštěnosti dělnického hnutí, vyhlásila proto zásadu One Big Union (jeden velký svaz). Jejím heslem je "An injury to one is an injury to all" ("Ublížit jednomu znamená ublížit všem").
[2] Diluvianizmus byla věda v 18. a 19. století, podle které stavba Země a tvar země důsledkem biblické potopy (lat. diluvium). Zkameněliny organismů se podle této teorie považovaly za bytosti, které zanikly při biblické potopě světa.

Komentáře

  1. To je skoro jako "jeden za všechny - všichni za jednoho."

    OdpovědětVymazat
  2. Vířivá noc pohltila tep našeho srdce!

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Tak to je trochu mimo. Nech se překvapit.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Že by horečka sobotní noci? A v té bláznivé noci jsme byli jedno tělo, jedna duše.

    OdpovědětVymazat
  5. John G... ten není  ,,namyšlený,, !
    kdežpak ! on pouze je  zamyšlený !... když  zamyšlen  , hlavu vzal  do  svojích  rukou,
       hovoříc :  " Nervy  mi  ze  všeho  rupnou !
    Jsem vyčerpán ! duševně  pokleslý !"... mužovy  ruce  pak  poklesly....
    když opět  pak vzal hlavu
    do svých  ruk,....  nu ?...... zjistil, že  hlavu  mu  někdo  utnul !!
    ( ? )
    " Musel to udělat  seržant  Price !!"Muž  držíc  si  hlavu  vběhˇ  do  vichřice !

    OdpovědětVymazat
  6. Vběh do vichřice,
    hledat seržanta Price
    v krčmě, kde paří a hulí,
    John G. nevěřícně oči kulí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.