Přeskočit na hlavní obsah

John G. I.

V prosinci, té divoké noci, bylo devět hodin. Čtyřicet osm hodin pršelo a pršelo a pršelo. Dešti předcházela velká chumelenice. Dravé proudy vody stále sestupovaly, svázané ječícím větrem a píseň tekoucí vody se mísila s pláčem vichřice. Každá strmá ulice kopcovitého města Greensburg ležela několik palců hluboko pod vodopádem slz. Zima byla stejně tak velká, jako když padal déšť. V noci člověk vzdával díky za střechu nad hlavou a s vděčností se choulil u krbu.

První seržant Price, u svého stolu v kasárnách, byl čestným drsným mužem zákona. Nejčestnějším, protože když odešel vzít knihu z police v denní místnosti, "Balady v kasárnách" se na něj usmály se srdečnou ozvěnou měkkého, známého východu; takže najednou docela pocítil sladkou, podivnou, pohanskou vůni chrámů v Tien Tsin - viděl záblesk papouščího křídla ve filipínské džungli. A pohled a vůně, v noci jako je tato, stačily k tomu, aby se každý člověk cítil osamělý.

Proto bylo vskutku poctou, že místo snění v zářivé minulosti podlehnutím kouzlu magie v nejméně palcové knize. Měl dilema mezi knihou a klíčem od státního baru, který byl schován v matné ovčí kůži.

Ke klíči od baru se jeho vůle upínala.

Nyní, muž, který jako člen státní policie v Pensylvánii usiluje o získání nároku na vstup do baru, musí práci přerušit. Volání jeho pravidelné povinnosti, nekonečné co do počtu a druhu, mu neposkytuje žádný volný čas, a zůstává mu málo nebo jen zlomky hodin ke čtení.

"Matoucí latina!" zabručel seržant a popadl hlavu do svých obou rukou. "No - stejně, to je moje noc tady. Dokonce i podvodníci budou v takovém počasí pohodlně ležet." Svoje postavení nelibě nesl.

Najednou zazvonil vedle něj zvonek. Než jeho hlas ustal, stál a salutoval ve dveřích kapitánovy kanceláře.
Seržante," řekl kapitán Adams a napůl se otočil se svým křeslem, "jak brzy můžete vyrazit do pole?"

"Do pěti minut, pane."

"Ve slévárenském městě je problém. Místní úřady uvěznily některé povstalce IWW.[1] Říká se, že dodávka do vězení je v ohrožení, že to šerif nemá pod kontrolou a že věří, že dav poběží jako v amoku a prostřílí se městem. Vezměte několik mužů; jděte a věnujte se tomu."

"Provedu, pane."

V době, kdy se osedlávali koně, vyjel do centra vzpoury první seržant Price s Johnem G. jako první.

John G. patřil k Silám přesně tak dlouho, jako samotný první seržant, který byl u založení Síly. A John G. je gentleman a voják každým coulem. Jezdecký oddíl A byl na výstavách koní vyznamenán modrou stužkou s pečetí, ale nejlepší důkaz o výjimečnosti a udatnosti spočívá v osobní znalosti oddílu A, postaveném na dvanáctiletém bratrství. John G., v tu diluviánskou[2] noc, měl dvacet dva let, a přesto byl nepolíbený, nevinný a čistý jako bílé vápno, bdělý a odvážný. Tak ho viděli všichni, když nastoupil jako zelenáč k oddílu A.

Muži a koně se ponořili do vichřice, jako když se plavci ponoří do příboje. Vítr a hnaná voda jim bila do zavřených očí, a když sklouzli po vodě do ulic města, povodeň dosahovala až ke každému zvednutému kopytu a končila v ohbí kolene koní.

Dole na zemi, kde bahno, bláto a voda s namrzlými kousky hlíny tvořily terén, se podmínky k projetí zhoršovaly a zhoršovaly. A tak se těžkopádně prodírali nejčernějším marastem a vřavou směrem k silnici u řeky, která měla být jejich dálnicí na Logan's Ferry.

Nakonec dorazili na tuto cestu. Našli ji tak ztracenou jako Atlantidu, dvacet stop pod vodou! Allegheny přetékala břehy a teď už nezůstala žádná cesta, která by je dovedla až do Pittsburghu a jeho okolí. Žádná cesta po mnoho kilometrů, všude jen samá voda. Dlouhé proudy vody. Bylo to zlé.

"A to," řekla první seržant Price, "znamená dostat se na párty asi o čtyři hodiny později. Dětské řeči a nesmysly! Do té doby by mohli spálit místo a zabít všechny lidi v něm. Podívejte se: někde tady poblíž je železniční most."

Hledali, dokud nenašli most. Ale ejhle, jeho podlaha byla pouze z příčných vazeb - pražců, které nesly kolejnice, rozloženy širokými mezerami mezi nimi, zírajícími do hlubokého temného prostoru, jehož postelí byla řvoucí řeka.



Obr.: Google.com

"Nicméně," řekl první seržant Price, jehož nálady stále stoupaly nad pošetilými nápory problémů - "nicméně nejedeme dvacet kilometrů pro nic za nic. Na druhé straně je železniční dvůr. Tento most, tady, vede přímo do něho. Vy dva muži jděte přes most, získejte pár dobrých prken a zjistěte, kdy má přijet další vlak."

Dva mužové z oddílu, které seržant označil, dali své koně kamarádovi a vyrazili přes pražce mostu.

Ti, kteří zůstali vzadu, mohli na okamžik rozeznat paprsky jejich kapesních baterek, které vytáhli jako oporu na své cestě mezi pražci. Pak je vířivá noc pohltila, světla a všechno.

Seržant vedl zbytek oddílu do závětří, aby se vyhnul plnému náporu bouře. Chvíli čekali a schoulili se k sobě. Nečekali však dlouho. Brzy, stejně jako kódový signál vycházející z černé tmy nad hlavou, přicházela série neustále se prodlužujících záblesků - kapesní světlo probleskovalo mezi pražci, když se vracející poslové přibližovali.

Seržant se vyšplhal na úroveň železnice a viděl, že jeho vyslanci nesou na svých bedrech mezi sebou dvě nové borovice "jednu po druhé".

"Do pěti hodin ráno nepojede žádný vlak," hlásil první.

"Dobře! Teď položte prkna. Doprostřed trati. Od jednoho konce ke druhému. Takto."

Seržant, který sesednul z koně, stál u moudré staré hlavy Johna G., hladil ho po čenichu a zašeptal mu do ucha.

"Pojď, Johne, je to v pořádku, staříku!" skončil s posledním pohlazením.

Pak vedl Johna G. k prvnímu prknu.

"Někdo z vás, pánové, půjde po jeho bocích. Teď, Johne!"

Jemně, nervózně, John G. kladl nohy krok za krokem, dokud nedosáhl středu druhé desky.

Pak s ním seržant znovu tiše mluvil, zatímco dva vojáci zvedli prkno, které právě opustil, aby ho položili před něho.

P.S.: Ví někdo, z jakých záplav to je?


[1] Industrial Workers of the World (IWW, Průmysloví dělníci světa) je mezinárodní anarchosyndikalistická odborová organizace, založená 27. června 1905 v Chicagu, aktivní zejména v USA a dalších anglicky mluvících zemích. Jejím členům se také říká Wobblies (původ výrazu není znám). Programem organizace je zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a námezdní práce, kterou má nahradit samospráva pracujících. IWW vznikla za účelem odstranění roztříštěnosti dělnického hnutí, vyhlásila proto zásadu One Big Union (jeden velký svaz). Jejím heslem je "An injury to one is an injury to all" ("Ublížit jednomu znamená ublížit všem").
[2] Diluvianizmus byla věda v 18. a 19. století, podle které stavba Země a tvar země důsledkem biblické potopy (lat. diluvium). Zkameněliny organismů se podle této teorie považovaly za bytosti, které zanikly při biblické potopě světa.

Komentáře

  1. To je skoro jako "jeden za všechny - všichni za jednoho."

    OdpovědětVymazat
  2. Vířivá noc pohltila tep našeho srdce!

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Tak to je trochu mimo. Nech se překvapit.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Že by horečka sobotní noci? A v té bláznivé noci jsme byli jedno tělo, jedna duše.

    OdpovědětVymazat
  5. John G... ten není  ,,namyšlený,, !
    kdežpak ! on pouze je  zamyšlený !... když  zamyšlen  , hlavu vzal  do  svojích  rukou,
       hovoříc :  " Nervy  mi  ze  všeho  rupnou !
    Jsem vyčerpán ! duševně  pokleslý !"... mužovy  ruce  pak  poklesly....
    když opět  pak vzal hlavu
    do svých  ruk,....  nu ?...... zjistil, že  hlavu  mu  někdo  utnul !!
    ( ? )
    " Musel to udělat  seržant  Price !!"Muž  držíc  si  hlavu  vběhˇ  do  vichřice !

    OdpovědětVymazat
  6. Vběh do vichřice,
    hledat seržanta Price
    v krčmě, kde paří a hulí,
    John G. nevěřícně oči kulí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ PRO VĚK 12 A VÍCE

To by člověk nevěřil, co dělá stínování a vhodná volba tužek a pastelek. Zaznamenat dynamiku a světlo je v kreslení docela problém. Musím si ještě obstarat blender pro zesvětlování a thunder pro tmavá místa na kresbě pro získání tmavého efektu. Existuje i pastelka pro plynulý přechod barev, může se hodit. Maluji zatím do sešitu, skicáky zatím nepoužívám. Začnu tehdy až si budu myslet, že kresba získá na kvalitě. Na ten pel mel co zkouším, je sešit vhodný a vleze se do něho více kreseb, i nepovedených. Papír to skousne a já budu vidět, kde se stala chyba. A prvních pár začátečnických obrázků pro dospívající mládež a starší: Obr. 1: Dívka, panda Obr. 2: Dívka s deštníkem Obr. 3: Dívka s flétnou Obr. 4: Chlapec, země, skála Obr. 5: Kříž s andělskými křídly Obr. 6: Matka s dítětem Obr. 7: Dvě slečny a Ježíš Obr. 8: Most s krajinou Obr. 9: Silnice s alejí Obr. 10: Oslava kostlivce Obr. 11: Pistole, hlava koně Obr. 12: Tygr Tak to je vzorek mých prvních...

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

OD PODZIMNÍ DOVOLENÉ K VÁNOČNÍ ZDRAVICI

Od poloviny září jsme ještě proskakovali vlny ve Středozemním moři v Turecku. Minimalistický pokojík v hotelu Sun Beach Park v malebném městečku Side, tentokrát bez balkónu, nám poskytoval tento výhled. Obr. 1: Pohled ze Sun Beach Park V přízemí byla dostatečně velká recepce, obývaná i zvířecími hlídači, kteří byli na každém kroku – kočky. Obr. 2: Kočka z recepce Když turisté odešli a písečné pláže zely prázdnotou, hlídala na vyhlídce kočka. Bystrým okem kontrolovala, zda neuvidí něco k snědku, nebo sledovala dění kolem.  Obr.: 3: Kočka u moře Cestou k Apolonovu chrámu jsme potkali v podvečerních hodinách kočku a ježka. Chtěli jsme zachytit jejich hrátky, ale jakmile jsme se přiblížili s fotoaparátem, ježek se schoulil do klubíčka.                                 ...