Přeskočit na hlavní obsah

Indiánská moudrost




  1. Dobrý člověk vidí dobrá znamení. KDYŽ MÁM MLHU PŘED OČIMA NEVIDÍM NIC.
  2. Abys zaslechl sám sebe, potřebuješ tichý den. VOLÁM LIGUERE, SLYŠÍM SAMA SEBE A JEŠTĚ TISÍC OSTATNÍCH. PO TICHU ANI PAMÁTKY.
  3. Jestliže zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, slez. NA MRTVÉHO KONĚ ANI NEVYLEZU, TAKŽE SLÉZT NEMOHU.
  4. Kdo mlčí, ví dvakrát víc, než ten, kdo žvaní. NEBO NEUMÍ MLUVIT.
  5. Je mnoho způsobů, jimiž páchne skunk. ASI POUŽÍVÁ RŮZNÉ PARFÉMY.
  6. Musíme jenom umřít. JEDINÁ SPRAVEDLIVÁ VĚC NA SVĚTĚ.
  7. Než začneš soudit chyby jiných lidí, pohlédni na stopy svých vlastních mokasín. MOŽNÁ ŠLÁPLS DO H...A
  8. Vlast máš tam, kde je ti dobře. VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP. ALE KDE TO JE?
  9. V každém člověku zápasí zlý vlk s dobrým. Vyhrává ten, kterého krmíš. JÁ VLČÍ MASO NERADA, ANI DOBRÉ.
  10. Když máš co říct, vstaň, aby tě bylo vidět. VYLEZ NA STOLIČKU, ALE NESPADNI.
  11. Ne vždy je nepřítel nepřítelem a přítel přítelem. A KDO TO MÁ POZNAT?
  12. Kdo má jednu nohu v kánoi a druhou ve člunu, spadne do řeky. NEBO UDĚLÁ ROZNOŽKU.
  13. Všechno na světě má svou píseň. JAKOU? FOLK, ROCK, POP, HEAVY METAL, DECHOVKU?
  14. Dítě je host ve tvém domě. Nakrm ho, pouč a propusť. A CO KDYŽ NECHCE ODEJÍT?
  15. S proudem dokáže plout i leklá ryba. I POLEKANÝ JEDINEC.
  16. Život plyne zvnitřku ven. Drž se té myšlenky a budeš skutečným člověkem. DRŽÍM SE, ALE UŽ TO DLOUHO NEVYDRŽÍM.
  17. Dobře řečené slovo je účinnější než obratně hozený tomahawk. NEVYHROŽUJ!
  18. Mluv s dětmi, když jedí a řečené zůstane, i když ty odejdeš. ŽE BY DĚTI BYLY TAK UKECANÉ?
  19. Člověk si má sám dělat své šípy. ALE MUSÍ VĚDĚT, K ČEMU SLOUŽÍ.
  20. Kůň přivázaný ke sloupu jen těžko získá na rychlosti. I ČLOVĚK.
  21. Všechno na Zemi má svůj cíl, na každou nemoc je lék a každý člověk má své předurčení. TAKŽE NENÍ ŽÁDNÉ TAJEMSTVÍ?
  22. Žába si nevypije rybník, ve kterém žije. ANI POLITICI SI HO NEVYPUSTÍ.
  23. Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a nesvedu si pamatovat, dovol mi se zúčastnit a pochopím. PRAXE NEBO NOUZE NAUČILA DALIBORA HOUSTI?
  24. Miluj zem. Nezdědils ji po rodičích, ale dlužíš ji svým dětem. A KDO BUDE PLATIT ÚROKY?
  25. Vědění je skryto v každé věci. Celý svět byl kdysi knihovnou. TO BYLA GIGA KNIHOVNA.
  26. Žij svůj život tak, aby se strach ze smrti nevkradl nikdy do tvého srdce. JAK TO UDĚLAT? ZPÍVEJ SI PÍSEŇ: JÁ SE NEBOJÍM.
  27. Když zabloudíš, vzpomeň si na to, co říkávali staří. Neztratil ses ty, ztratilo se tvoje týpí. TO JSEM TEDY BLOUD.
  28. Každý by měl být sám sobě vůdcem. A KDO TAHÁ ZA NITKY?
  29. Když přineseš do wigwamu hořící větev, nestěžuje si na kouř. JÁ SI NESTĚŽUJI. DUSÍM SE.
  30. Tvá mysl musí být jako týpí. Nech dílec u vchodu otevřený, aby čerstvý vzduch mohl dovnitř a odvál kouř zmatku. NÁDECH - KYSLÍK; VÝDECH - KYSLIČNÍK UHLIČITÝ.
  31. Každý, jemuž se dobře daří nebo má úspěch, musel o něčem snít. SNIL ÚPLNĚ O NĚČEM JINÉM.
  32. Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají. JENOM ČOKOLÁDOVÉ PENÍZKY.
Nejsem Indián, piji ohnivou vodu, nemám koně, někdy koňskou klobásu, vylezu i na strom, ale nikdo mě neslyší nebo neposlouchá, už mlčím, skunka jsem ještě neulovila, ale cítím je kolem sebe, nevím, kdy spravedlivě umřu, ale musím, je to silnější než já, nejsem soudce, stále hledám upřímné přátele, do politiky se nehrnu a rybníky přesto vysychají, úroky platím, ale nemám na stavební parcelu, tak velkou knihovnu bych chtěla vidět - asi bude větší než ta moje, zpívat neumím a bojím se, bloudím všude a týpí nehledám, mohu vést akorát tak krávu za ocas, ohně se bojím, ani přes něho neskáču, ani ho nikam nenosím, má mysl je prázdná - prý je to nejlepší a v tom okamžiku jsem nejšťastnější, moje sny přijdou a odejdou a daří se mi pořád stejně - JSEM, s penězi je to těžké, ale bez nich ještě těžší.

A přesto jsem šťastný člověk, na kterého se tu a tam přilepí neštěstí. Abych si moc nevyskakovala. O moudrosti zde není ani vidu, ani slechu.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...