NEOVLADATELNÉ III.

Kapitola 12

Vykradla jsem se, vyzbrojená kbelíkem, lopatou a rýčem na hřbitov. Řekla jsem matce, že zůstanu s přítelem. Běhala jsem kolem dokola a hledala hrob. Zastavila jsem se před náhrobkem a přečetla jsem jméno "James Carter". To byl hrob, který jsem hledala. Proč tento konkrétní hrob? Zcela jednoduše, měl široko daleko nejmenší náhrobek.

Položila jsem své věci a uklidila květiny z hrobu. Hlas ve mně řekl, že to bylo špatně, co jsem udělala, ale tento hlas byl tak měkký, že byl jednoduše přehlušen nekontrolovatelným pocitem hněvu, a tak jsem poprvé zaryla do země. Ujistila jsem se, že nikdo nejde, ale měla jsem štěstí, protože tento hřbitov téměř nikdy nikdo nenavštěvuje. Stále jsem kopala, dokud rýč nezasáhl něco pevného, rakev. Klekla jsem si a pokračovala v práci s lopatou, dokud nebyla rakev odkryta. Litovala jsem, že jsem si nevzala žádné pití, protože jsem se potila jako v pekle, ale bylo mi to jedno.

Zatahala jsem za víko rakve a měla jsem štěstí, protože se dalo snadno otevřít. Hrozný zápach rozkladu, mrtvoly a havěti mě bouchnul do nosu. Mrtvola už byla rozložena, s výjimkou několika kousků kůže a lebka na mě děsivě zírala. Několikrát jsem polkla, když jsem se dostala dovnitř a vytáhla části těla. Vložila jsem jich co nejvíce do kbelíku a zbytek jsem odložila stranou. Také lebku jsem odložila stranou. Něco uvnitř mě říkalo, že ji budu možná potřebovat později. Pak jsem rakev znovu zavřela a hodila zpět do díry v zemi.

Ale co mám teď dělat s částmi těla? Neměla jsem odpadkový sáček nebo něco podobného, ​​a tak jsem přemýšlela pořád dokola. Moje oči padly na sousední hrob a já už jsem o tom nemusela déle přemýšlet. Podívala jsem se na hodinky a uvědomila jsem si, že musím spěchat, abych byla hotova před úsvitem.

Takže jsem vykopala druhý hrob a pokusila se otevřít víko hrobu. To však bylo uzavřeno těžkými železnými hřebíky, a proto nebylo možné jej otevřít bez nářadí. V dálce jsem už viděla první paprsky slunce, a tak jsem hodila všechny kosti do hrobu a znovu přihodila hlínu. Lebku jsem skryla v živém plotu a téměř jsem zapomněla dát květiny zpět na hroby.

Spokojeně a unaveně jsem se vydala domů. Uložila jsem rýč a všechny ostatní věci úhledně do kůlny a chtěla jsem jít do domu.

Kapitola 13

"Odkud do přicházíš?!," přijala mě moje matka. Ale s tím už jsem počítala, protože jsem věděla, že má ranní směnu a zaručenš na mě bude čekat, a tak jsem si připravila výmluvu.

Bez váhání jsem odpověděla: "V noci jsme byli na lovu a já jsem několikrát upadla." Protlačila jsem se kolem své matky a šla se osprchovat. Nemohla jsem říct, zda uvěřila této výmluvě, protože jsem se na ni neobrátila; alespoň neřekla nic a nepoložila žádné další otázky. Potom jsem šla spát a spala až do odpoledne.

Když jsem se probudila, byla jsem zděšena. Stalo se to mnohem později, než se očekávalo. Rychle jsem se oblékla a upravila. Musely být provedeny poslední přípravy a volání po pomstě bylo hlasitější a hlasitější. Šla jsem do nejbližší lékárny a chtěl jsem mít silný lék na spaní, ale oni mě ho nechtěli prodat, protože potřebovali předpis. Běhala jsem po celém městě, ale bez úspěchu. I slabší léky na spaní nebylo možno jen tak sehnat, i když jsem přicházela s nejlepšími výmluvami. To pro mě byla velká rána, protože se mi zdálo, že celý můj plán selhal. Nic už nebude fungovat. Ale i tak jsem šla do supermarketu a koupila jsem si drahou láhev šampaňského.

Nějak přece se musím dostat k uspávacímu prostředku a pak mě něco napadlo. Spadly mi šupiny z očí ...

Kapitola 14

"Ale řekněte prosím své matce, aby je příliš nebrala, jinak bude po několika minutách jako kámen a nebude zdravá." Poděkovala jsem naší starší sousedce a slíbila jí, že všechno své matce vyřídím. S úsměvem jsem běžela ulicí. Tak rychle může člověk přijít k silným práškům na spaní. Stačí jen věrohodně vysvětlit starší dámě, že vaše matka má vážné poruchy spánku a užije vždy jen jeden. Už bylo dost trápení na mé straně a to, že jsem dostala prášky na spaní, tuto skutečnost doslova potlačily. V minulosti jsem nebyl tak mazaná a přemýšlela jsem, co trocha hněvu může z člověka udělat.

Terapeutka pravděpodobně minula povoláním, protože si ani nevšimla mých změn. Dokonce i moje matka si všimla, že už nemám na sobě své slušivé kalhoty do zvonu, ale roztřepené, seprané džíny. Místo halenek jsem také začla nosit trička. To se mi líbilo více. Přinejmenším to vzbuzovalo větší respekt, a to pro mě bylo teď nejdůležitější.

Moje přítelkyně také ještě jednou zavolala a oznámila, že dorazí za dva dny. To se mi perfektně hodilo, protože moje akce už skončila. Tu noc jsem ležela vzhůru a přemýšlela o nadcházejícím večeru.

Koneckonců, všechno by mělo jít podle plánu a to bylo prostě perfektní. Nakonec se už mi nikdo nebude vysmívat a už mě nikdo nebude přehlížet. Upoutám pozornost všech. Už se nebudu muset dívat na hloupý úsměv členů kultu, to samo o sobě stálo za to.

Kapitola 15

Spala jsem co nejdéle a pak kolem poledne jsem pomalu vstala. Přede mnou byl dlouhý den a vztek mně popoháněl mílovými vzdušnými skoky kupředu. Konečně ten den nastal! Už jsem se nemohla dočkat, a tak jsem se vydala na delší procházku. Tentokrát jsem se usmívala na členy kultu. Zdálo se, že je to hodně překvapilo, a po nějaké době jsem je viděla, jak si něco mezi sebou mumlají o celé záležitosti. Byla jsem ještě více potěšena. Pak jsem šla znovu domů na ... ne, čekala jsem na doručení. Moje matka tam nebyla, a tak jsem mohla všechno převzít v klidu. Podepsala jsem formulář, který doručovatel předložil, pak se na mě podíval a řekl: "Upřímnou soustrast." Přikývla jsem a musela jsem se ušklíbnout. Kdyby jen tento muž věděl, jak málo je mi to líto ...

Pak se přehoupl den na večer a já jsem doma začala balit svou tašku. Nejprve chlazené šampaňské, dvě sklenice, prášky na spaní a pak dvě další svíčky. Když byla tma, šla jsem do kůlny a vytáhla rýč a doručené poselství. Pak jsem šla na hřbitov.

Nejprve jsem šla do svého úkrytu a vytáhla lebku. Vzala jsem ji a přinesla ke hrobu Jamese Cartera. Vložila jsem svíčky do očních jamek a zapálila je. Vypadalo to divně. Doručenou věc jsem ukryla o pár hrobů dále a když jsem se vrátila, viděl jsem ho, Draca, jak se ke mně přibližuje. Postavil se před hrob a rozhlédl se kolem. Jeho oči padly na osvícenou lebku mrtvého a zeptal se mě, jestli je to ta pravá, a já přikývla. "Jsi úžasná," řekl, usmíval se, přistoupil ke mně a políbil mě. Pocítila jsem, že je kuřák, a znovu se mi udělalo zle. Škodolibě se ušklíbal se a řekl: "Chtěla jsi nabrousit mu kosu?" Ale zadržela jsem ho a vytáhla šampaňské se skleničkama.

Teď se zubil ještě víc, zdálo se mu všechno nádherné na toto setkání. Ale přece se mýlil ... otevřela jsem láhev a nalila pro nás oba. Tajně jsem mu vmíchala do skleničky lék na spaní.

Vrátila jsem se k němu a usmála se na něho tak svůdně a záhadně, jak jsem jen mohla. Vypadal nadšeně. Ukázala jsem na hrob a vzala svůj rýč. Chtěl mě zastavit, ale řekla jsem mu, že to musím udělat ze všeho nejdřív. Rozuměl a seděl vedle hrobu a sledoval mě žádostivým pohledem. Začala jsem kopat hrob a brzy se také mohla dotknout známého víka rakve.

---

Kapitola 16

Když jsem úplně odkryla víko rakve, podívala jsem se na Draca. Vypadal úplně mimo, protože se hloupě šklebil a zdálo se, že sotva dokáže udržet oči otevřené. Spokojeně jsem se na něj usmála. Zdálo se, že tablety zabírají. Otevřela jsem víko rakve a zírala dovnitř. Nastal čas.

Pak jsem pomohla Dracovi na nohy a když stál před hrobem a viděl, že rakev je prázdná, obrátil se ke mně. Usmála jsem se na něj a řekla: "Pomsta je sladká. Nyní jsi tady, kde by ses měl cítit nejblaženěji. Možná tě tvoji kamarádi znovu vykopou. Předpokládám, že si všimnou, že jsi zmizel" Chtěl mě odtlačit, ale díky pilulkám neměl sílu, a tak jsem ho vtlačila do rakve. Začal křičet, ale rychle jsem zavřela víko a začala na rakev v zemi házet lopatou hlínu. Upravila jsem také sousední náhrobek.

Hněv mi dodal hodně síly, a tak jsem hrob upravila jako mávnutím kouzelného proutku. Pak jsem šla k mé doručené zásilce. Nový náhrobek s nápisem:

Draco Obscuro

Až sem a ne dál

Kdo po čas svého života řádil na Zemi,

po smrti se nestane andělem Ardenem

Vzala jsem zásilku a položila na hrob. Nechala jsem na něm lebku i květiny. Na okamžik jsem se zastavila a zdálo se mi, že jsem slyšela výkřiky z hrobu, ale to se mi určitě jen zdálo. Spokojena sama se sebou jsem šla domů.

Kapitola 17

Další den přišla moje přítelkyně a strávily jsme pár pěkných týdnů. Chodily jsme na diskotéky a poznala jsem několik milých lidí.

Od té doby už nikdo o Dracovi Obscurovi neslyšel a co mě překvapilo, zdálo se, že ho nikdo nepostrádal. Sekta, kterou vedl, se pomalu rozpadala. Nikdo nechtěl být jejím vůdcem, protože všichni Draca zbožňovali. Ucházela jsem se o pozici vůdce, ale oni mě nechtěli. Vlastně jsem to považoval za škodu, protože nikdo, jak jsem doufala, ke mně nevzhlížel, ale cítila jsem se vnitřně spokojená, a tak jsem nechala věc být, jak je.

Teď kráčím ulicemi a nikdo se mi už nevysmívá, a když projdu hřbitovem, položím pár květin na hrob Jamese Cartera, nebo spíše na hrob Draca Obscury.

Od té doby mám tajemství, které se nikdo nikdy nedoví.

A pokud ano, nechám se vést svým hněvem ...

Příběh o tom, jak je nebezpečné vklouznout do spárů sekty. Zvláště u mladého člověka, který je náchylný k "vymývání mozku".

Ze zajímavosti přikládám "devět satanských prohlášení", které jsou hlásány v moderním náboženství, které demonstruje principy levé ruky, satanské církvi,[1] kterou vytvořil v r. 1966 A. Szandor LaVey, bývalý cirkusový akrobat a hudebník. Satanská bible se opírá o těchto "devět satanských prohlášení":

1. Satan představuje holdování a užívání si místo odříkání! 2. Satan představuje životní existenci místo prázdných duchovních snů! 3. Satan představuje čistou moudrost místo pokryteckého podvádění sebe sama!

4. Satan představuje laskavost vůči těm, kteří si ji zaslouží, místo plýtvání láskou vůči nehodným! 5. Satan představuje pomstu místo nastavení druhé tváře! 6. Satan představuje zodpovědnost vůči zodpovědným místo starání se o psychické upíry! 7. Satan představuje člověka jako jedno ze zvířat, které je někdy lepší, ale mnohem častěji horší než ta čtyřnohá, protože v důsledku svého "božského, duchovního a intelektuálního vývoje" se stal nejhorším ze všech zvířat! 8. Satan ztělesňuje tzv. hříchy, neboť ty všechny vedou k fyzickému, mentálnímu a emocionálnímu uspokojení! 9. Satan byl vždy tím nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, protože ji po všechna léta udržuje při životě!

Zdroj:

Autor: Ira-Katharina Peter: Das Unkontrollierbare

Překlad: Mirijam

---

[1] Simon COX a Mark FOSTER. Okultismus od A do Z