Když mě konzul uviděl, dvěma prsty se dotkl okraje svého klobouku a řekl:
"Řadový právník. Je mi ctí."
Dobrý člověk byl můj farmář a ve své jednoduchosti cítil velkou úctu k mé osobě.
"Co to děláš, kukuřičnou kaši?" zeptal jsem se.
"To je kvůli tomu Gasparinovi Velovi," odpověděl konzul táhlým jazykem, který je pro horní milánštinu typický.
"Co udělal Gasparino Vela?"
"Je mrtvý."
"Byl nemocný?"
"Měsíc, měl pelagru (červené malomocenství), ale je třeba říci, že mu to stouplo do hlavy.
"Pokud jsem to neslyšel, byl v agónii."
"Zemřeme i bez zvonu," přerušili jsme Battistinova přerývaná slova toho, kdo má v ústech krátkou dýmku, která mu téměř spálí víčka.
Signor Boltracchi mi ukázal palcem přes rameno něco napravo. Podíval jsem se a viděl, jak můj Pill na svých čtyřech nohách téměř ztuhlý, se třásl pod kůží na celém těle.
U dalšího kývnutí Boltracchiho jsem se otočil o devadesát stupňů. Podíval jsem se zpět na rostliny a pak jsem zahlédl na měkké deštěm zkropené zemi z předchozího dne, nevím co, něco, co bylo pokryto rohožkou vozu z opotřebovaného sedlového plátna a pod malou kupkou slámy. Na jedné straně čouhaly dvě nohy dlouhé, tenké, zablácené, s dlouhými hřebíky, dvě ošklivé nohy, které vypadaly jako mrtvé, krátce nohy mrtvého.
"Bože, co to bylo?"
Konzul natáhl ruce k plameni a pokračoval přirozeným tónem:
"I na něm je vidět chlad." "Je všechno v pořádku dnes ráno?" Zatímco jeho žena byla milována, otevřel dveře, přešel do zahrady a nahý, tak jak vyšel z lůna své matky, vydal se po lesní cestě.
Musel jít k jezeru Mombello.
Zůstal by, kdyby to šlo, ale voda je vysoká. Místo toho vidíme, že překročil údolí Merly, lovil sám ve starých lesích Lenzana a skončil v kaluži Vetra. Věřil, že ji může překročit, ale uvízl v jmelí.
Existuje země, která vypadá jako louh.
Včera jsem prošel kolem Vetra a nebyl tam žádný sud s vodou.
Dneska je tomu trochu jinak.
"Byl vyslán, aby varoval starostu a maršála," řekl tajemník a otočil se k plameni.
"Nebyl to váš příbuzný?" zeptal se Battistino konzula.
"Vzal si moji sestru, takže nechal za sebou tři děti. Jeden je voják."
"Teď se může vrátit domů, pokud starý muž zemřel ..."
"To zákon neumožňuje, pokud nejsou nezletilí," řekl vážně pan Boltracchi.
Pill s nataženými drápy, čenich dopředu, ztuhlý jako dřevěný pes, pořád očichával mrtvého.
"Vaše žena to ví?"
"Když se vrátila ze mše, byla stále tma, asi v pět hodin, je to tak?" ujišťoval se, "našla dveře otevřené. Pak si uvědomila, že její Gasparino utekl, protože utéct už zkusil několikrát. Začala křičet a volat lidi. Přišel chlapec Melgoni a řekl, že viděl nahého muže, jak běží lesem a že to byl Gasparino Vela. Pak začali hledat v lese a našli čerstvé kroky s otisky prstů na rostlině. Rozhlíželi jsme se kolem a pak jsme se s tebou setkali Battistino, jsi v pořádku?"
Přišel jsem z Bovisia, kam jsem měl přinést boty k obuvníkovi, aby na ně nasadil podpatky a přišel k louži Vetro. Myslím si, že jsem byl hnán pudem. Jako můj pes, když je horko, vstoupí do louže a umyje si blechy. Ve skutečnosti jsem věřil, že to byl Pill pana právníka, který se dobrovolně se mnou setkal, když ví, že se procházím lesy. Ve skutečnosti jsem se zastavil a hlasitě volal: "Pille ...." Vrátím se a slyším šplouchání vody.
Komentáře
Okomentovat