Přeskočit na hlavní obsah

SVĚT UVNITŘ MNE

Jsem v pohodě, v klidu a míru. Buďte klidní a tišší. Poslouchejte ticho uvnitř vás. Tak se snažím dostat do toho stavu, kdy se z ničeho neraduji, nad ničím netruchlím, ničemu se nesměju. Jen se přitrouble usmívám a mám soucit se vším tím hemžením, co probíhá mimo mne. Vidím, jak dcera prožívá těžké období, trápí se a tečou jí slzy, umírá blízký člověk, syn se raduje z úspěchů a vítězství, aby vzápětí spadl z kola, zlomil si jednu ruku, druhou naštípnul, někdo dělá nesmělé krůčky zpět do života, někdo stojí uprostřed křižovatky a neví, kam se dát, někdo se raduje, že se mu narodilo dítě, kamarádka se těší na svatbu.

A já nic. Jsem vyrovnaná. To prý je samsára. To je osvícení. Dosáhla jsem dokonalosti. Po své smrti budu zažívat nirvánu (nibbánu) konečnou realitu. To je definitivní tečka. Nevrátím se zpět. Takhle mi to naočkovali všichni velcí lidé Buddha, Ježíš, Osho, Shaolin, Kršna, Višna, Dalaljáma.

Klid, ticho. Nic se mnou nehne. Vidím utrpení a nic, vidím radost a nic. Nemám žádné pohnutí mysli, žádné emoce. Tohle jsem já?

Na to, abych zažívala barevný svět uvnitř mne, potřebuji pohyb. Žádnou zkamenělinu a napodobování někoho jiného. Každý člověk je originál a každý má svou vlastní hodnotu. Všichni mají své přednosti a nedostatky a také dělají chyby.

Chci žít. Proto se raduji, když mi při romantickém filmu stékají slzy, když pláču dojetím, že osud dvěma lidem nepřál a je jim souzeno se rozejít. Jak krásné, když pláče celá rodina a všichni si potají utírají slzy, za které se stydí, protože je to přece jen film.

Raduji se také, když Federer vyhraje svůj kdoví kolikátý turnaj, jsem celá zaražená, že nás opustil zpěvák Karel Gott. S hlubokým smutkem sleduji jeho medailon života, cítím s rodinou, zletilými i nezletilými dcerami. Deptá mne, když apolitickému Gottovi podsunují politické ambice. Jsem naštvaná, že fotbalisti se na hřišti plouží jako mátohy a trenér má tisíce výmluv, proč zase prohráli. Radostí plesám, když mě dítě obdaří úsměvem, když dostane dobrou známku ve škole. Prožívám jeho rozchod s první láskou, chci mu vlévat do žil novou energii. Nechci být mumie.

Chci mít uvnitř sebe pestrobarevný svět. S dobrem i zlem a chci ho prožívat. Ne, aby šel kolem mne.

Komentáře

  1. Vyrovnanost není špatná, ale vždy v určité míře.

    OdpovědětVymazat
  2. Existovat - znamená být v pohybu.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Ano, ale je třeba věci prožívat, ne být nastavená na neutrál. Odhodím od sebe nejen utrpení a radost, ale i život.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Ano. Když věci prožívám, tak je to správné. Nemám se nutit do žádné pózy. ☺️

    OdpovědětVymazat
  5. Tak ten poslední odstavec....Lépe bych svůj názor nevystihla. SKVĚLÉ!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji. Máme asi podobné smýšlení.

    OdpovědětVymazat
  7. Jj. Také to z našich komentářů cítím

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dovolená v Itálii

Po několika letech jsme se zase ocitli v Itálii. Itálie je naše srdeční záležitost. Tentokrát to nebylo San Benedetto, italské městečko na pobřeží Jaderského moře, s příjemným personálem, písečnými plážemi s lehátky a slunečníkem v ceně, s vyjížďkou na kole do blízkého hnízdiště ptactva, ale Cesenatico, přímořské letovisko s 20 000 obyvateli u Jaderského moře, ležící na území regionu Emilia-Romagna. Cestovali jsme s Českým kormidlem. Řidiči snad drželi bobříka mlčení. Během cesty nám pouze oznamovali půlhodinové přestávky. Cesta trvala dvanáct hodin, ale kupodivu jsem si tak nepřišla rozlámaná jako jindy. Nejspíš to dělal větší prostor na natažení nohou. Po dvanácti hodinách jsme skončili na recepci. K našemu překvapení paní recepční nemluvila ani anglicky, ani německy, tak jsem tahala z paty lámanou italštinu. Měli nás ubytovat až ve 4 hodiny odpoledne. Do té doby jsme okukovali bar, dali si kávu, prošli se po blízkém okolí, zapsa...

Oslava narozenin: melounová žába a dětský smích v Komunitním centru Maják

Vítejte u dalšího příspěvku z mého blogu! Dnes se s vámi podělím o zážitek z jedinečné oslavy narozenin , která se konala v křesťanském komunitním centru . Toto centrum, s láskou zbudované americkými misionáři, slouží křesťanům všech věkových kategorií a je pravým pulzujícím srdcem komunity. Oslavencům bylo dohromady 100 roků, padesát na padesát. Manželé se narodili ve stejný den, stejný měsíc a stejný rok. Neteř se narodila odpoledne, její manžel dopoledne, ale protože se narodila o čtrnáct dní dříve, tak ve skutečnosti není mladší, ale starší, jak nám složitě vysvětlovala. Oslava začala krátkou modlitbou, kde mladý kazatel s roční dcerkou v náručí děkoval Bohu za jídlo, pití, přátele a krásný den. Komunitní centrum je skutečně skvělým místem. Pro mládež nabízí nepřeberné množství aktivit – je tu plážový volejbal , hřiště na košíkovou, malý fotbal i tenis . Není divu, že se mladí křesťané vždycky těší na setkání! Kromě sportovních vyžití se zde konají i tábory a mnoho využí...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.