Přeskočit na hlavní obsah

SVĚT UVNITŘ MNE

Jsem v pohodě, v klidu a míru. Buďte klidní a tišší. Poslouchejte ticho uvnitř vás. Tak se snažím dostat do toho stavu, kdy se z ničeho neraduji, nad ničím netruchlím, ničemu se nesměju. Jen se přitrouble usmívám a mám soucit se vším tím hemžením, co probíhá mimo mne. Vidím, jak dcera prožívá těžké období, trápí se a tečou jí slzy, umírá blízký člověk, syn se raduje z úspěchů a vítězství, aby vzápětí spadl z kola, zlomil si jednu ruku, druhou naštípnul, někdo dělá nesmělé krůčky zpět do života, někdo stojí uprostřed křižovatky a neví, kam se dát, někdo se raduje, že se mu narodilo dítě, kamarádka se těší na svatbu.

A já nic. Jsem vyrovnaná. To prý je samsára. To je osvícení. Dosáhla jsem dokonalosti. Po své smrti budu zažívat nirvánu (nibbánu) konečnou realitu. To je definitivní tečka. Nevrátím se zpět. Takhle mi to naočkovali všichni velcí lidé Buddha, Ježíš, Osho, Shaolin, Kršna, Višna, Dalaljáma.

Klid, ticho. Nic se mnou nehne. Vidím utrpení a nic, vidím radost a nic. Nemám žádné pohnutí mysli, žádné emoce. Tohle jsem já?

Na to, abych zažívala barevný svět uvnitř mne, potřebuji pohyb. Žádnou zkamenělinu a napodobování někoho jiného. Každý člověk je originál a každý má svou vlastní hodnotu. Všichni mají své přednosti a nedostatky a také dělají chyby.

Chci žít. Proto se raduji, když mi při romantickém filmu stékají slzy, když pláču dojetím, že osud dvěma lidem nepřál a je jim souzeno se rozejít. Jak krásné, když pláče celá rodina a všichni si potají utírají slzy, za které se stydí, protože je to přece jen film.

Raduji se také, když Federer vyhraje svůj kdoví kolikátý turnaj, jsem celá zaražená, že nás opustil zpěvák Karel Gott. S hlubokým smutkem sleduji jeho medailon života, cítím s rodinou, zletilými i nezletilými dcerami. Deptá mne, když apolitickému Gottovi podsunují politické ambice. Jsem naštvaná, že fotbalisti se na hřišti plouží jako mátohy a trenér má tisíce výmluv, proč zase prohráli. Radostí plesám, když mě dítě obdaří úsměvem, když dostane dobrou známku ve škole. Prožívám jeho rozchod s první láskou, chci mu vlévat do žil novou energii. Nechci být mumie.

Chci mít uvnitř sebe pestrobarevný svět. S dobrem i zlem a chci ho prožívat. Ne, aby šel kolem mne.

Komentáře

  1. Vyrovnanost není špatná, ale vždy v určité míře.

    OdpovědětVymazat
  2. Existovat - znamená být v pohybu.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Ano, ale je třeba věci prožívat, ne být nastavená na neutrál. Odhodím od sebe nejen utrpení a radost, ale i život.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Ano. Když věci prožívám, tak je to správné. Nemám se nutit do žádné pózy. ☺️

    OdpovědětVymazat
  5. Tak ten poslední odstavec....Lépe bych svůj názor nevystihla. SKVĚLÉ!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji. Máme asi podobné smýšlení.

    OdpovědětVymazat
  7. Jj. Také to z našich komentářů cítím

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...