OBRÁCENÁ STRANA MINCE I.

OBRÁCENÁ STRANA MINCE

Foto: nakladatelství Guttenerg z publikace Sto nových novel

Ve městě Valenciennes[1], žil před nedávnem vznešený občan, v té době sběrač daní na Henegavsku[2], který byl známý svou velkou a obezřetnou moudrostí mezi ostatními a mezi jeho chvályhodné vlastnosti byla v neposlední velkorysost, protože skrze ni získal přízeň knížat, pánů a všech ostatních stavů. A v tomto šťastném bytí ho osud držel a přijímal ho až do konce jeho dnů.

Před a po smrti ho smrt osvobodila z řetězu, který ho tlačil v manželství. Byl dobrý občan, hrdina tohoto příběhu, nebyl v již zmíněném městě tak špatně zapsán, že ani žádný jiný velký pán by se necítil spokojenější a s takovým příbytkem poctěnější. A mezi vyhledávanými a chválenými budovami se tyčil jeho dům, který bylo vidět z několika ulic. A měl malou bránu, ve které naproti žil dobrý chlapík. Měl velmi krásnou, hezkou ženu, která byla zrovna v nejlepším rozkvětu. A jak je zvykem, střílela svýma očima tolik šípů a jako správný lukostřelec mířila přesně do srdce zmiňovaného občana, že bez okamžité pomoci by jeho stav byl v ohrožení života. Aby tato přestřelka slavila úspěch, mnoha chytrými způsoby zařídil, že dobrý chlapík, manžel jmenované ženy, se stal jeho známým přítelem. A jen několik obědů a večeří, banketů, jídel v lázeňských domech a dalších podobných zábav v jeho domě i jinde proběhlo bez jeho účasti. A náš chlapík na to byl velmi hrdý a štěstím bez sebe.

Protože se náš občan, chytřejší než liška, ujistil o přízni chlapíka, staral se jen velmi málo o to, aby získal lásku své ženy; a za pár dní se postavil tak řádně a dobře k dílu, že bodrá žena byla připravena ho poslouchat a zvážit jeho přání.

Neměla dostatek času a příležitosti, aby mu poskytla správnou pomoc. Byla připravena slíbit, jakmile její manžel jednou opustí dům, aby strávil noc venku, že ho okamžitě bude informovat.

Konečně nastal vytoužený den a chlapík řekl své ženě, že jde na zámek, asi tři míle od Valenciennes, a kladl jí na srdce, aby zůstala doma a starala se o dům, protože jeho obchody mu tuto noc nedovolí vrátit se domů. Zda tím byla velmi potěšena, aniž by to samozřejmě vyjádřila slovy, svým chováním nebo jinak, se člověk nemusí ptát. Ještě neušel ani míli, když občan slyšel o dlouho očekávaném štěstí.

Okamžitě nechal opravit koupelny, rozehřát lázně, napéct koláče, dorty, připravit kořeněné víno a všelijaké další dary Boží, a to v takovém množství, že se to všechno sotva vešlo na stůl. Když přišel večer, odemkla se brána a ten, kdo tam měl tu noc být na stráži, skočil dovnitř; a Bůh ví, jestli byl přijat velmi něžně. Přeskočím tento okamžik a doufám, že se nebudou zaobírat prázdnými slovy, ale obrátí se k jinýmm věcem, které jim byli přiděleny tohoto šťastného dne podle jejich přání.

Poté, co vstoupili do místnosti, se okamžitě posadili do vany, před kterou bylo přichystáno a naservírováno krásné jídlo. A Bůh ví, že pili podle toho, jak jim srdce velelo. Mluvit o vínech a jídle znamená opakovat vyprávění; a aby se příběh zkrátil: jídla a pití bylo víc než dost.

Tímto příjemným způsobem uplynula větší část této sladké a krátké noci: polibky byly vzaty, polibky byly opětovány, tolik a tak dlouho, že oba toužili jen po posteli.

Zatímco se navzájem hladili, podívejme se, dobrý člověk se už vrací ze své cesty a bez jakékoli představy o tom, že zažije pěkné dobrodružství, mocně zaklepe na dveře místnosti. Společnost v ní mu zpočátku zamítla vstup, dokud nezavolal svého kmotra. Potom řekl nahlas a zřetelně své jméno; a pravděpodobně jeho dobrá žena a občan ho slyšeli a poznali.

Ženuška byla tak vyděšená, když uslyšela hlas svého manžela, který se zdál nemocný a nemohl se udržet na nohou, kdyby dobrý občan a jeho lidé neuklidňovali situaci. Dobrý občan se rychle vzchopil. Věděl, co má udělat. Ženu ve spěchu tlačil do postele, co nejblíže k němu a říkal jí, aby zůstala blízko něj a zakryla si tvář, aby si ho nikdo nevšiml.

A to se událo velmi rychle, v čase, který si člověk neumí ani představit; pak nechal dveře otevřít bez spěchu. A dobrý chlapík skočil do místnosti a přemýšlel také, zda je tam skryto nějaké tajemství, protože ho tak dlouho drželi u dveří. A když viděl stůl naložený vínem a množstvím jídla, dobře připravenou krásnou koupel a občana uloženého v krásné posteli s druhou osobou. Bůh ví, jestli mluvil nahlas a pomlouval chování svého dobrého souseda: nejdříve ho nazýval neotesancem, potom zhýralcem, potom odporným uličníkem, pak opilcem a pokřtil ho tak dobře, že se všichni v místnosti z celého srdce smáli.

Ale jeho manželka neměla v tuto hodinu volný čas, tak velmi byly její rty zaneprázdněny, aby se přiblížila svému novému příteli. "Haha," řekl, "pane vtipálku, dobře jste mi utajil dobré jídlo, ale můj věrný oddaný, když jsem nebyl u velkého hodování, alespoň chci vidět novomanžele!" A s těmito slovy vzal svíčku do své ruky a přiblížil se k posteli. Chystal se zvednout přikrývku, pod níž jeho tichá, dokonalá a dobrá manželka činila pokání, když ho měšťan a jeho lid zadrželi. Ale nebyl s tím spokojen. Přese všechno se držel rukou pevně postele. Ale nezmohl se na nic a z dobrého důvodu mu nebylo dovoleno uskutečnit jeho přání a vůli.

Bylo však dosaženo příjemné a zcela nové dohody, s níž se konečně spokojil, a to - dobrý občan souhlasil, že mu ukáže zadní stranu své ženy, záda a stehna, která jsou bílá a plná, a druhou krásu a laskavost, aniž by odhalil obličej a nechal na něho pohlédnout.

Dobrý chlapík se svíčkou v ruce zůstal docela dlouho, aniž by řekl jediné slovo. A když promluvil, ocenil velkou krásu své ženy a místopřísežně prohlásil, že nikdy neviděl nic takového jako zadek své ženy; a kdyby nevěděl s jistotou, že v tuto hodinu byla ve svém domě, řekl by, že je její.

Brzy byla znovu zakryta a on se hluboce zamyslel. Ale Bůh ví, jestli byl dobře informován, napřed jedním, pak druhým, prý se mu to špatně říká, prý prokazuje své ženě málo úcty a toto je naprosto jiná osoba, jak mohl vidět.

---

[1] Valenciennes - město na severu Francie

[2] Henegavsko - belgická provencie je nejzápadnější a zároveň nejlidnatější provincií Valonska