Kobalt se těží v Kongu. Abychom mohli používat elektrická vozidla, umírají zde lidé.
Děti přepravují rudné koše, horníci kopají za život ohrožujících podmínek: kobalt je nezbytný pro výrobu dobíjecích baterií a těžba je vysoce kontroverzní. Odborníci nyní zkontrolovali doly v Kongu.
Kdo chce vyrábět baterie pro automobily, potřebuje kobalt - alespoň podle současného technologického postupu při výrobě baterií. Surovina se získává hlavně jako vedlejší produkt těžby niklu a mědi. Minerál je extrémně nerovnoměrně distribuován po celém světě: Demokratická republika Kongo, Austrálie a Kuba spolu tvoří více než 70 procent známých zásob.
Kolem těžby v Kongu vždy probíhaly diskuse. Hovořilo se o dětské práci, o katastrofické bezpečnosti při práci. Experti Federálního ústavu pro geovědu a přírodní zdroje navštívili více než 50 dolů s nalezišti mědi a kobaltu v provinciích Haut-Katanga a Lualaba za účelem studia. V rozhovoru představí výsledky odborník Philip Schütte.
Dr. Philip Schütte ve Spolkovém ústavu pro geovědu a přírodní zdroje v Hannoveru dohlíží na výzkum udržitelnosti těžby a dodavatelských řetězců surovin. Od roku 2015 odpovídá za technickou koordinaci projektu v oblasti komodit v Kongu. Předtím vedl projekt za účelem dosažení certifikace minerálů v místě konfliktu zdrojů ve Rwandě a Burundi.
SPIEGEL: Za jakých okolností probíhá těžba kobaltu v Demokratické republice Kongo?
Schütte: Většina konžského kobaltu se získává průmyslovou těžbou. To se děje prostřednictvím různých velkých mezinárodních společností, které obecně dodržují celosvětové předpisy. Přibližně 10 až 20 procent však ale také připadne těžbě v malém měřítku. A to může přinést obrovské problémy.
SPIEGEL: Co je na tom špatného?
Schütte: Z velké části je těžba v malém měřítku nezákonná, částečně také v oblasti průmyslových dolů. Horníci kutají v extrémně nebezpečných podmínkách. Protože jsou vykopány hluboké tunely, je nebezpečí zřícení vysoké. Lidé často umírají. Kromě toho jsou horníci v nelegálních dolech špatně placeni, často výrazně pod minimální mzdou, která v Demokratické republice Kongo čítá stejně jen asi čtyři dolary denně. Horníci jsou vykořisťováni zprostředkovateli. To jsou často Číňané, Indové nebo Libanonci.
SPIEGEL: Existuje také legální těžba v malém měřítku. Jsou tam lepší podmínky? Nebo drží nad těžbou ruku navíc státní zaměstnanec?
Schütte: Pokud považujete těžbu v malém měřítku za něco špatného, nahlížíte na to příliš jednoduše. Existují vyhlídky na zaměstnání a příjmy pro více než 100 000 horníků a jejich rodin. Pokud půjde vše dobře, horníci se organizují v určených oblastech a vládní úředník kontroluje zdravotní a bezpečnostní předpisy. Potud teorie.
SPIEGEL: A praxe?
Schütte: Průmyslové těžební společnosti si již dávno zajistily výhodné obchodní podmínky v těžebních oblastech. Malé těžební oblasti, na které se zaměřuje konžský stát, jsou na druhé straně téměř v neatraktivních geologických zónách. Proto tam horníci nechodí. To vede k nelegální těžbě, kterou horníci upřednostňují před velkými společnostmi.
SPIEGEL: Jak rozšířená je dětská práce?
Schütte: Toto téma zabírá velký prostor v médiích a v práci nevládních organizací. Často se operuje dramatickými čísly. Zjistili jsme však, že dětská práce není tak rozšířená, jak jsme se obávali. Musíte se podívat na každý jednotlivý případ a zjistit, co přesně dělají děti v dole. Skutečnost, že jsou přítomny, neznamená automaticky, že musí také vykonávat těžkou práci.
"Strčí lidi dolu do dolů"
SPIEGEL: Dalo by se říci, že děti v dole obecně nic neztratily.
Schütte: Takto lze na to také pohlížet. Ale někdy je také doprovázejí rodiče, kteří si vydělávají na živobytí v dole. To, zda děti samy pracují, závisí především na akutní potřebě peněz rodiny. A to se může denně měnit. Doly se často nacházejí v obytných oblastech nebo v jejich blízkosti. Jsme docela šťastní, když přitom nejde o závažnou formu dětské práce.
SPIEGEL: Co to znamená?
Schütte: Podle definice Mezinárodní organizace práce ILO by tomu tak například bylo, kdyby děti pracovaly pod zemí přímo na bouracích pracích, na porubu. Tam jsou zdravotní rizika samozřejmě zvláště vysoká. Nebo pokud musí přepravovat těžké pytle na rudy. Pokud na druhou stranu děti sbírají nebo třídí kousky rudy v dolech nad zemí, často vedle svých rodičů, je to pro nás trochu méně dramatické. To samozřejmě není dobré, ale není to tak problematické jako jiné formy dětské práce.
SPIEGEL: Kolikrát jste si něčeho takového všimli?
Schütte: Spolu s našimi konžskými partnery na projektu jsme prozkoumali 58 dolů. V jednom případě jsme viděli 120 dětí, které musely dělat těžkou práci. V jiném dole jsme viděli čtyři teenagery přepravující rudné pytle. Na dalších 56 navštívených dolech bylo celkem 2 500 dětí přítomno nebo zapojeno do lehčích činností, nikoli však ve smyslu těžké dětské práce.
SPIEGEL: Mezinárodní zákazníci jsou s problémy v Kongu obeznámeni již léta. Proč se prostě oni nevzdají těžby kobaltu odtud?
Schütte: Některé společnosti skutečně jdou touto cestou. Ostatní těžební oblasti, například v Austrálii nebo Rusku, však nestačí pokrýt všechny jejich potřeby. Kongo pokrývá více než 60 procent světové těžby. A tento podíl v budoucnu spíše poroste než klesne, protože geologické podmínky v zemi jsou tak dobré. Kongo je příliš přitažlivé pro těžbu kobaltu a nechce se jí vzdát. Takže musíte přemýšlet o tom, jak těžit kobalt v Kongu s maximální mírou odpovědnosti.
SPIEGEL: A jak toho lze dosáhnout?
Schütte: Například v dodavatelském řetězci existují například normy OECD týkající se náležité péče. Jsou stanoveny minimální standardy, jako je zabránění nejtěžších forem dětské práce. Nelegální přítomnost vládních služeb není povolena. Pokud to společnosti provedou, mohou se také zapojit v Kongu. Toto je lepší řešení, než jednoduše se Kongu vyhnout.
Elektromobil, elektroauto, elektrické vozidlo (EV), někdy též bateriové elektrické vozidlo (BEV) je automobil na elektrický pohon. Je poháněn elektromotorem a jako zdroj energie využívá obvykle baterie, kterou lze nabít v nabíjecí stanici nebo ze standardní elektrické zásuvky v budovách, garážích a parkovištích. Na kapacitě baterie elektromobilu závisí jeho dojezdová vzdálenost.
Elektromobil, automobil na elektrický pohon je poháněn elektromotorem a jako zdroj energie využívá obvykle baterie, kterou lze nabít v nabíjecí stanici nebo ze standardní elektrické zásuvky v budovách, garážích a parkovištích. Současný dojezd elektrických vozidel je kolem 200 - 250 km. Bateriové elektromobily začali vyrábět již někteří světoví výrobci automobilů jako Volkswagen Group (a Škoda Auto), Daimler AG do svého Mercedes-Benzu, BMW, Volvo, Renault, Ford, Nissan, Toyota, Mazda, Hyundai, Kia a přidávají se další.
Elektrická vozidla, někdy se uvádí bateriová elektrická vozidla, představují ekologičtější a levnější provoz.
Problém představuje ale nabíjení. V současnosti je podle databáze MPO 131 veřejných stanic, ale celkem je okolo 470 stanic. Využít se dá běžné 230 V zásuvky, kde je nevýhodou vysoká časová náročnost, nebo vícefázové 16 A zásuvky. Hodina dobíjení z vícefázové zásuvky zvýší dojezd elektromobilu až o 55 km.
Při vzrůstajícím počtu elektromobilů se kapacita a počet dobíjecích stanic jeví jako nedostatečná. Nevýhodou je i doba nabíjení. Při dennodenním ježdění to znamená, stejně jako u mobilu, každý večer nebo každý druhý stát někde 3 až 4 hodiny a čekat až se auto dobije, abych příští den mohla zase bezpečně dojet. Za zmínku stojí uvést i spotřebu elektrické energie pro elektrická vozidla. Již teď odborníci a i my jako laická veřejnost, vnímáme, že počet elektráren a výroba elektrická energie nebudou stačit. Z čehož logicky vyplývá další zdražování elektrické energie pro všechny a dražší provoz elektromobilů.
Myslíte, že elektromobily jsou adekvátní alternativou klasických automobilů na benzinový nebo naftový pohon?
Co mě také fascinovalo, je dětská práce v Kongu.
Stačilo mi, když jsem coby turista, permoník, navštívila doly v Kutné Hoře. Prošli jsme povoleným úsekem s přilbou na hlavě a měli jsme možnost vidět, v jakých neutěšených podmínkách horníci pracovali. A podle výkladu průvodkyně v dávných dobách pracovali v dolech pod zemí také 10 - 12leté děti. A situace stejná jako v Kongu. Aby rodina přežila, musely se podílet ekonomicky na zabezpečení rodiny. Potmě, se svíčkou, vleže na břiše, s kladívkem kutali kousek toho zatraceného stříbra. Nezdravé prostředí, častá úmrtí na rozedmu plic, riziko sesunu dolu.
V současné době je u nás dětská práce zakázána. V Kongu nikoliv. Zájemci o kobalt z civilizovaných zemí, kde děti nepracují, pod záminkou, že práce dětí není těžká a všelijak ji omlouvají, těžbu v Kongu nepřeruší a nebudou apelovat na vládní konžské instituce, aby s prací dětí něco dělaly. Naopak, pro ekonomický byznys se zřeknou svého morálního kréda, že práce dětí je nezákonná a dá se vyhodnotit jako zneužívání a využívání.
Nemáte také takový dojem?
Zdroj:
Autor interview: Christoph Seidler
Zkrácený, volný překlad a vlastní úvahy: Mirijam
Kobalt dostal jméno po koboldovi.
OdpovědětVymazat/Kobold je bytost z německého folklóru, podobná českým skřítkům a trpaslíkům/.
Proto ty děti.
[1]: A já myslela, že Kobold je výrobce průtokoměrů, hladinoměrů, vysavačů. Možná jsou výrobci skřítci a trpaslíci. Aby jim práce ubíhala, pějí folklórní písně - německy.
OdpovědětVymazat