Přeskočit na hlavní obsah

DROGA BOJOVNÍKŮ

Pokud jste byli ve svém mládí dost lehkomyslní a vyzkoušeli jste psychoaktivní látky, pak možná víte, jaké to je mít tělo a mysl úplně pod vládou chemického vetřelce s mocnou silou. Opojený vidí a slyší pouze to, co mu překvapená chemie v mozku předstírá; všechny jeho smysly a vlastnosti podléhají diktátu účinných látek cirkulujících v jeho krevním řečišti. Dalo by se říci, že se jedná o biochemicky řízený stroj.

Příklad toho, jak důkladně může taková transformace uspět, je zřetelně vidět na legendárních bojovnících evropského severu, nazývaných Bersekové ze středověku. O těchto severských válečnících vyprávěli pamětníci neuvěřitelné příběhy. Bersekové věděli, tak se to vypráví, že v bitvě neexistuje strach, vrhali se do každého krveprolití za hrozného vytí, slepí zuřivostí - a stěží dokázali rozlišit přítele od nepřítele.

Výzkum dlouho hledal vysvětlení pro tento výjimečný stav, do kterého tyto lidské bojové stroje zřejmě upadly. První důkazy poskytly symptomy, jak je popsáno v historických pramenech: Bersekové se údajně často chvěli zimou; jejich zuby klapaly; jako v opojení se kousali do svých štítů. Tváře podivuhodných válečníků byly červené a oteklé. Tento neobvyklý zjev a chování mohlo pravděpodobně vydržet až 24 hodin. Poté upadali vyčerpaní na celé dny do stavu otupělosti.



Mnoho vědců se proto domnívalo, že příčinou opojného potěšení jsou muchomůrky. Jejich účinek však pouze částečně vypovídá o chování Berserků. Agresivní šílenství není typické pro muchomůrku, tvrdí nyní slovinský botanik Karsten Fatur. Vidí v blínu černém (Hyoscyamus niger), mnohem lepšího kandidáta na farmakologicky řízené omámení smyslů. Ne náhodou tato jedovatá bylina stínů noci byla známá před staletími jako čarodějná bylina nebo ďáblův kořen: vyvolává silné bludy.

Kromě toho na rozdíl od muchomůrky tlumí pocit bolesti, který jistě přišel vhod při středověkém sekání a bodání. Dříve byl blín černý používán nejen jako omamná látka, ale také jako analgetikum a narkotikum. Avšak kvůli své nezvladatelné toxicitě se přestala tato chemická přírodní medicína v průběhu času používat - stejně jako těžce zvládnutelný bersekovský způsob boje byl nahrazen technicky účinnějšími metodami boje.

Všichni známe úsloví: "Na kuráž."

Za druhé světové války, když vojáci bývalého Sovětského svazu vyráželi do bojové akce, povzbuzovali se "stakanom wodky". Jedině tak si lze vysvětlit, proč beze zbraní se zaťatými pěstmi vystoupili ze svého úkrytu a v Ořechově, okres Brno-venkov, šli proti německým tankům s bojovým výkřikem "Urá" a byli přesvědčeni o svém vítězství.

Množství panáků se nemá přehánět. Pak je člověk oslněn svým vlastním vítězstvím.

Z tohoto zářného příkladu je vidět, že jsou i jiné metody jak se nabudit než jedovatá bylinka blín černý (Hyoscyamus niger).

Zdroj:
Autor: Manfred Dworschak
Překlad a doslov: Mirijam

Komentáře

  1. V arabském světě assasíni čili hašišáci.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: A odtud se assasíni přesunuli i do počítačových her.

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám doma knížku (oulovek z antikvariátu) "Lékaři a traviči z říše rostlinné" - napsal MuDr. Duchoslav Panýre; 1908.
    O blínu se praví: Zajímavy jsou také jinojazyčné názvy. U Němců je proň několik jmen např. Hühnertod (smrt kuřatům); Zigeunerkorn (cikánské žito); Taufelwurz (ďábelské koření). Poláci zovou blín szalej blekot (šílení způsobující "blekotání"). Řekové utvořili si i sloveso hyoskyamein = zuřiti od požití blínu.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za zasvěcení v zemi travičské. Ještě jsem někde četla Zegeinerkraut (cikánské zelí) - prý se z něho dělala čarodějnická mastička, ale nevím, k čemu sloužila.
    Až dokončím povídku Vánoce v ZOO, budu mít pro tebe "špek", jsem zvědava, jak se ekvivalentu zhostíš. Budu ráda, když mi ho pomůžeš přesně identifikovat.

    OdpovědětVymazat
  5. [4]:pošli mi na sebe mail a já ti z té knížky oskenuji  tu čarodějnou mastičku.

    OdpovědětVymazat
  6. [6]:
    Tož, právě jsem ti to poslal.

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Díky moc. Došlo ve 2 mailech, 4 přílohy.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...