Přeskočit na hlavní obsah

FAKJŮ PANE UČITELI

Nedávno jsem dostala doporučení od 14letého mladíka, abych se podívala na německou komedii Fakjů pane učiteli.



Mohu říci, že film mne nadchl. Pojednává o Zeki Müllerovi, který se vrátil z vězení a jde si pro zakopané ukradené peníze, které jsou zahrabány a uschovány pod školní tělocvičnou Göthova gymnázia. Aby se dostal ke své kořisti, musí se vydávat za suplujícího učitele. Gymnázium je sužováno finanční krizí. Přijímá Zeka, ale od tohoto okamžiku mu nastávají ještě větší problémy, protože zaměstnává nejbláznivějšího učitele všech dob, který ve skutečnosti učitelem není. V noci se Zeki snaží tajně prokopat ke své uloupené kořisti a během dne používá sice drastické, ale účinné metody, aby zkrotil neukázněné teenagery ve třídě 10. B. Jeho upjatá, korektní kolegyně, učitelka Lisi Schnabelstedtová, sice odsuzuje jeho neortodoxní pedagogické metody, ale nemůže si pomoct a do nového "kolegy" se zamiluje. Dokonce mu pomůže najít v sobě morálního člověka, který pod jejím vlivem vylepší svůj morální kredit, nejen k sobě a k Lisi, ale také ke studentům a celé společnosti.

Odepisovaná 10. B se dostane k maturitě a nejoblíbenějším učitelem v Göthově vzdělávacím institutu se stává pan učitel Zeki. Už se mi dlouho nestalo, že bych se smála nahlas během filmu, ale jsou tam takové gagy, že to se nedá.

Dávno jsem odrostla dětským střevíčkům, ale u filmu jsem se ohromně bavila. Dá se stáhnout i z Ulozto.cz.

Komentáře

  1. Jo, taky mám ráda filmy, kde se mohu zasmát a to umím fakt dobře. Nemám ráda filmy, kde se střílí je tam násili. To fakt nemusím.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: To jsme na tom podobně. Teď už se sem tam podívám na nějaký akční film, ale všeobecně filmy s brutalitou a násilím mi nedělají dobře. Měla jsem období, kdy jsem je úplně vymýtila ze svého života.

    OdpovědětVymazat
  3. [3]:
    A zaúomněl jsem na svůj oblíbený "Amarkord".

    OdpovědětVymazat
  4. [2]:
    Já už poslední dobou do kina ani nechodím.
    Dřív jsem kupovával staré filmy na DVDčkách, (např. "Zvětšenina"; "Andaluský pes"; "Silnice"; "Julieta a duchové"...), ale teď na to nemám ani čas ani chuť.

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: [4]: Italské filmy mám ráda. Jestli najdu chvilku, zkusím je shlédnout. Do kina už také nechodím, spíš občas nějaké divadlo. A DVD to je kapitola sama o sobě. Ale když je v italském jazyce s českými titulky, tak je občas koupím. Je to dobrý studijní materiál.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KRESLENÍ

Učím se malovat podle čísel. Ani nevím, jaký je rozdíl mezi malováním a kreslením. Prý malováním se podporuje estetika. Mám dojem, že se ale člověk zaměří více na detail. A to pomíjím takové ty slavné malíře, kteří i barvou něco vyjadřovali. Já osobně mám ráda reálné kresby a secesní umění. Nelíbí se mi abstraktní umění. Možná je to tím, že nemám dostatečnou fantazii. Na školení o kreslení nám lektorka řekla, že děti se touto formou již vyjadřují od útlého věku, kdy začínají mluvit. Mezi 1,5 – 2 lety. Máme je nechat čmárat, jak chtějí. Žádné omezování, nucení k nějakému konkrétnímu vyjádření, tlačení na správný posez nebo držení tužky, pastelky, voskovky. Nevím, že by mi čmárání působilo nějakou radost. Když jsem počmárala nábytek, dostala jsem vyhubováno. Teď mi ale napadá velkoplošné čmárání – graffiti. Některá jsou opravdu nádherné kousky. Mně se v raném věku líbily omalovánky a myslím, že tak to má většina dětí, hlavně holčiček. Ve školním věku pak u mne nastoupily...

VĚŠTKYNĚ

Jak si teď povídám každý den s umělou inteligencí, abych se zdokonalila v italském jazyku, vzpomněla jsem si na zážitek, který jsem prožila před mnoha lety. Jdu do města. Přistoupí ke mně stará žena s dotazem. „Nevíte, kde je zde nejbližší nemocnice?“ „Jeďte tramvají číslo 6 tři zastávky, pak vystupte. Po asi 100 metrech odbočte doleva a před sebou uvidíte po chvíli sochu. Hned za ní je nemocnice,“ říkám ochotně. „Paní, vy jste taková hodná. Můžete mi podat ruku?“ Peníze nechce, nic zlého netuše, podávám jí ruku. „Á, vidím, že budete mít dlouhý a šťastný život. Vidíte tu čáru života?“ Nevěřím jí ani slovo. Z toho už jsem vyrostla. „Nemáte 100,- Kč?“ „Nemám, jen 200,- Kč.“ „To nevadí. Udělám pokus.“ Ač nerada, vytáhnu 200,- Kč. Paní si je strčí do kapsy, jde ke mně ještě blíž a vytrhne mi pramínek vlasů. Zabalí do novin, zapálí a po chvíli sfoukne. „Vlasy jsou pořád stejně pevné a dlouhé. Budete se těšit dobrému zdraví. Děti vám budou působit jenom radost. Manžel vás zbožňuje. Máte drob...

Hrdlička

Byli manželé. Manžel našel na ulici zbědovalé ptáče, hrdličku. Nebyla úplně jako holubi, tak ji vyhodili z hnízda. Ležela, ještě neuměla létat, srdéčko ji poplašeně tlouklo. Manžel přišel domů. V náručí malé stvoření: „Já ji naučím létat!“ jásal ve dveřích. „Jak to uděláš? Ty jsi se zbláznil. To nemyslíš vážně,“ odvětila manželka, v očích otázku. „Zůstane tu pták s námi, nebo ho manžel uloží někde do křoví, aby nepřišel k úrazu?“ „Napřed ji musíme nakrmit, aby se postavila na nožičky.“ Krmení vzal doslovně, když nechtěla z lahve, použil metodu z úst do úst. „Tebe už nikdy nebudu líbat! Víš kolik má bacilů a co za nemoci všechno přenáší?“ osopila se na něho manželka.   „Vždyť je to ještě miminko. Podívej, jaké má nádherné peří!“ rozplýval se manžel. Hrdlička po několika dnech dospěla do stavu, že byla schopna učit se létání. „Tady po bytě tedy ne. Jestli jí to chceš názorně předvést, otevři okno ve druhém poschodí, roztáhni křídla, tedy ruce a ...