Přeskočit na hlavní obsah

MAKAK MEDVĚDÍ

Makak medvědí (Macaca artoides) je druh úzkonosého primáta z čeledi kočkodanovitých a rodu makak. Samice mívá 1 mládě, gravidita trvá 177 dní. Dosahuje velikosti 48 - 68 cm a váží 7,5 - 10,2 kg. Dožívá se až 30 let. Jeho domovinou je jihovýchodní Asie (Indie Čína, Maynmar, Thajsko, Malajsie).

Srst je hustá a dlouhá, zbarvená do hněda, mimo obličeje, který je lysý a červený.

Makakové medvědí se živí rozmanitou potravou, hlavně ovocem, ale i rostlinnou potravou jako kořeny, pupeny, listy. Neopovrhnou ani kraby, hmyzem a drobnými obratlovci jako žábami nebo ptáky. Z hnízd vybírají ptačí vejce. Zásoby jídla si někdy ukládají do lícních toreb na pozdější dobu. Do lícních toreb se vejde obsah srovnatelný s jejich žaludkem.

Žijí až v 60 členných tlupách.

Samice dosahují pohlavní zralosti ve věku 4,5 roku a jsou schopny mít mláďata až do asi 17 let věku. Samice uvolňuje vajíčko k oplodnění každých 30 dní, většina páření se u volně žijících jedinců odehrává v říjnu a listopadu. Frekvence souvisí s postavením makaka v tlupě. Nejlépe jsou na tom dominantní samci, kteří si vybírají vhodné samice. Ty si však věrnost vykládají po svém. Když se nejvýše postavený samec nedívá, nemají jeho partnerky problém pářit se i s níže postavenými makaky. Prosím, promiskuita i prý mezi našimi příbuznými. Ale když nemá oči jen pro svou družku, no co už. Vlastně jsou takové samaritánky. I níže postavený má právo na svou pohlavní radost.

Ve volné přírodě se samici narodí mládě přibližně jednou za dva roky. Je bílé, ale s věkem tmavne. Bývá kojeno 9 měsíců. O mládě se však nestará jen matka, ale i další členové tlupy. Samice za to očekávají snížení agrese ze strany dominantní samice, samci tak činí z důvodu možnosti, že klidně mohou být jeho otcem. Matky nechávají svým potomkům volnost pro objevování a zkoumání okolí, vědí, že na ně vždy někdo z tlupy dohlédne. Kolem 1,5 roku věku se mláďata osamostatňují.


První obrázek mi připomíná E.T. Mimozemšťana nebo hobita Miláška a druhý rozčepýřený a divící se albín na stromě je úchvatný, i když by mu mohly dát opice najíst.

Makak je můj favorit,
s makakem chci věčně být,
makak ten se jenom diví,
na hrůzy a radosti světa civí.

Aspoň malého mravenečka
a piva z Bráníka bečka
a co je dneska blogu hit?
Makak - můj malý favorit.

Makak - je to černý kůň,
co vyletí k oblakům?
Jedině makak medvědí!
Trápí se, zda ho ocení.

Černého jezdce, kde má?
Ten si dřímá v kupce sena.
Horkem zmožen, síly není,
asi upadne v zapomnění.

Makak medvědí je ohrožený, zranitelný druh. Na vině není jenom ničení životního prostředí způsobené těžbou dřeva, vypalování lesního porostu nebo eroze půdy. Na snižování počtu těchto opic se podílí i lov pro orgány do tradiční čínské medicíny, pro maso nebo jako sport.

Po přiřazení článku k tématu týdne přemýšlím, jestli nebudu ohroženým druhem i já. Zamračený Mně skloubení připadá vtipné. Ale možná mám jen já zvláštní smysl pro humor. Mrkající Usmívající se



Zdroje:
Wikipedie
Svět na dlani 5/2019
Zpracovala: Mirijam

Komentáře

  1. No, spíš mi vadí, že kromě básničky je celý článek stažený z Wiki.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Ne, ne. Je kombinací dvou zdrojů, jak je uvedeno níže, básnička mi jen tak připadla, protože makak v této podobě se mi líbí a verše k tomu tak nějak přišly.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]:
    Já na podobné poloopice koukal do starých knížek přírodopisných a objevil jem: Nartoun příšerný (parsius spectrum) - Jeho veliké soví oči, vyschlé, bambuličkami opatřené prsty rukou i nohou činí jej opravdu podivuhodným tvorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Má své osobité kouzlo coby mládě. V dospělosti už mi jako fešák nepřipadá.[3]:

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: [1]: Nefungovaly mi řádně komentáře. Jen ještě chci dodat, že v článku mladého makaka posoudili jako ošklivé mládě, které vyroste do krásy. Podle mého vkusu mi podle obrázků připadá mladý velice zajímavý. Dospělý je hřmotná opice, která už mne nepoutá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

UŽ TÉMĚŘ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2025

Jak tak jdem tím zdejším světem, uniká nám, v čem se pletem …. spletla jsem se, že do zimy budu mít ponožky; ale ne s pomocí boží, ale s pomocí kamarádky jsem dokončila můj první pletací výtvor po 38 letech, kdy jsem definitivně odložila jehlice, těsně před vánocemi. Obr. 1: Jedna ponožka První ponožka je krpatá, jako vlnobití. Hlavně to přidávání, abych zachovala rovinu, mi činí problém. Pletařky ví. Prý mezi dva kopečky. Nevím, co mám pokládat za kopeček, tak splétám křivě. Přítelkyně mne nabádala, abych ji vypárala, ale já jsem si ji chtěla nechat jako odstrašující příklad na vzorek. Ale neodradilo mne to a pokračovala dál. Obr. 2 + 3: Dvě ponožky a tři ponožky Na obrázcích horní ponožka je ta nepovedená. Zbývající použitelné dvě se mi podařilo před vánocemi dokončit za značného přispění kamarádky, která občas se mnou ztrácela trpělivost. Občas jsme odložily jehlice, daly si panáka, ohlásila jsem, že dnes už plést nebudu. Do příště mi to opravila. Jinak bych ...

COPAK SE TO UDÁLO?

Copak se to událo bylo toho nemálo vypravil se na svět klouček kolem sebe velký hlouček.   Komu se to podobá mámě, tátovi či na oba dědovi či bábě odpoví vám hravě.   Jsem jaký jsem sobě podoben přináším vám radost, smích podoben komu? To je ve větvích.     Obr. 1: V porodnici    Obr. 2: Po třech dnech doma   Obr. 3   Obr. 4: Výbavička pro „velkého kluka“    Obr. 5: A po měsíci už si hraje     Obr. 6: Velikonoční Dostala se mi do rukou veselá velikonoční říkanka: Hody, hody, doprovody, kuřátko šlo do hospody, dalo si tam frťana, tancovalo do rána.   Obr. 7: Kuřátko   Mějte se hezky.  

John G. II.

A tak, kladením prken po celé délce, udělali průchod, kůň se pohyboval s krajní opatrností, třásl se s plným vědomím nezvyklého nebezpečí, ale vydržel. Oporou mu byla přítomnost jeho pána a přátel na obou stranách. Když se pohybovali, vichřice na ně udeřila s veškerou svou zuřivostí. Teď už bylo chladněji a déšť se změnil na dešťové srážky a zabodával se do jejich kůže malými ostrými jehličkami. Skelet mostu je držel vysoko zavěšené v samém srdci bouře. Znovu a znovu mocné poryvy, které se náhle objevily, jim přímo nabízely, aby jejich nohy ztratily rovnováhu. Přesto pomalu postupovali a neztratili své držení těla. Pak přešel další kůň. Převáděli vždy jen jednoho koně. Neodvážili se jich převést více najednou. Nakažlivá obava jednoho, reagujícího na druhého, by mohla způsobit paniku. Kůň, který by se bál postupovat vpřed nebo byl plachý, by si dozajista v nejlepším případě zlomil nohu na tomto pražcovém přechodu. Takže jeden po druhém pokračovali v přechodu přes vodní překážku a když s...