Přeskočit na hlavní obsah

STRAVOVÁNÍ A CHOVÁNÍ V CIZINĚ

Přinášíme několik rad, jak neurazit hostitele v cizině, chovat se u stolu přátelsky a na co si dávat pozor:

V zemi gurmánů. Jste zvyklí do sebe jídlo rychle naházet a běžet zase dál? Ve Francii na tento zvyk raději zapomeňte, jídlo si vychutnávejte dlouho a přátelsky, společensky konverzujte u stolu s ostatními. Pečivo se jí až se sýry!

Bramborové faux pas. Pokud budete v Německu jíst brambory, nekrájejte je nožem, ale vidličkou. Jinak by se zdálo, že jsou nedovařené a kuchařky by mohly být dotčeny.

U čínského stolu. V Číně je zdvořilé při jídle hlasitě mlaskat. Dáváte najevo, že vám chutnalo. Ovšem pozor - pokud sníte všechno do posledního sousta, vzbudíte dojem, že jídla bylo málo. Proto nechte na talíři, v misce alespoň malý kousek. V Číně také není zvykem dávat obsluze spropitné.

A něco k pořekadlu: Jiný kraj, jiný mrav. Co se u nás považuje za přátelské, může jinde vypadat jako nezdvořilé a naopak!

Návštěva v Turecku. Pokud vás někdo v Turecku pozve na návštěvu, není to "normální" jako u nás, ale veliká čest. A patří k dobrému tónu pozvání opětovat. Ale opatrně s chválou! Pokud u hostitele budete opěvovat například krásnou vázu na poličce nebo nádherný obraz, pověšený na zdi, hlasitě a radostně ho neobdivujte, protože jinak se může hostitel cítit povinován vám krásný exemplář darovat!

Doprava ve Velké Británii. Ve Velké Británii je přirozené, že se řidiči za jeho službu děkuje.

Přesní jako hodinky. V některých zemích vyjádříte úctu druhým tím, že přijdete na vaši schůzku včas. Na dochvilnost si potrpí hlavně Němci, Švýcaři, Rakušané, ale také Skandinávci. Dalo by se konstatovat, že čím je země jižněji, tím spíše vám obyvatelé vaše zpoždění odpustí nebo naopak budete muset čekat vy.

Přezouvání dovoleno. Američané se nepřezouvají. U nás je přezouvání přirozené. Stejně tak si v přezouvání libují Japonci. V Japonsku po vás můžou dokonce chtít přezout se při vstupu do restaurace nebo před vstupem na toaletu. Buďte na to připraveni. Japonci vám však nabídnou speciální bačkory.


Zdroj:
Jana Uhlířová: KATKA, 23/2019
Úprava: Mirijam

Komentáře

  1. Taky jsem nevěděla. zajímavé. Jen aby člověk zvyky v jiných zemích nepopletl.

    OdpovědětVymazat
  2. Mne dostaly brambory. To jsem nevěděla. Do Číny se tak hned nedostanu, a když tak budu muset absolvovat kulturní vložku. Mlaskat bych svedla, ale tyčinkami bych se nenajedla.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SILVESTROVSKÁ PROCHÁZKA ROKU 2023

K poslední dlouhé noci jsme vykonali krátkou 1,5 hodinovou túru přes Kraví horu a Wilsonův les.   Vyhlídka na Brno z bývalé sjezdovky v Žabovřeskách. Počasí bylo teplé, kolem 5 o C. Slunce se ale schovalo. Oblíbené graffiti   Studánka ve Wilsonově lese   Všem a nejen těm, co zavítáte na můj blog, přeji krásný Nový rok 2024 a všechno dobré. Velice si vážím vaší věrnosti a doufám, že se zde budeme setkávat i nadále. V srdci chovám naději, že naše zemička bude vzkvétat. Vždyť je zde tolik dobrých a schopných lidiček.  Převzato z Pinterestu V Novém roce 2024 vítá Mirijam  

VÝSTAVA ALFONS MUCHA

Nedávno jsem navštívila výstavu v mém rodném městě v Ivančicích, kde se narodil 24. července 1860 i malíř světového jména Alfons Mucha. Žil v období secese, a to ovlivnilo i jeho tvorbu. Jeho práce zobrazují především ženskou krásu. Jeho otec Ondřej byl vyučený krejčí, pocházel z vinařské rodiny a v pozdějším věku působil jako soudní úředník v zadním traktu budovy v Ivančicích. V bývalé budově soudu se nyní konají výstavy významných osobností města Ivančic. Nejznámější jsou Alfons Mucha a český herec Vladimír Menšík. Ondřej poslal syna Alfonse na Slovanské gymnázium do Brna. Pražská akademie mu byla zprvu odmítnuta z důvodu nedokončené střední školy. Školu nedokončil ne v důsledku svého zdravotního stavu, jak prohlašoval, ale pro velký počet neomluvených hodin. Dobré známky měl Mucha z kreslení a ze zpěvu. Přesto Muchovy tvorby si všimnul profesor Lhota. Po školním neúspěchu působil Alfons Mucha jako písař u soudu v Ivančicích. Jedna z jeho prvotin bylo zhotovení divadelní dekorace pro

PŘEKVAPENÍ K NAROZENINÁM

Dcera se narodila krátce před novým rokem, ale za to vlastně může švagrová. Přišla k nám na návštěvu a říkala, že pokud už mám porodní indicie čtrnáct dní, neměla bych váhat a zajít za svou gynekoložkou, neboť se miminko pravděpodobně chystá na boží svět. Sice takhle už se chystalo dva týdny, nicméně dala jsem se přesvědčit a nechala nedovařený oběd nudle na sladko s tvarohem a vypravili jsme se s manželem za mojí doktorkou. Lékařka provedla testy a hned mne odeslala do porodnice. Chtěla jsem rodit v rodném městě, tak nás čekala ještě 30 minutová jízda. Naložili jsme syna a vydali se na cestu. Bylo nasněženo, námraza a první větší kopec nebyl schopen manžel vyjet. „Uklidni se, neblázni, žádné bolesti nemám, nespěchej,“ konejšila jsem ho. Dorazili jsme do města, ale moje máma, která měla pohlídat syna po tu dobu, než mne manžel doprovodí do porodnice, nebyla doma. „Je u kadeřnice,“ sdělila nám sousedka. Našli jsme ji pod sušákem. „Nemohu hlídat, musím si nechat upravit vlasy.“ „Neblbn